Procházení: rodina

Představte si, že máte dcerku, které chybí pud sebezáchovy. Nechápe, že stát v okně nebo lehat si na silnici ji ohrožuje na životě. Kdyby našla čisticí prostředek, klidně ho vypije. Mívá sklony k sebepoškozování, hází věcmi a křičí. A k tomu všemu je nevidomá, v drtivé většině případů nerozumí tomu, co po ní chcete, a sama vám to nemůže říct. Nemluví. Tedy alespoň ne funkčně.

„Je lepší začít někdy než vůbec. Pro starší děti už nejspíš budete trapní,“ říká Mgr. Lenka Roupcová, lektorka sexuální výchovy a členka týmu Zdravého dospívání, který realizuje semináře sexuální výchovy pro děti ve školkách a školách i pro rodiče puberťáků.

Říká se, že nejlepší projekty vznikají z osobních potřeb. Že bílé místo na mapě služeb zaplní smysluplně jen ten, kdo je sám potřeboval a nenašel. Tak začal i příběh Nadačního fondu Vrba, který pomáhá vdovám a vdovcům. Jeho zakladatelka Petra Glosr Cvrkalová přišla v jednatřiceti letech o muže a zůstala sama na péči o jejich dvě dcery.

Ihned po narození dcery poznali, že má Lilli jiný tvar očí, obličeje i hlavy. Nemohla sát mléko, měla problém s příjmem potravy. Nedokázala „pást koníčky“ a hlavička rostla neúměrně tělu miminka. Diagnóza? Crouzonův syndrom. Když jim lékař oznámil, že jejich dcera umírá, a zmizela jim za dveřmi operačního sálu, nevěděli o nemoci nic.

Letní povídka vás vezme do bulharského ráje a nastíní záludnosti cestování s rodinou. „Někdo jezdí na dovolenou s ayahuaskou, já se svojí mámou,“ říká koučka Erika Bach, která začala s psaním humorně laděných povídek v době covidu. Proto je nazvala pozitivní covídky.

„Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít.“ Nedávno jsem narazila na tenhle úryvek ze slavné povídky Šimka a Grossmanna a přivedlo mě to na myšlenku, zdali máme opravdu dokonalý přehled o veškerém svém příbuzenstvu. Známe je skutečně všechny?

Míša a David, které si vzala z kojeneckého ústavu, jsou důkazem toho, že i děti s Downovým syndromem můžou být úspěšné a šťastné. Míša je sportovní hvězdou, Davida čeká role ve filmu s Aňou Geislerovou. Co s nimi ale bude, až jim bude osmnáct a pěstounská péče skončí? Ivana udělá maximum pro to, aby neskončili v ústavu, a my všichni jí s tím můžeme pomoci.