Už jste někoho slyšeli, jak lituje, že není introvert? Já ne. Určitě bych si to pamatovala, protože sama do mlčenlivějších a přemýšlivějších řad patřím. Naopak introvertů, kteří by si přáli nebo se celý život snaží být (i) extroverty, znám dost. Extroverti jsou všeobecně víc „in“. Jsou pohotoví, ke všemu mají co říct, nebojí se rizik a bývá s nimi legrace. Pojďme si však místo ódy na hlasitější část populace posvítit spíše na cenné dary a talenty té méně okázalé skupiny, tedy introvertů!
Následující řádky jsou hrdou snahou introverta vynést naše poklady na světlo boží a konečně je trochu prodat.
S termíny extrovertní a introvertní převzaté z typologie od C. G. Junga šermuji asi trochu volněji, spíše v extrovertním stylu a tentokrát možná i lehce generalizuji. Berte mě, prosím, s jemnou nadsázkou. V reálu je to samozřejmě složitější, každý jsme originální mix. Navíc nás formuje celá řada dalších vlivů. Ale asi všichni tušíme, kde zhruba se na pomyslné přímce mezi extrovertním a introvertním naturelem nacházíme. A že ne zdaleka každému z nás sociokulturní atmosféra sedne. Ta v „naší části světa“ je dost extrovertně vychýlená. Soutěživost a tlak na vnější úspěchy, kam se podíváš, zahlcení informacemi a celou plejádou stimulů. A všechno hlavně rychle, rychleji, nejrychleji! Určitě své dělají i počty – extrovertů je v populaci víc. Nic z toho nám introvertům nehraje do karet.
Milovníci samoty, ticha a klidu
My jsme takoví citliví myslitelé. Mistři přes vnitřní svět, spíš než ten vnější. Víc posloucháme, než mluvíme. Potřebujeme čas si všechno promyslet, trpělivě vystopovat souvislosti, znát pro a proti. Nemusíme nutně své postřehy vytrubovat do světa, nikam se moc nedereme. Nevadí nám být v pozadí, nevadí nám mlčet. Jsme hodně vnímaví. Pocity přehlcení jsou náš denní chleba. Milujeme chvíle samoty, ticha a klidu.
Z extrovertního pohledu typických vnějších úspěchů se může zdát, že se introvertní ladění do života vlastně moc nehodí. Ovšem položme si spolu se Susan Cain, autorkou knihy Ticho – Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit, zásadní otázku: „Jestliže odvážní a průbojní mívají obvykle navrch (jak se občas zdá), proč tedy nebyli senzitivní introverti vyselektováni z lidské populace v rámci evoluce už před lety, jako například oranžové stromové žáby?“
Protože citlivost, trpělivost a hloubku všichni potřebujeme jako tu pověstnou sůl. V introvertech nenápadně dřímá jemná, klidná síla. K machrům na vnější svět je třeba někoho, kdo má, opět slovy Susan Cain, „klíče od neveřejných zahrad plných bohatství“ a nebojí se je použít.
Introvert do každé rodiny
Mít ve svém blízkém okolí introverta je super. Bývá mistrem naslouchání a empatie. Ano, introvert je ten, kdo vám bude dělat podpůrnou vrbu, když je vám ouvej. Udělá si na vás čas a soustředí svou pozornost jen na to, co mu sdělujete. Zní to banálně, ale naslouchání není jednoduchá disciplína. Extroverty většinou moc nebaví, obvykle totiž celou dobu přemýšlejí, jak a čím by do debaty mohli přispět oni. Ideálně co nejrychleji. S introvertem ale zažijete, jak blahodárný je empatický soustředěný zájem. Jak úžasné je vyhřívat se na slunci něčí vědomé pozornosti.
