Andrea Mouaddab Vémolová svůj život dělí mezi Čechy a Maroko, odkud pochází její manžel. Andrea je dlouholetou propagátorkou přírodní kosmetiky. Od roku 2016 organizuje Green Beauty Market, který je největším pop-upem „zelené krásy“ v Evropě. Letošní ročník, který se koná 10. a 11. listopadu, nabídne na osmdesát značek pečlivě kontrolované přírodní kosmetiky a doplňků. Najdete tam také lokální módu a šperky. Sobotní přednášky se budou vedle pečujících a zkrášlujících témat věnovat také hypersensitivitě nebo poznávání sebe sama prostřednictvím dechu.
Čím si vás Maroko získalo, když jste tam byla poprvé?
Poprvé jsem Maroko navštívila v roce 2005, bylo to pro mě první setkání s arabským světem a nejvíc si mě získalo rozhodně jídlem. Moje tchyně je nejlepší kuchařka, kterou znám.
Tehdy už jste tam jela na rodinnou návštěvu?
V roce 2004 jsem se v Německu na Erasmu (což je božský výměnný program Evropské unie) seznámila s marockým studentem, kterého jsem si o dva roky později vzala. Původně jsme plánovali žít v Německu, ale jako studentku českého jazyka mě lepší vyhlídky čekaly v Česku, proto se manžel přesunul za mnou a oba jsme se naplavili do Prahy. Později přišly děti a s covidem i možnost trávit část roku v Maroku a část v Čechách, čehož jsme využili kvůli přímořskému vzduchu a takovému malému návratu, který pro nás jako bilingvní rodinu byl velmi podstatný.
Měla jste možnost seznámit se s marockou kulturou a zvyky. Jak se zkrášlují marocké ženy?
Budeme-li mluvit o tradicích, tak je to mandlový popel na vnitřní sliznici oka ve stylu kouřových linek, tzv. khol. Nebo aker fassi – terakotový talířek nebo mistička s naneseným červeným přírodním barvivem, který se po namočení používá na ruměnec ve tváři a na rty. A pak je to samozřejmě arganový olej na všechno. Podstatnou složkou zkrášlování hlavně u starší generace je každotýdenní hamám – návštěva turecké lázně s napářkou, peelingem a masáží.
A co mladší ženy? Jakou třeba používají kosmetiku?
Generace zhruba mého věku má ráda luxusní zahraniční značky parfémů a make-upu. Navštěvují nehtové salony a kadeřníka. Přírodní kosmetiku používají spíše výjimečně. Překvapilo mě, že je dokonce nezajímá ani certifikace halal, kterou evropské, australské a americké muslimky řeší u kosmetiky docela dost.
Používáte sama některé pečující produkty z Maroka? Které jste si oblíbila?
Jsem velkým spotřebitelem arganového oleje. Používám jej celoročně na obličej, protože je lehký, nemastný a neucpává póry. Teď si zrovna na Green Beauty Marketu musím pořídit nový od česko-marocké značky Moroccan Sense, protože jsem si jej letos v létě zapomněla koupit.
Co vás vlastně přivedlo k zájmu o přírodní kosmetiku?
Ten příběh je dlouhý. Můj otec byl těžký atopik a já se od dětství zajímala o to, jak ulevit pokožce. Pak jsem se jako náctiletá stala Avon lady, mám vizážistický kurz a posléze jsem o kosmetice, která mě fascinovala od dětství, začala psát do časopisů jako kosmetická redaktorka. Když jsem ale testovala stovky produktů na obličej a vlasy, začaly se dít s mou pletí opravdu nepěkné věci. Postupně jsem tedy množství přípravků minimalizovala a následně objevila přírodní kosmetiku. Teprve díky takovým produktům jsem pochopila péči o krásu, tedy starání se s láskou, jemně a šetrně. Ta autentičnost surovin, skutečné vůně, příběhy lidí a ruční práce mi v rámci kosmetického rituálu dávaly mnohem větší smysl než péče pomocí kosmetiky konvenční. Nezajímal mě efekt, ale prožitek, jakási odpověď na „chutě“ mé kůže v podobě přírody.
Jaká kritéria musejí splnit značky, které se prezentují na Green Beauty Marketu?
