Málo se o tom mluví, ale všichni tam jezdí. Je tedy čas nahlas přiznat, že dovolená na Baltu je nový trend. Koneckonců, klimatická změna jasně ukazuje, že v létě je lepší jezdit do míst, kde konejšivé pobřežní klima neupeče turistu zaživa už v jedenáct dopoledne.
Zatímco Jadran objevil Klub českých turistů na přelomu 19. a 20. století, k Baltu dorazily české hordy krále Přemysla Otakara II. už v roce 1254. Za dvě stě let poté jej následovala spanilá jízda husitských sirotků, a i když oficiálním cílem těchto tažení byl boj proti pruským pohanům a pomoc řádu německých rytířů, kronikáři jasně píší, že se husité na břehu moře chovali jako děti a lili si s nadšením mořskou vodu do čutor. Někteří zde dokonce byli pasováni na rytíře. Jednalo se tedy o jednu z prvních vyhlášených českých kolektivních cest k moři, na které plynule navazovali další turisté včetně našich rodičů a prarodičů.
Proč? Moře je tu příjemně studené. Vzduch taky
S přibývajícími tropy v jižní a střední části Evropy se stalo novou módou jet se ochladit na sever. Říká se, že i realitní makléři si toho v tichosti všimli, a kdo má za ušima, skupuje domy na severním pobřeží, nikoliv na vedrem a nedostatkem vody pro sprchování a vířivku stíhaném jihu. U Baltu vane příjemný vítr, který snižuje pocitovou teplotu na příjemných dvacet až pětadvacet stupňů, takže jestli nemáte v kanceláři klimatizaci, teprve tohle pro vás bude ta správná dovolená. Teplota vody je osvěžující a závisí také na mořských proudech. Na německé straně bývá teplejší, na té polské je proměnlivá a strávit ve vlnách půlden visíce na matračce s drinkem v ruce zvládne leda eskymácký náčelník. Nicméně na krátké vyráchání nebo plavecký trénink v neoprenu je voda akorát.

Pivo je taky studené. A ryby kyselé nebo smažené
Pomořansko a Kašubsko jsou rybí regiony a na talířích je to příjemně poznat. Smažírny ryb jsou tu na každém kroku a za dvě až tři stokoruny vám připraví obrovskou porci smažené tresky (turisto, pozor, ceny na lístku bývají za sto gramů syrové ryby). Nadšení Poláků pro dobroty odpovídá i obrovská nabídka plážového jídla v bufetech podél pobřeží – bagety zapečené s čímkoliv alespoň trochu nezdravým (zapiekanki), vafle se šlehačkovým Mount Everestem (gofry) nebo, pro odvážné kachní žaludky, sleď nakládaný na kyselo v bagetě s majonézou. A pokud opravdu kašlete na dietu, v krasojízdě můžete pokračovat v kavárně nebo pekárně, které jsou tu na každém kroku, jsou vynikající a vaše tepny a cévy dokonale ucpou cholesterolem z vynikajících koblih (paczki), štrůdlů (szarlotka) nebo lehoučkých pavlov s ovocem. Otravu cukrem a blahem pak můžete dokonat nákupem bonbónů, které se tu prodávají z nepřeberných krabic na váhu v každém supermarketu (berte krowki a švestky v čokoládě). Jestli jste jako dítě snili o tom, že stojíte před krabicemi plnými bonbónů a probudili jste se hrůzou, že si neumíte vybrat, tady se vám tento krásný sen splní.
Cesta netrvá dva dny a pět kolon
Zatímco cesta k Jadranu trvá autem deset hodin a více, ze severu Čech jste u Baltu za polovinu. Dálnice v Polsku jsou sice mírně houpavé, ale orientačně velice jednoduché – například za Ostravou najedete na polskou A1 a držíte na ní kurz sever tak dlouho, až narazíte u Gdyně na moře. Tam si najdete hotel a cestou zpátky vykonáte to samé s kurzem jih. Cesty se nemusí bát ani úplní začátečníci, protože bláznivou jízdu si místní z blíže nezjištěných důvodů nechávají až na české silnice, kamiony v to počítaje. Pokud jste osoba volantu se štítící, nebo si chcete užít trochu starosvětské nádražní romantiky, můžete si koupit lůžko ve vlaku R 403 Wydmy, který vyjíždí každý letní podvečer z Bohumína. Následující ráno už strávíte v kavárně až na poloostrově Hel. Cestovat se dá i v obyčejném kupé, které bývá dost obsazené, takže se rozhodně nevyspíte, ale zase si můžete v půl druhé ráno výborně pokecat o polských filmech.
Proč je tedy Balt nový Jadran?
Protože je pohodový, krásný, klimaticky příjemný a při placení všech těch požitků si nepřipadáte jako…hloupý turista. Ceny nejsou nižší než u nás, to je třeba přiznat, jsou zhruba stejné. Odpovídají ale obdržené službě a při srovnání s účty, které spíše než týdnu strávenému v jižním letovisku odpovídají státnímu rozpočtu malé karibské republiky, si člověk při placení nepřipadá jako hejl v hráčském doupěti. A secesní plážové vilky v Sopotu, písečné duny v Lebě nebo dlouhatánské, borovicemi porostlé pobřeží poloostrova Hel ho nenechá na pochybách, že tohle není žádná druhořadá dovolená, ale nádherný kus země přímo stvořený k marnivému oddychu.
Tajný tip pro pejskaře
Pokud je pes plnoprávný člen vaší cestovatelské rodiny, v Polsku trochu zbystřete. Sice na rozdíl od Francie nebo Chorvatska nemají problém s bojovými plemeny, která člověka umí za piškot umazlit téměř k smrti do deseti vteřin, nicméně třeba do národních parků mívají psi vstup zakázán a na plážích smí jen na vybrané úseky. A ty umí být dost daleko od centra dění, s čímž je při přesunu dětí, paddleboardů, plážových stanů a tašek s jídlem nutno počítat. Nicméně koupání na periférii má zase půvab v levnějších barech v okolí.