Premiéry tří domácích seriálů přinášejí na obrazovky různá témata. Jeden rekonstruuje známou tragédii, jiný se zabývá adopcí a další se dotýká ekologie. Všechny nicméně řeší mezilidské a partnerské vztahy. A dva z nich také představují mladé herce slavných rodičů.
Studna
Stejnojmennou epizodu ze seriálu Třicet případů majora Zemana, která se inspirovala skutečnou tragédií, si nejspíš pamatujeme všichni. Z události, jež se odehrála 13. února 1968 ve středočeských Vonoklasech, dodnes jde mráz po zádech. Požár rodinného domu, uvnitř žena a na zahradě ve studni mrtvola jejího muže. Jejich syn skončil v psychiatrické léčebně. Případ byl rychle uzavřen, ale provází ho řada nejasností.
„Studna je noční můra mojí generace, dětské trauma. Bylo zajímavé podívat se na něj s odstupem a zkoumat, proč se nám ten příběh vryl do kolektivní paměti jako žádný jiný, proč se stal legendárním. A především zjistit, jak se skutečně odehrál,“ říká Tereza Kopáčová, režisérka seriálu, jehož první díl už je od dnešního dne k vidění na Voyo.
Dramatická minisérie na ploše šesti hodinových dílů rozehrává děj od seznámení manželů až po dobu několika let po děsivém činu. „I po padesáti letech je příběh Studny stále živý. Proto pro nás bylo důležité projít si všechny spisy a dostupné materiály o rodině, která velkou část společného života prožila v izolaci. V první řadě pro nás bylo stěžejní najít verzi, které sami věříme a která podle nás nejlépe vystihuje to, co se doopravdy stalo,“ uvedl scenárista Miro Šifra. Protože však logicky nebylo možné doložit každý detail, autoři vše konzultovali s psychology, aby se pokusili proniknout do hlav postavám a mohli divákům nabídnout věrohodný příběh.
Limity
Karel Kadlec, bezohledný šéf firmy na zpracování odpadu se stává „ekologickým aktivistou proti své vůli“, jak zní slogan k osmidílnému seriálu, jehož úvodní epizoda se na ČT1 bude vysílat v neděli 12. ledna. Podle vlastního námětu a scénáře ho natočil filmový a divadelní režisér Petr Zelenka. Nevedlo ho k tomu ovšem pnutí zpracovat problematiku přístupu k ochraně přírody, jak by se mohlo zdát. „Opakovaně se zabývám tématem manželského konfliktu, rozvody, únavou lidského materiálu obecně. V televizní hře Svědkyně v roce 1990 jsem na tuhle kostru pověsil téma udavačství, v Pitomcích, jedné z povídek Knoflíkářů, jsem paralelně rozehrál téma jedinečnosti člověka. A v Limitech jsem manželskou krizi postavil vedle krize světa, ekologického konfliktu,“ vysvětloval.
Kadlec má problém se ženou i se synem z prvního manželství, který se proti jeho vůli účastní ekologických demostrací. Kadlece hraje Aleš Háma, pro něhož je to vůbec první hlavní role v seriálu. Petr Zelenka mu part nabídl poté, co ho viděl v divadle. „Nechtěl jsem tomu věřit. Pořád jsem měl takový divný pocit, že se třeba jen s někým vsadil, že udělá z úplného dřeva herce hlavních rolí,“ komentoval to Háma, který si kvůli seriálu nechal oholit vlasy.
Seriál je plný známých tváří, a to i v menších rolích. Kadlecova kolegu hraje Jaroslav Plesl, majitele skládky Marek Daniel a ředitele dolu Miroslav Krobot. Exmanželku ztvárnila Tatiana Dyková, druhou ženu Veronika Khek Kubařová a jejího milence, ekologického akvitistu, Ondřej Brousek. Role svéhlavého Kadlecova syna připadla Maximiliánu Dolanskému, herecky ostřílenému synovi Jana Dolanského a Lenky Vlasákové.
Děcko
Klára (Judit Pecháček) je samoživitelka, matka dvou dětí. Jedno má s expřítelem, který mentálně zamrzl v pubertě (Jiří Rendl), druhé z toxického vztahu s manipulátorem (Vladimír Polívka). Při neplánovaném třetím těhotenství se rozhodne dát budoucího potomka k přímé adopci. Adepty na možné rodiče si vybírá mezi několika páry v různých životních situacích. Jsou mezi nimi i registrovaní partneři, které hrají Daniel Krejčík a Andrej Polák, a v rolích dalších zájemců o dítě se představí třeba Elizaveta Maximová nebo Tereza Hof. První velkou příležitost před kamerou zde dostal Antonín Jan Abrhám, syn Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové.
„Prostřednictvím Kláry a dalších postav se dostáváme k důležitým otázkám, jako je náhradní rodinná péče, ať již jde o adopci, pěstounství, nebo hostitelství, ale i k situaci samoživitelek či problematice psychického násilí v domácím prostředí. Přibližujeme také práci sociálních pracovníků,“ nastiňuje kreativní producentka Andrea Müllerová, jak seriál uvádí do problematiky a ukazuje rozdíly mezi formami péče.
„Přímá adopce není nelegální, ale legislativně je velmi málo upravena. Ani právníci bez specializace si s ní nevědí rady. Každý úředník z OSPOD k ní přistupuje různě – tichá tolerance, přímá podpora nebo odmítání. Ve zkratce je to situace, kdy se žena napřímo domluví s potenciálními osvojiteli, že hned po porodu svěří své dítě právě jim. Ti nemusí projít přípravkami, oficiálním schválením, v praxi obejdou systém. Je prolomena anonymita mezi osvojiteli a biologickou matkou. Výhodou je, že dítě jde většinou z porodního sálu přímo do náruče nové rodiny. Rizikem je, že si to matka ještě před porodem, po něm nebo v zákonné lhůtě rozmyslí, na což má právo,“ vysvětluje Lucie Macháčková, která pracovala na scénáři s Kateřinou Krobovou.
Desetidílný seriál přijde na obrazovky ČT v pátek 17. ledna. Na přelomu února a března pak autorky scénáře vydávají knihu Děcko, která televizní příběh vypráví očima vedlejších postav.
