V květnu to budou dva roky, co Daška Tylčerová otevřela cukrárnu, která se rychle zařadila k místům na pražské gastro mapě, kde si vaše chuťové buňky opravdu užijí. Letos si k pečení přidala projekt Sugar Smile, s nímž pomáhá samoživitelkám nebo znevýhodněným dětem. „Myslím, že pomáhat si navzájem by mělo být mezi lidmi přirozené,“ říká.
S pečením začala v roce 2016 na rodičovské dovolené. Když se z rodné Ostravy přestěhovala do Prahy, pořád pekla doma, a protože se chtěla posouvat dál, přemýšlela, kudy se vydat: jestli jít někam sbírat zkušenosti nebo si otevřít vlastní cukrárnu. „Když jsem do týdne našla prostor, bylo rozhodnuto.“
Po roční rekonstrukci mohla přivítat v cukrárně Sugar MaMa kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad první zákazníky a proudí jich sem stále víc. Lákají je výborné moravské koláče, pistáciové věnečky nebo ořechové rohlíčky, které patří ke stálicím nabídky. V chladnějším počasí jsou v oblibě čokoládové zákusky nebo plněné koblížky. „Dezerty, i když jsou názvem tradiční, pečeme v netradičním pojetí a to má úspěch,“ říká Daška.
„Velkou inspirací pro mě byl kamarád, špičkový šéfkuchař Honza Všetečka. Říkal mi, že ze slané kuchyně se dá cokoli přenést do sladké, a naopak. Když mám vytvořit nový recept, přemýšlím o tom právě takto,“ vysvětluje. Z téhle myšlenky se zrodil i její vůbec první signature zákusek – rozmarýnový cheesecake, dřív totiž nebylo běžné používat rozmarýn ve sladké kuchyni. „Loni jsem si třeba vymyslela matcha cheesecake, který jsem zkombinovala s mučenkovým krémem. Až mě samotnou překvapilo, jak rychle mizel z pultů. Velký úspěch má i naše čerstvá novinka – indiánek se slaným karamelem a zlatem.“
Cukroví pro samoživitelky a zdravotníky
Zákazníci sem nemíří jen kvůli dobrotám, ale i za příjemnou atmosférou. „Lidé se k nám rádi vrací. Chodí si za námi i povídat, bavíme se, jak se mají, a to je moc milé,“ říká majitelka cukrárny.
Přátelská nálada a sousedská sounáležitost pro ni byly vždy důležité. „Když jsem bydlela v Ostravě s dětmi jako samoživitelka, měla jsem kolem sebe spoustu hodných lidí, kteří nám pomáhali. V domě bydlely i dvě kamarádky. Do té doby jsem neznala tak hezké sousedské vztahy, kdy bych měla za dveřmi třeba kytičku nebo čokoládu, protože mi chce někdo udělat radost. Když jsem se potom přestěhovala do Prahy, bála jsem se, že to tady tak nebude.“
Velkou vlnu solidarity nejen mezi přáteli pocítila za covidu v předvánoční době, kdy se zrodil její první dobročinný projekt, k jehož organizaci ji přiměly okolnosti. Nora Fridrichová tehdy rozjížděla pomoc samoživitelům a Daška se rozhodla jim něco upéct. Když se dozvěděla, že maminky často nemají ani na to, aby pořídily stromeček, natož cukroví, zapojila do pečení i kamarádky a společně samoživitelkám nachystaly balíčky s dalšími dárečky jako třeba vitamíny.
Během poslední vlny covidu na jaře 2021, kdy zdravotníci pečovali o velké množství nemocných a už jim docházely síly, jí přišlo nefér, že podpora zdravotníků ve společnosti oproti začátkům utichla. Chtěla jim aspoň něco upéct, napsala výzvu na sociální sítě a strhla tím lavinu. „Ozvala se spousta kamarádů, kteří se chtěli zapojit a poslat peníze. Koukala jsem na to a říkám si, aha, teď to asi budu muset celé dotáhnout,“ vzpomíná. Z vybraných peněz nakoupila suroviny nebo zaplatila benzín na rozvoz zboží. Psali jí i lidé, které neznala, někdo daroval čokolády, někdo energetické tyčinky. Nakonec byl objem materiální pomoci tak obrovský, že se dostalo na osm pražských nemocnic a čtyři ostravské. „V jednu chvíli se mi doma sešlo čtvrt tuny ovoce,“ vybavuje si. „Dostali jsme třeba i pastelky a hračky, které pak zdravotníci předávali dětem při odběrech. Pak mi chodily fotky, jak z toho měli všichni radost.“
„Vůbec jsem nečekala, že to bude mít tak velký dominový efekt. Nebyla jsem si jistá, jestli mám fotky z příprav a předávání sdílet, aby to nevypadalo, že se chlubím, jak jsem skvělá. Ale sdílela jsem je kvůli všem, kteří se k pomoci přidali, aby viděli, co se nám všem podařilo dát dohromady. Když potom viděli fotky, měli velkou radost, že se mohli zapojit.“
„Nechci jen poslat krabici sladkostí a tím to končí.“
Další příležitosti si ji nacházely samy. Například když jí kamarádka Pavla Klečková, která má projekt Iglou věnovaný lidem bez domova, navrhla, jestli by s ní nešla rozdávat jídlo potřebným. Loni na podzim ji pak jiná kamarádka vzala na představení Snowflakes, které slouží jako trailer k filmu Amerikánka, v němž vystupují děti z dětských domovů. „To byl hodně intenzivní zážitek. Ještě několik dní po představení jsem na ty děti musela myslet.“ Když o tom vyprávěla kolegyni v cukrárně, zrovna dovnitř vešla fotografka Bet Orten, autorka fotografií k divadelní Amerikánce, která se s organizačním týmem zná. Hned se domluvily na tom, že Daška dětským hercům přiveze zákusky. S produkční Snowflakes Terezou Šindlerovou, která stojí za organizací Spoluživot zaměřenou na hostitelskou péči, teď promýšlejí další možnosti, jak dětem z dětských domovů zlepšit náladu.