Musejí být striktně bez ropy a jejích derivátů, SLS a SLES, silikonů, umělých aromat, barviv a konzervantů. Na GBM mohou vystavovat jakékoliv značky, které mají nestrannou certifikaci kontrolované přírodní či kontrolované bio kosmetiky. Procházím pak namátkou složení všech novinek, které tuto certifikaci nemají. Klienti vám potvrdí, že nejednoho jsem kontaktovala s řádkou dotazů. U svíček třeba na původ materiálu a certifikáty, u designových doplňků do koupelny na materiál samotný, u nespecifikované parfemace na její přírodní původ atd. Výjimku tvoří parfémy (u nich je potřeba maximum přírodních složek a transparentní komunikace značky), profesionální vlasovka (tam se čas od času mohou vyskytnout méně žádoucí látky, které jsou pro efekt v salonu třeba) a laky na nehty (akceptujeme claimy Xfree). Ve všech těchto případech se snažíme o kompromis věcnou diskuzí a značkám kladu na srdce transparentnost směrem ke koncovým zákazníkům včetně například kompletního složení dostupného na jejich e-shopech.
Co z letošního programu nebo nabízených značek byste osobně doporučila?
Velmi se těším na 21 značek, které přiveze koncept Bioaura. Jsou tam neuvěřitelné věci od hlavy až po paty. Těším se hodně na novinky českých značek, které do letošního podzimu naply veškeré své síly. Pro sebe si nakoupím hlavně drogerii do domácnosti a určitě si vyberu nový parfém u Abel. Potřebuju na zimu nějaký hutný balzám, mám pár favoritů, ale chci si všechno vyzkoušet. Nejstarší dcera potřebuje řasenku, takže budeme společně testovat. Přírodní řasenky se na rozdíl od doby před deseti lety zcela vyrovnají těm konvenčním. Určitě si pak nechám namalovat obrázek hennou, to je můj každoroční rituál. Z edukativní složky se nejvíce těším na hypersensitivní péči s Renatou Ježkovou, make-up tipy od profíků z Líčírny a ochutnávku dýchacího workshopu se Štěpápánkou Jovanovič, který bude v sobotu dokonce dvakrát. Dech je moje velké téma.
Čím jste přispěla k tomu, aby se na planetě žilo líp?
Ačkoliv si myslím, že jedinec zmůže v celkovém ekosystému jen málo, a víc záleží, jak se k tématu nekontrolovatelného růstu a vytěžování planety postaví státy, firmy a mezinárodní společenství, nadále dělám maximum, abych k degradaci planety nepřispívala. Za svůj největší příspěvek ale považuji to, že pracuji sama na sobě, v tuto chvíli dokonce s pomocí psychoterapie, abych neubližovala, nešířila negativitu, nemluvila dřív než to promyslím, posiluju vůli, posiluju víru apod. Energie, kterou si mezi sebou předáváme, je mocná a vidím jako skutečně podstatné, abychom se my lidi k sobě, bez ohledu na barvu, velikost či tvar, chovali s respektem a naslouchali si.
Co by se od vás ostatní mohli učit?
Myslím, že upřímnosti a jistému druhu transparentnosti. Je na tom založena veškerá má práce, klienti vidí budget eventu, který mám. Pokud chtějí, mohou si spočítat, kolik mi práce na jejich propagaci vynese, a to do koruny. Nezastírám postupy, dokážu své know how vysvětlovat na počkání, protože můj úspěch netkví v něm, ale v tom osobním, co je ve mně. Kdyby pracovní trh v česku byl nastaven tak, jak si to představuju já, na upřímnosti, komunikaci až na dřeň a dobře odváděné práci bez vytáček, póz a potřeby mít navrch, ať už jsem manažer či skladník, lépe by se nám tu žilo.
Jaký svůj prohřešek proti ekologii nemáte sílu nebo chuť odstranit?
Jízdu autem. Mám tři děti, a abych stíhala běžný denní provoz, musím nutně používat auto. Školu máme skoro dva kilometry od domu, což je docházková vzdálenost, ale já chci děti zatím doprovázet a není to jednotlivě v mých silách. Pomalu se snažím přesedlat na MHD, ale všechny moje snahy dost troskotají na nabitém časovém rozvrhu. Musím s tím něco postupně udělat, což půjde lépe, až ratolesti budou větší a samostatnější.
