Spoluzakladatelka značky LORO ORO Alina Janovskaja patří k nové generaci podnikatelek, které českou fashion scénu nestaví jen na estetice, ale i na silném byznysovém přemýšlení. Z malé lokální značky vybudovala během několika let firmu s desítkami milionů obratu, výrobou v Itálii a zákaznicemi napříč Evropou — bez investorů, bez módního zázemí a bez snahy působit dokonale. Otevřeně přitom mluví o tlaku, vyčerpání i samotě, která je s podnikáním často spojená. Na sociálních sítích zároveň pravidelně sdílí svůj formát Founder’s Diary, ve kterém otevřeně ukazuje zákulisí budování značky, psychický tlak i realitu ženského podnikání bez příkras.
LORO ORO dnes působí jako velmi pevně vystavěná značka. Kolik rozhodnutí jste během těch let musela udělat čistě intuitivně, bez jistoty, že budou správně?
Myslím, že v podnikání můžeš dělat všechno správně strategicky a stejně to nemusí vyjít. Právě tam pak přichází intuice. Za těch osm let jsem pochopila, že intuice nevychází jen z pocitů, ale hlavně ze zkušeností — z dobrých i špatných rozhodnutí. Dnes už mám samozřejmě strategii a vizi, ale zároveň mnohem víc poslouchám sama sebe. Hodně medituji, cvičím jógu a snažím se být chvíli v tichu, protože tělo často ví odpověď dřív než hlava. Když něco necítím správně, většinou se ukáže, že to nebyla správná cesta. A i když některé kroky nakonec nevyjdou, pořád věřím, že člověk musí následovat to, co vnitřně cítí.
V módě často rozhoduje rychlost a neustálé novinky. Tebe ale dlouhodobě zajímá spíš stabilita produktu a značky. Čím si vysvětlujete, že některé věci vydrží fungovat roky?
Samozřejmě musíme přicházet s novinkami a reagovat rychle, protože dnešní svět tě do toho tlačí. Ale zároveň mě nebaví vytvářet produkty, které za pár měsíců skončí přeprodané online. Když vytváříme novou kabelku, často na ní pracujeme tři až šest měsíců. Řeší se každý detail: výkresy, proporce, délka popruhu, funkčnost zipu nebo to, jak kabelka sedí na těle. Stačí pár milimetrů a musíte celý proces dělat znovu.
Proto se snažím vytvářet věci, které budou fungovat dlouhodobě. Naše zákaznice si nekupuje produkt jen na jednu sezonu. Chci, aby tu kabelku nosila roky, aby ji jednou třeba předala dál. Přesně tak vznikl i Moon Bag, který jsme vytvořili před šesti lety a dodnes tvoří velkou část obratu značky. Radši vytvořím méně produktů, ale s větším smyslem a delší životností.
Vaše podnikání vznikalo bez investorů i velkého zázemí. Přineslo vám to větší svobodu v rozhodování, nebo naopak vnímáte, že to bylo v lecčem náročnější?
Bez financí je podnikání extrémně náročné. Pořád něco balancujete: produkt, marketing, tým, sklad, cash flow. Někdy máš peníze na výrobu, ale ne na marketing. Jindy máte marketing, ale nemáš dostatečný sklad. Ve fashion e-commerce navíc funguje sezónnost, takže musíš přemýšlet několik měsíců dopředu.
Na druhou stranu jsem díky tomu pochopila hodnotu peněz a naučila se firmu řídit mnohem zodpovědněji. Dnes už vím, že samotné peníze úspěch nezaručí. Pokud nevíte, kam investovat nebo jak firmu správně vybalancovat, můžete velmi rychle všechno ztratit. Proto dnes hledám spíš chytrá partnerství — lidi, kteří pomohou značku dlouhodobě posouvat, ne jen rychle nafouknout.
Ve veřejném prostoru se často ukazuje hlavně růst a úspěch. Které momenty podnikání pro vás byly ve skutečnosti nejtěžší?