„Vždycky je to takové impulzivní. Není to nic, nad čím bych dlouho přemýšlela, ale vychází to ze situace, která se mě nějak dotkne,“ říká. A protože takových situací přibývalo a přicházely z různých směrů, rozhodla se je zastřešit projektem Sugar Smile, který odstartoval začátkem letošního roku. Chce s ním každý měsíc vykouzlit úsměv na tváři jednotlivci nebo organizaci, kteří ji chytí za srdce. „Když se o nějaké organizaci nebo člověku dozvím, chci to promyslet tak, aby jim to udělalo radost. Nechci jen někam poslat krabici cukroví a tím to končí. To mi nedává smysl.“
Zapojit se může každý
Projekt je otevřený všem. Lidé můžou psát tipy, kde by podle nich projekt Sugar Smile mohl udělat radost, mohou přispět finančně na transparentní účet, mohou se nabídnout jako dobrovolníci. S nabídkou pomoci už se jí ozvali třeba kamarádi z kulturní scény, například violoncellistka Marie Dorazilová, která by mohla někomu pro radost zahrát, nebo organizátoři festivalu Lunchmeat, kteří chtějí starším dětem nabídnout kreativní workshop tvorby elektronické hudby. „Když to bude dávat smysl, nemusíme jenom péct, ale můžeme pomoct lidem rozptýlit myšlenky v nelehké situaci, rozšířit dětem obzory nebo je inspirovat,“ osvětluje šíři záběru.
Stala se partnerkou Nadačního fondu Kapka naděje, aktuálně pro něj dodává balíčky sladkostí, které se budou prodávat na konci března na velikonočních trzích. Výtěžek půjde na podporu onkologických pacientů. Navázala spolupráci s neziskovou organizací Dům tří přání, která se zaměřuje na pomoc dětem a rodinám ve složité situaci. Děti pozve do cukrárny, kde si společně budou moct něco upéct. Organizaci Host, sdružující dobrovolníky, kteří pomáhají rodinám zvládat náročné životní momenty, chce pomoct natočit videa o pečení a vaření, jež mají sloužit jako inspirace pro lidi v hmotné nouzi, aby viděli, že i ze základních surovin z potravinové banky se dají připravit chutná jídla.
„Další nápady a lidé ochotní pomoct se postupně nabalují a je hezké, jak se všechno propojuje,“ říká cukrářka, kterou můžete potkat jak za pultem cukrárny, tak třeba na Festivalu Mini, který se koná v dubnu.
Přiblížit cukrárnu lidem
Pokud se vám nad fotkami sladkého sbíhají sliny, ale Vinohrady máte z ruky, můžete se těšit na e-shop, který by se měl rozjet do měsíce. „Pečeme dorty na míru na objednávku týden dva předem, ale spousta lidí řeší dorty na poslední chvili a těm chceme vyjít vstříc.“ Přes e-shop bude možné objednat si z pár typů dortů, které budou k odběru do 48 hodin s rozvozem po Praze. Najdete tam základní pečivo a dezerty i granolu, svíčky, víno nebo dárkové poukazy. „Je to další posun, jak cukrárnu přiblížit lidem,“ komentuje Sugar MaMa trend cukrářských eshopů, který je na vzestupu.
A zbývá už jenom poslední otázka. Jak tohle všechno zvládá, když se stará o tři děti? „Když vím, že někde můžu udělat radost, nepřemýšlím, kde na to vzít energii. Někdy je práce víc, někdy míň a mám v cukrárně děvčata, která mi pomáhají, bez nich by to nešlo. A taky bez pomoci manžela,“ usmívá se.
