Tomáš Kačo se narodil v Novém Jičíně. Byla to láska k hudbě a vytrvalost, co dnes uznávaného klavíristu dovedly do koncertních sálů po celém světě, ale také pokora, kterou v sobě dodnes má. S vděčností se ze svého domu v Americe rád vracívá domů, kde chce pomoci i dalším hudebním talentům nákupem toho nejlepšího klavíru do tamního divadla.
To, že existuje povolání klavírní virtuos, Tomáš jako malý vůbec netušil. Vyrůstal v dvoupokojovém bytě novojičínského činžáku obklopený hlasy svých jedenácti sourozenců. Už tehdy věděl, že by chtěl hrát na klavír po celý zbytek svého života. Doma hrála jen romská muzika, kterou měl rád. Ale když na konzervatoři pan profesor zahrál Chopina, otevřel se Tomášovi dosud nepoznaný svět. Svět, kterého chtěl být už navždy součástí. Nikdo z rodiny neměl s profesionálním hraním a klasickou hudbou nikdy nic společného. Vlastně ani on sám neznal noty.
Díky píli a odhodlání se ale dostal na jednu z nejprestižnějších hudebních škol světa, bostonskou Berklee College of Music. „Na Berklee jsem byl exot. Spousta lidí si myslelo, že gypsy existuje jen v pohádkách. Čím jste v Americe odlišnější, tím jste zajímavější!“
O pár let později pak vyprodal jednu z nejslavnějších koncertních síní světa Carnegie Hall, natáčel v hollywoodských studiích a těšil se zájmu posluchačů. Uznávaný je nejen ve světě, ale i doma, kam se rád vrací. Skladbu k předsednictví Evropské unie si česká vláda objednala právě u něj. Klavír se stal skutečně jeho životem.
Kdysi se ho rodiče báli pustit na konzervatoř do Ostravy. Svých dvanáct dětí chtěli mít co nejdéle pod dohledem a vědět, že jsou v bezpečí. Nakonec se jejich syn usadil v daleké Kalifornii a koncertuje po celém světě.
Návrat v čase
Kluk z malého města se z velkého světa rád vrací také do Beskydského divadla. „Právě zde jsem jako šestiletý kluk poprvé spatřil koncertní křídlo a tajně si přál, abych si na něj jednou mohl zahrát. Tento sen se mi o mnoho let později opravdu splnil. Při svém návratu jsem však s velkým překvapením zjistil, že klavír, na který jsem tu kdysi cvičil, je stále tentýž. Je jen o třicet let starší a bohužel už nesplňuje standardy pro profesionální koncertní provoz,“ ohlíží se Tomáš za počátky svého velkého plánu.
„Stejný klavír, stejné dekorace, stejné zrcadlo. A dokonce stejný vrátný, stejní osvětlovači, stejný ředitel. Byla to velká nostalgie, jak by ne! Nechci říct, že jsem měl rovnou trému, ale je fakt, že jsem byl moc rád, když se mému návratu v čase dostalo vřelého přijetí,“ vzpomíná. Ale pohled na klavír, který jemu otevřel bránu do světa, se ho dotkl u srdce. Dokonce tak moc, že se stal silným impulzem ke vzniku projektu na pořízení nového koncertního křídla pro divadlo jeho dětství.
„Mým cílem je s pomocí sbírky na Znesnáze21 zakoupit špičkové zánovní koncertní křídlo C. Bechstein D 282 Concert pro Beskydské divadlo v Novém Jičíně. Celková cena nástroje činí 3 290 000 Kč včetně DPH. V této částce je zahrnuta i doprava, klavírní stolička, ochranný potah, první ladění a pětiletá záruka. Nový nástroj bude sloužit nejen profesionálním koncertům, ale také vzdělávacím, kulturním a benefičním akcím pro děti, studenty, místní komunitu i hostující umělce z domova i ze zahraničí. Koncertní klavír pozvedne uměleckou úroveň divadla a vytvoří důstojné podmínky pro další generace hudebníků i diváků,“ vysvětluje Tomáš svůj záměr. „Jsem přesvědčený, že kultura je tou nejlepší investicí do budoucnosti. Tento projekt je symbolickým návratem ke kořenům a otevřenou výzvou k podpoře snů,“ říká.
Improvizace jako styl
Tomáš příští rok oslaví 40. narozeniny. Dodnes pro něj je největší výzvou přijmout pravidla v případě, že se chce člověk něco nového naučit. Říká o sobě, že je impulzivní, takže to pro něj nebylo vždy snadné. Na druhou stranu, právě díky tomu se z něj stal skvělý improvizátor, který nikdy nezahraje žádnou skladbu stejně. I to ho dělá neobyčejným, i to ho na jeho tvorbě těší. Orchestr hraje z not, které má ovšem Tomáš jen v hlavě. A tak se vždy spojují dva světy – ten se strukturou a ten impulzivní, improvizační, Tomášův. Klasika, jazzová a romská hudba jsou v jeho repertoáru stěžejní, přidává se do něj ale postupně i současná a popová hudba. Tomáš Kačo je dnes táta dvou dětí, které vychovává se svou americkou ženou v Los Angeles. V budoucnu by chtěl mít ale zázemí i v Česku, aby jeho děti poznaly českou a romskou kulturu. U nich doma se mluví čtyřmi jazyky. Maminka anglicky, prarodiče korejsky, táta Tomáš česky a romsky. A jak je z některých jeho příspěvků na sociálních sítích zřejmé, tentokrát se už v jejich rodině bude hudební štafeta předávat.