Myslím, že se pořád málo mluví o tom, jak psychicky náročné podnikání je. Čím víc firma roste, tím větší zodpovědnost neseš za lidi, finance, rozhodnutí i budoucnost celé firmy. A ten tlak nikdy úplně nezmizí. Pro mě bylo nejtěžší pochopit, že podnikání není sprint, ale maraton. Nemáte možnost z něj na chvíli vystoupit nebo si dát pauzu. Hodně mi ale pomohli mentoři i terapie. Uvědomila jsem si, že největší boj často nevedeš s trhem nebo konkurencí, ale sama se sebou a se svým vlastním tlakem na výkon.
Mám ráda jedno pořekadlo: Samurai nevstupuje do bitvy v panice — vstupuje do ní s tím, že už přijal nejhorší možný scénář, a proto se nebojí. Přesně to jsem se musela naučit i v podnikání i já. Přijmout, že někdy věci nevyjdou, že může přijít konec ale tím i nový začátek. A právě tehdy člověk přestane dělat rozhodnutí ze strachu, tedy ty nejlepší.
Období vyčerpání a zdravotních komplikací vám výrazně změnilo pohled na fungování firmy. Co dnes děláte jinak než dřív?
Dřív jsem měla pocit, že když budu pracovat nonstop sedm dní v týdnu, automaticky přijdou lepší výsledky. Nakonec mě to ale dostalo až k úplnému vyčerpání a zdravotním problémům. Dnes už vím, že nejlepší výsledky nevznikají z neustálého tlaku, ale z energie, zdraví a psychické pohody. Mnohem víc poslouchám svoje tělo a svůj mentální stav. Když jsem unavená, nesnažím se jet přes sílu za každou cenu. Začala jsem chápat, že pokud chci dlouhodobě vést firmu a dělat velká rozhodnutí, musím být v pořádku hlavně já sama. Dnes se snažím pracovat chytřeji, ne víc. A paradoxně právě tehdy přicházejí lepší výsledky.
Rok 2026 má být pro značku zásadní – nové trhy, nové kanály i proměna celé firmy. Co si od tohoto roku slibujete?
Beru ho jako velmi transformační období, a to nejen pro firmu, ale i pro sebe osobně. Každá fáze růstu znamená, že věci, které fungovaly dřív, už nefungují a člověk musí začít přemýšlet jinak. Dnes už nechci růst jen za cenu nekonečného tlaku a chaosu. Hodně řeším strukturu firmy, finance i fungování týmu. Chci, aby značka byla stabilnější a nebyla postavená jen na neustálém hašení problémů. Také jsem si uvědomila, že zakladatelé jsou se značkou velmi propojení. Když nejsem v pořádku já jakožto spoluzakladatelka, není v pořádku ani firma. Zároveň jsem si uvědomila, že nejsem typ, který chce celý život stát u jednoho projektu. Hledám další výzvy, další projekty — a právě to mi dává novou energii i do LORO ORO.
V poslední době mluvíte víc o ženské podpoře a sdílení zkušeností. Chybělo vám něco takového na začátku?
Hrozně moc. Když jsem začínala podnikat, ženský mentoring nebo otevřené sdílení zkušeností téměř neexistovalo. Měla jsem pocit, že všichni kolem ukazují jen úspěch a nikdo nemluví o tom, co je za tím. Proto dnes sama sdílím mnohem víc reality podnikání, i momenty, které nejsou hezké nebo dokonalé. Hodně žen řeší stejné věci. Dávají kariéru na první místo, jsou vyčerpané, ztrácí balanc v osobním životě a mají pocit, že musí všechno zvládnout samy. Já sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem měla pocit, že život začne až ve chvíli, kdy si něco splním. Dnes si ale myslím, že ten život se má žít už během té cesty.
Co hlavně byste doporučila ženám, které by si rády založily vlastní značku nebo jiné podnikání?
Doporučila bych jim nejdřív získat zkušenosti někde uvnitř jiné firmy, klidně ve startu-pu nebo větší společnosti, korporátu. Člověk pochopí, jak funguje tým, finance, procesy nebo tlak na výsledky, aniž by za každou chybu platil vlastními penězi a energií. Když jsem začínala ve 23 letech, viděla jsem v podnikání hlavně svobodu a kreativitu. Dnes vím, že je to především obrovská zodpovědnost a že s větší firmou člověk často cítí paradoxně menší svobodu. Přesto té cesty nelituji.
