Její hudební kariéra trvá už čtyři desítky let. Teď se Dara Rolins prosazuje i jako zdatná podnikatelka. Na podzim 2020 uvedla první produkt své značky Vermi by Dara – vonnou svíčku Lola. K rozhovoru jsme se sešly na konferenci Talks v rámci cen Czech Social Awards, kde byla Dara jedním z řečníků. Dorazila v kalhotách ze světlé džínoviny, která je v její denimové kolekci z recyklovatelného materiálu novinkou, a brzy ji představí veřejně.
Když byla Dara koncem roku 2020 na titulce WHAT, řešila tehdy hlavně to, že jí chybí živé koncerty. Pandemie jí ovšem přinesla víc volného času, který mohla věnovat růstu svého brandu.
Jak je vaše značka propojena se sociálními sítěmi?
Úzce, protože tvořím hlavně pro lidi, kteří znají Daru Rolins, a skrze ně komunikuju i svoji značku Vermi. V portfoliu má sortiment věcí, které Dara miluje a které Dara sama nosí. Proto je sortiment tak pestrý.
To je pravda, máte v něm jógamatky, interiérové vůně i oblečení. Jak přicházejí nápady na nové produkty?
Je to celkem přirozený proces, protože jsou to všechno věci, které používám a které mám ráda. Sleduju reakce lidí na sociálních sítích. Ptají se mě, co to je, od koho to je, co používám za parfém, jak trávím večery, která vonná svíčka je moje nejoblíbenější… Ptají se na věci, které na mně vidí a ke kterým mám vztah. Říkala jsem si, že věci, které mě zajímají nejvíc, musím vyrobit i pro ně tak, jak by se líbily mně.
Vzešel taky od lidí na sociálních sítí nějaký konkrétní nápad?
Spíš mě inspirují, ale že by vyloženě přišli s něčím, co by mě zaskočilo a řekla bych si, hm, to mě nenapadlo, tak to ne. Myšlenka značky je moje, je to o mně. Popřela bych tím podstatu brandu.
Od dcery jste dostala nějaký tip?
Moje Laura je pro mě věčnou inspirací. Je jí čtrnáct a žije ve světě teenagerů, kteří sociální sítě vnímají jinak a jsou s nimi spjatí ještě víc. Konkrétně jsem její jméno využila při vytváření svého prvního parfému. Jeho popis říká, že je to vůně její duše. A ženská duše je barevná, má spoustu odstínů a nálad, proto je i ten parfém ve vůni složitější. Není lehký, hravý a květinový, jak by třeba všichni čekali. Myslím si právě, že ženská duše je jiná, než všichni očekávají, a má právo na to být tajemná. Hravý je naopak obal. Ženu tvoří všechny tyhle atributy a vjemy. Od momentu, kdy si k němu přičichnete, až do posledního momentu – toho, jak je zabalený, to celé reprezentuje Lauru. Duši každé ženy, její složitost a její jinakost.
Na sobě máte džíny, které jste sama navrhovala. Spolupracovala jste s nějakým designérem?
Ano, spolehla jsem se na odborníky. Celou kolekci jsem vytvářela s týmem z italského studia v Padově, které pracuje jenom s džínovinou a dělá pro značky Replay nebo Diesel. Najala jsem si jejich kreativce, aby se mnou vymysleli moji malou džínovou kapsuli. Jezdila jsem do Padovy pravidelně celé minulé léto, tři měsíce jsem procestovala mezi Padovou a Prahou. Byla to pro mě nesmírně zajímavá zkušenost. Vkládali do procesu kreativitu a emoce, a jak neumím italsky, vždycky mi tvalo, než jsem rozklíčovala, jestli se zrovna hádají, nebo křičí, nebo jsou nadšení.
Jaké emoce ve vás vyvolávají sociální sítě? Co vás na nich nedávno potěšilo?
Na sociálních sítích jsem ráda. Občas se tam objeví lidi, kteří mají potřebu vylít si zlost, ale ty ignoruju. Nemají na mě takový vliv, že bych se z toho hroutila nebo si to brala k srdci. Naopak mě těší, když přijdou milé zprávy a vzkazy. Je to jedna z cest, jak mě můžou fanoušci napřímo kontaktovat. Jsem za to ráda a opravdu to čtu. Neříkám, že každý den, ale vždycky, když sedím na zadní sedačce auta a jedu na vystoupení čtyři, pět, šest hodin, poctivě si listuju komentáři i několik týdnů nazpět. Vždycky si říkám, jé, to je tak hezký vědět, že mě mají rádi.
Vaše hudební kariéra odstartovala v době, kdy jsme neměli sociální sítě ani internet. Myslíte, že by vaše cesta byla jiná a vedla jinudy, kdybyste začínala dnes?
Odpověď zní ano, ale nevím jak, nevím kudy. Myslím si, že dnes je to složitější, přesto že se to jeví v mnoha směrech jednodušší. Je větší konkurence. Na druhou stranu když je někdo opravdu výrazný a má co říct, nezáleží na tom, jestli je z Ukrajiny, Norska nebo Ameriky. V tomhle směru sociální sítě zrušily všechny hranice a je super, že se prostřednictvím nich lidi můžou odprezentovat světu, což v našem případě nešlo.
Začínala jste v dětském věku, první desku jste vydala už v devíti letech. Myslíte, že jste tehdy byla méně zranitelná, než byste byla dnes v době internetu?
Nemyslím si. Showbyznys je z 99 % svět dospělých. Když někdo začne v tak mladém věku, jako jsem začala já, je v tom dospělém světě zranitelný jako štěňátko. Musí mít hroší kůži a být připravený na to, že se stanou věci, které mu nebudou příjemné. Nebo ne připravený, nikdy nebudete připravení, ale musíte na to mít povahu. Pochopitelně se vás některé věci dotknou, to bych musela být bez srdce, ale musíte všechno nějak zpracovat a jít dál. Nevím, jestli je to těžší, nebo lehčí. Je to jiné. Nikdy to nebude lehké v případě, že se někdo rozhodne dělat kariéru na nejvyšší úrovni, myslí to vážně a není za tím jen chvilková snaha zaujmout. Já jsem to od začátku myslela smrtelně vážně a věděla jsem, že nechci být zpěvačkou jedné písničky, ale že tu chci být roky, ideálně navždy. A to se mi daří.
