Balet Národního divadla uvede premiéru ikonických děl světoznámého choreografa George Balanchina, který výrazně ovlivnil podobu baletu ve 20. století. Představení spojuje dva balety s odlišnou atmosférou, které vznikly pro New York City Ballet.
George Balanchine se narodil v roce 1904 v Petrohradě a odmala ho obklopovala hudba – jeho otcem byl operní zpěvák a skladatel Meliton Balančivadze, matkou milovnice baletu Maria Nikolayevna Vasilyeva. Vystudoval petrohradskou carskou baletní školu a působil v souboru Ruského baletu Sergeje Ďagileva, pro který vytvořil deset představení. Spolupracoval také se skladatelem Igorem Stravinským. Změnil si jméno na Balanchine a na pozvání mecenáše Lincolna Kirsteina odjel do Ameriky, kde založil New York City Ballet.
Posouval obor k modernímu umění a vytvořil vlastní nový styl – neoklasiku. Otevíral se různým hudebním žánrům, jeho práci vyhledávali i filmaři a muzikáloví tvůrci z Broadwaye. Hudbu nevnímal pouze jako doprovod pro choreografie, nýbrž jako zdroj pohybu. Nevyprávěl příběhy, ale odhaloval strukturu hudby a její emoce. Měl mimořádný cit pro rytmus, energii a náladu, kterou může tanec navodit. Za život vytvořil přes 400 choreografií, v nichž propojoval ruské baletní kořeny, evropskou avantgardu a kulturní esprit Ameriky.
Šíři jeho záběru ilustrují dvě různorodé choreografie napsané pro New York City Ballet, které uvede Státní opera Praha v premiéře 18. a 19. června. Brahms–Schoenberg Quartet z roku 1966 pracuje s orchestrální úpravou Arnolda Schönberga Klavírního kvartetu č. 1 g moll, op. 25 od skladatele Johannessa Brahmse. Výtvarná podoba vychází z pařížského nastudování z roku 2016, pro které scénu a kostýmy navrhl Karl Lagerfeld. Balet Who Cares? z roku 1970 čerpá z lehkosti a energičnosti jazzové hudby George Gershwina a přináší na jeviště ducha moderního a svobodného New Yorku. Inscenaci dotvářejí kostýmy francouzského výtvarníka Françoise-Noëla Cherpina.
„Každá jeho choreografie vyžaduje mimořádnou muzikálnost, technickou jistotu a schopnost myslet pohybem. Uvést dnes Brahms–Schoenberg Quartet a Who Cares? znamená vrátit se k samotným základům neoklasického baletu a současně připomenout významnou kapitolu historie našeho souboru,“ říká umělecký ředitel Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz. Soubor se k Balanchinově odkazu vrací již několik desetiletí.
„Balanchinova choreografie je pro mě především hudba. Říkal: ‚See the music, hear the dance.‘ A to je něco, co mám při práci neustále v hlavě. Každý krok má svůj konkrétní zvuk, rytmus i přesný okamžik. Nic tam není navíc. A zároveň nic není jen technické,“ vysvětluje první sólistka Baletu Národního divadla Aya Okumura. „Je to úplně jiný způsob práce než u baletů s příběhem. Nemáte postavu, o kterou byste se mohli opřít, ani jasně daný vývoj emocí. Přesto to nikdy není prázdné. Mám ráda myšlenku, že ve chvíli, kdy jsou na jevišti dva lidé, už mezi nimi nějaký příběh vzniká.“
