Jak Ester správně představit? Herečka, moderátorka, vizuální umělkyně, návrhářka, renesanční žena? To poslední bude nejlepší. Taky máma dvojčat, sestra herečky Ani a výtvarnice Lely. U všech platí, že příslovečné jablko nepadlo daleko od stromu maminky videoartistky a tatínka překladatele, novináře a japanologa. S návrhářkou Josefinou Bakošovou navrhuje originální oblečení a doplňky a taky sepsaly dvě knihy, superúspěšné, Terapie sdílením, na které navazují stejnojmenné přednášky s dodatkem LIVE. S kamarádkou Johanou Ožvold zase tvoří vtipné scénáře a vůbec vymýšlí různé, jak sama říká, kraviny. Co je pro Ester, která nyní exceluje v českém dramatickém televizním seriálu Anatomie života, v humoru tabu a dělá si ráda legraci z vážných věcí?
Kde a jak vás nejčastěji napadají a přepadají vtipy?
Většinou při psaní scénářů, nejčastěji s kamarádkou režisérkou Johanou Ožvold, buď je vkládáme do scénářů podcastu „Terapie sdílením“ (Audionaut.cz) nebo do scénářů různých předávání cen, které většinou ve dvojici moderujeme. Ty naše kraviny už umíme vybrousit do takových malých diamantíků a během večera je pěkně rozhodit divákům, jako by se chumelilo…
Kde pro vás leží u vtipů a humorných vystoupení hranice vkusu?
Nikdy nevyhovíte všem a o tom se člověk dobře naučí přemýšlet při moderování. Tu hranici má každý jinde a občas se kolem té hrany ochomýtat není na škodu. Při našich přednáškách „Terapie sdílením LIVE“ s párovým terapeutem Honzou Vojtkem, které jsou o vztazích a komunikaci a o nějaké vlastní integritě, se dostáváme i do vážných témat. Během večera se společně smějeme momentu, v podobě printscreenu, který kdysi někoho bolel. Rozchody bolí, ale tím, že se tomu smějeme společně, sdílíme, smutek rozpouštíme. Ale je dobré vědět, že smutek má taky své místo, i v této zábavné přednášce. Každopádně, pro mě je to velká výzva, vracet to na vtipnou linku.
Co je pro vás v humoru tabu?
Po tom, co jsem viděla v Praze naživo slavného anglického komika Rickyho Gervaise, mistra v umění chodit s humorem za hranu, a utáhl to, přestože to chvíli skřípalo, tak opravdu nevím, kde ta hranice je. To je právě to umění, které je takové dobrodružství. Je spíš o tom umět dobře odhadnout publikum a situaci. Můžete použít fekální humor na plese AVU, protože víte, že publikum je složeno ze studentů umění a jejich profesorů, většinou umělců, kteří to „hovno“ unesou. Asi jiné by to bylo na vánočním večírku auditorů, i když…
Děláte si ráda legraci z vážných věcí a proč?
Humor je nejsofistikovanější projev smutku, říká se to a já tomu věřím. Je jako dobrý kamarád, pro těžké a trapné situace, je jako klíč. Když se umí správně uchopit, odemkne hodně dveří. A když ne, tak z toho jde taky udělat vtip, ale pořád, je to jenom vtip. Mám ráda heslo: „Make jokes, not war.“
Máte nějaký humoristický vzor?
Amy Schumer, Phoebe Waller Bridge, Ricky Gervais, Steve Martin, Will Ferrel, Kate McKinnon, celá skvadra Saturday Night Live. Sacha baron Cohen. U nás Luděk Sobota, Menšík, Petr Marek, Thomas a Ruhller, Vosto 5, Bolek Polívka, Adéla Elbel, Jaroslav Dušek, Iva Pazderková, Pavlásek a mnoho dalších.
Smějete se vlastním vtipům?
Hlavně těm trapnejm, samozřejmě. Moje pubertální děti to úplně milují!
Odkud se vlastně vzal váš smysl pro humor?
Kdo ví. Náš táta hezky a vtipně glosoval, komentoval situace, to on asi udal ten hlavní tón. Já jsem byla třídní šašek. Občas jsem parodovala učitelky. Na dramaťáku jsem měla nejradši krátké etudy, scénky s nějakou vtipnou pointou, pantomimicky. Aňa svůj cynický styl krásně vybrousila a Lela má zase svůj komiksový strip „Zen žen“ v Respektu, to je fantastická záležitost. Její humor adoruju. Naše babičky byly srandistky. Je to v genech. Od tama se to přes naše mozkové závity až do úst šíří, prostorem nese až do uší a pak do bránic. Já to miluju.
Mohla byste nám říct svůj nejoblíbenější vtip?
Mám ráda židovské anekdoty. Sára leží na smrtelné posteli, muž a celá rodina posedávají a stojí okolo ní. Sára se zadívá oknem ven. “ „Asi brzo umřu, už ani ty ptáčky neuslyším zpívat, jejich hlásky cvrlikat…“ Kohn na to: „Sára, nerozptyluj se.