Co jste si zvládla opravit a nemusela to vyhazovat?
Oblečení, které si oblíbím, nosím do roztrhání a před asi dvěma lety jsem si roztrhla své oblíbené letní šaty, které mám dobrých osm let. Ale ta sepraná viskóza je tak nepřekonatelně jemná, že jsem poprosila mamku, ať mi je nad tou dirkou pokrátí, že je budu mít jako tuniku. Stále je tak mohu nosit, vlastně se mi ani moc nelíbí, přestože mi je mnoho lidí chválí, ale nejdůležitější je jejich komfortnost. Taky neustále opravuju boty, nosím už léta nazouvací Campery, a to od dubna do listopadu. Snažím se, aby mi jedny vydržely vždy alespoň dvě až tři sezony, takže je třeba lepit, někdy i vyměnit vložku uvnitř boty atd.
Jakou věc jste v poslední době dala na charitu nebo poslala znovu do oběhu?
Vzhledem ke svému trojčetnému mateřství produkuje naše rodina takové ty věci jako jsou postýlky, autosedačky, nočníky, hračky pro malé, na které už není místo a děti odrostly. Protože mám navíc po dvou dcerách syna, podědí z jejich šatníku minimum. Vše, co se aktuálně nenosí, jsem na konci léta odvezla do Holešovic do Šatníku Nory Fridrichové. Je to velmi snadné a mají to tam skvěle organizované, jen je třeba donést ideálně vždy to, co může být v daném období třeba.
Jakou největší zbytečnost jste si kdy pořídila?
Obecně mám problém najít si cestu k novým věcem, které jsou třeba složitější na pochopení, jak je používat, nebo se nevyužívají denně. Nejvíc mi ale vadí nevyužité léky a doplňky stravy, které mám tendenci akutně vždy pořizovat, a pak nemoc buď odejde a už nepřijde, anebo nejsme konzistentní právě v braní doplňků. Také mám příliš mnoho knih, které jsem nikdy neotevřela, a rozhodně mám příliš mnoho kosmetiky, vzhledem k tomu, že moje péče o sebe je velmi minimalistická.
Jaká osobnost podle vás stojí za pozornost a může být pro ostatní inspirací?
Sleduji na Instagramu a Facebooku hodně lidí, nejsou to možná přeborníci v předávání rad do života, ale jsou mi moc milí. Včera jsem si uvědomila, že mnoho let mám ráda Veroniku Hurdovou alias Krkavčí matku, která je velmi konzistentní v názorech, silná v diskuzi a vždy milá a respektující. To je asi jediný člověk, který mi vydržel tak dlouho ve sledovaných. Veronika je mimo to i dost inspirativní. V podobném duchu ráda sleduju slovenskou sportovkyni Bašu Štěvulovou a její rodinu. Ta mě inspiruje k pohybu a užívání si života venku, včetně cestování s dětmi.
Kdybyste se stala prezidentkou zeměkoule, jaké nařízení nebo zákon byste vyhlásila?
Týkalo by se to vlastnictví planety a jejích částí. Nevím, jak to úplně dobře vysvětlit, a rozhodně to není domyšlený koncept, ale zdá se mi, že každý má pocit, že tohle je moje země, to je náš český les, tady jsou hranice, přes které nikdo nesmí, tady má země svou ekonomickou zónu v oceánu a může ho vytěžovat, jak se jí zlíbí. Pohyb lidí napříč planetou je nevyhnutelný a vlastnictví jako takové je důležité v rámci jednotlivců, skupin, komunit. Všechno ostatní mi přijde méně a méně podstatné. Zároveň by se lidský a respektující přístup k lidem, zvířatům a přírodě vůbec měl nadsadit nad mamon a ekonomický růst.
Co vám v nedávné době udělalo radost?
Ještě před čtyřicátými narozeninami se mi podařilo získat vysokoškolský diplom v oboru, o kterém jsem snila od mládí. Celá rodina se zapojila, pomáhala mi k úspěchu a následně to se mnou i oslavila. O to intenzivněji mě to těšilo, o to více radosti mi to přineslo.