Jak se tak rádi rochníme ve světě pocitů, myšlenek a vjemů, nacházíme v rámci pátrání souvislosti, které nemusí být spěšným okem patrné. Od introverta se dozvíte leccos zajímavého, budete-li o to stát a dáte-li mu prostor se vyjádřit. Dokáže svým vhledem situaci poměrně realisticky zarámovat. Do potenciálně vyhrocené situace umí vnést atmosféru „nic není tak horké, jak se upeče“. Introvertní mise: s rozvahou a diplomatickým kočičím našlapováním přispívat k všeobecnému klidu.
Jednou z denních kratochvílí většiny introvertů je sebereflexe. Různě si probíráme, co se dalo udělat jinak, jak bryskně jsme mohli reagovat na ranní poradě nebo proč nás taková prkotina tak hluboce zasáhla. Věřte tomu, že cokoliv introvertovi vytknete nebo připomenete, bude to brát vážně a bude se tím zabývat.
Nejsme ale pořád zasmušilí a nudní, tohle klišé neberu! Pravda, introverti nebývají hvězdami večírků, ale v komornější vybrané společnosti vás možná překvapí. Když se totiž s někým cítíme opravdu dobře, celkem dost toho namluvíme a nebojíme se ukázat i vybroušený smysl pro humor. Bývá takový hlubokomyslnější a malinko černější, ale fakt se s námi zasmějete, přísahám!
Introvert do každé firmy
I v pracovním týmu určitě chcete mít minimálně jednoho introverta. Open space je sice jeho noční můra, ale dejte mu na práci dostatek času a co nejvíc klidu a přijde s originálním a do detailu promyšleným řešením. Nejlépe písemně. Zatímco extroverti jsou objektivně lepší ve zpracovávání velkého množství informací a v multitaskingu, introverti jsou pečlivější, vydrží u úkolu déle a nenechají se odradit dílčími problémy. Nevzdávají se tak snadno a pracují přesněji. Pomaleji je mnohdy opravdu lépe. Ledabylost ve výbavě introverta obvykle nenajdete. Většina z nás má ráda přesnost a disciplínu.
Máločím vyděsíte introverta víc než pobídkou ke spontánní kreativitě nebo zábavě. Introvertní sklony k prověřování a pochybování (říkejme tomu přehled potenciálních zádrhelů) dovádí blízké k šílenství, protože šťouráním do věcí občas kazí legraci. Na druhou stranu, aspoň víte, koho máte oslovit na plánování, přípravu a realizaci projektu nebo investice.
A je tu ještě jedna zlatá hřivna – vnitřní motivace. Velká část intro#ertů dokáže sama sebe skvěle řídit. Pro jejich šéfy ideální status quo. Když introverti něco považují za smysluplné, jdou si za tím houževnatě a vytrvale. Odměna je příjemná, ale netočí se kolem ní všechno. Naše motivace mívá hlubší kořeny.
Chce to ty správné podmínky, ale pak se dokážeme docela snadno dostat do flow. Je to úžasný pocit, kdy si jen v tichém pohroužení užíváme samotnou činnost, ať už je to cokoliv. A když vám bude náhodou připadat, že introvert dělá něco pomalu, nerušte ho. Nechte ho plout na jeho vlně. Ostatně, nechme se vzájemně plout na svých vlnách. Dávejme světu a životu ze sebe to nejlepší. Užívejme si svoje dary. Extrovertní, introvertní, však se to krásně doplňuje. Je to úplná symfonie.
„Jste-li introverti, najděte si flow v tom, že budete používat své dary. Buďte věrni své vlastní přirozenosti. Jestli rádi děláte věci pomalu a rozvážně, nedovolte druhým, aby vám vsugerovali pocit, že musíte závodit. Pokud vás baví jít do hloubky, nenechte si vnutit široký záběr. Pokud dáváte přednost jednotlivým úkolům před multitaskingem, držte se svého kopyta. Jestliže zůstáváte relativně chladní vůči odměnám, dává vám to obrovskou sílu jít svou vlastní cestou. Je jen na vás, jak úspěšně tuto nezávislost využijete!“ (Susan Cain: Ticho – Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit)
Autorka se dlouhodobě věnuje vztahovým a psychologickým tématům na svém blogu Uměnímilovat.cz.