Animovaný snímek Kočičí odysea v lidech probouzí sympatie s mňoukajícími chlupáči s černou srstí. Černé kočky podle pověr nosí smůlu, i proto nepatří k žádaným mazlíčkům a zůstávají dlouho v útulcích. To se teď mění.
Film Kočičí odysea měl u nás premiéru zkraje roku, a pokud jste ho ještě neviděli, pořád na něj v kinech můžete narazit. Černý kocour, který se po velké povodni zachrání na lodi s kapybarou, lemurem, psem a hadilovem, uhranul celý svět. Už posbíral přes pět desítek cen a coby první zástupce lotyšské kinematografie získal i ty nejprestižnější: Zlatý glóbus i Oscara.
Hlavní hrdina poetického příběhu si vysloužil sochu, která se usadila na nápisu Riga u Pomníku svobody v lotyšském hlavním městě. Výtvarník Kiwie ho taky ztvárnil na nástěnné malbě v ulicích Rigy.
Kromě dojemného zážitku film přináší další pozitivum. Brazilský list Metrópoles citoval zástupce tamější nevládní organizace na ochranu zvířat Instituto Ampara Animal: „Ne každý si uvědomuje reálný dopad filmu: zvýšení zájmu o adopci černých koček, které dlouho čelily předsudkům.“ Podle deníku si lidé v útulcích nyní častěji vybírají černé kočky, které kvůli své barvě a negativní pověsti dříve nepatřily k populárním. Zprávu na svém instagramu sdílel i režisér filmu Gints Zilbalodis. Majitelé mazlíčků také díky filmu své kočky pojmenovávají Flow, jak zní název snímku v originále.
Podle lotyšských útulků ale nenastala unáhlená masivní vlna zájmu o černé chlupáče, kteří by se nyní stali módním trendem, po opadnutí prvotního poblouznění by však končili na ulici. „Jsme rádi, že nepřišel žádný boom černých koček. Lidé jsou rozumní a nevyhledávají ,flow‘ kočky,“ říká Solvita Vība z lotyšské organizace Animal Friend bojující za práva zvířat. Dříve se totiž stávalo, že si pod vlivem filmů s roztomilými zvířaty zájemci nadšeně pořizovali například dalmatiny (kvůli animovanému snímku 101 dalmatinů), pak se jich ale zbavovali, jakmile plemeno vyšlo z módy.
