Sama začala běhat proto, aby si vyřešila osobní problémy. Teď prostřednictvím svojí výzvy Adventní běhání pomáhá ostatním. Před pár dny začal sedmý ročník akce, do které se může zapojit úplně každý.
Babeta Schneiderová asi v sobě vždycky měla touhu pomáhat ostatním, kupředu ji ale posunuly i pracovní zkušenosti. Žila deset let v zahraničí, zkusila si práci uklízečky i manažerky hostelů britské neziskové organizace YHA. U nás pak pracovala jako generální ředitelka hotelové sítě BOHO. Možná jste o ní slyšeli v období prvního lockdownu, když nuceně zavřené hotely pod jejím vedením zareagovaly na situaci tím, že nabídly ubytování lidem bez domova. S dobročinností spojila také svou zálibu v běhání.
Před sedmi lety poprvé strávila prosinec tím, že běhala pětadvacet dní v kuse. Tehdy ještě víceméně sama, ale sdílela fotky na facebooku a vzájemně se podporovali s běžecky nadšenými přáteli z Velké Británie. Po návratu do Prahy založila pro kamarády facebookovou skupinu Adventní běhání, aby mohli chodit běhat společně. Na těchto základech vyrostl charitativní projekt, který mění běh na peníze. Ty pak pomáhají handicapovaným dětem. Podstatou výzvy je jít běhat každý den od 1. do 25. prosince, ať už společně ve skupině v Praze, Brně nebo třeba v Liberci, anebo se přidáte virtuálně.
Co je na vaší akci Adventní běhání tak super, že už se kolem ní vytvořila skupina víc než osmi tisíc nadšenců?
Adventní běhání vzniklo jako malá skupinka pro pár mých přátel, kteří jsou nadšení do běhu. A tuhle rodinnou atmosféru se ve skupině snažíme držet, i když už nás není dvacet, jako nás bylo na začátku. U nás je jedno, jestli někdo běhá ultramaraton v tempu tři minuty na kilák, nebo jestli se někdo poprvé zvednul z gauče a vyběhnul. My fandíme a tleskáme všem. Navíc když víte, že neběháte sám pro sebe, ale také pro ty, se kterými se život opravdu nemazlil, tak je prostě jednoduché se namotivovat a jít běhat, i když se vám třeba zrovna nechce.
Dodáváte motivaci spoustě lidí. Kdo motivuje vás?
Mě motivují všichni ti báječní lidé, které mám kolem sebe. Například za Adventním běháním stojí parta „adventních elfů“, jak jim říkám. A když člověk vidí, jak věnují hromady svého volného času a energie tomu, aby mohla naše skupina být taková, jaká je, a abychom společně mohli pomáhat těm, kteří to potřebují, žene mě to dál a dál.
Začínala jste běhat kvůli sobě a teď tím pomáháte ostatním. Kde se ten nápad vzal a jak pomoc funguje?
Úplně původně jsem začala „hodně“ běhat, abych se neuchlastala, když se se mnou rozešel přítel někdy před čtrnácti lety. Adventní běhání jsem založila pro partu svých kamarádů, abychom v zimě jenom nejedli vánočky a nepili svařáky a abychom i společně běhali. A pak se organicky začala přidávat hromada dalších lidí. No a když nás bylo přes tisíc, tak jsem si řekla, že by bylo hezké tu neskutečnou pozitivní energii, která se každý rok u nás ve facebookové skupině generuje, nějak využít. A tak vznikl nápad pomáhat tam, kde je to potřeba.
Každé září otevřeme nominace a ti, se kterými se život nemazlil (nebo někdo z jejich okolí), mohou svůj příběh nominovat. Elfové pak v tajném hlasování rozhodnou o tom, koho daný rok podpoříme.
Naše pomoc má tři pilíře. Naši nejlepší advenťáci, to jsou lidé v naší skupině, si svoje kilometry na konci výzvy zaplatí. Někteří zaplatí přesně tolik, kolik vyběhají (1 km = 1 Kč), někteří částku různě násobí. Pak jsou tu úžasní sponzoři, kteří proplácejí naše uběhnuté kilometry. A potom máme adventní e-shop, kde minimálně 50 Kč z každé prodané věci letí na pomoc těm, které ten rok podporujeme. Letos máme díky skvělému sponzorovi navíc pop-up obchůdek v Praze, v Pasáži Broadway.
Na začátku prosince začala už sedmá adventní výzva. Kdo se k ní může přidat?
Přidat se může opravdu kdokoliv. Nám je úplně jedno, jak rychle a kolik toho člověk naběhá. Naše jediné pravidlo je, že každý běh v rámci výzvy má minimálně 30 minut. A pokud se někomu běhat nechce nebo běhat nemůže, může s námi třeba jen chodit a pak si sám své kilometry zaplatit. Anebo si koupit něco v našem adventním krámku.
Běháte hromadně i mimo advent, v Praze třeba každou středu brzy ráno. Baví vás na běhu právě to, že je to skupinová záležitost?
Běháme už šest let každou středu v 6:45 ráno na snídani. Za každého počasí. Nechodili jsme jen během lockdownu, kdy jsme společně běhali virtuálně a povídali si přes Clubhouse.
Ráda běhám ve skupince, ale i sama, kdy si přemýšlím o všem možném a čistím si hlavu. Nejradši mám ten mix – někdy sama a někdy s někým.
Než jste začala pravidelně běhat, prý jste si vždycky dávala předsevzetí „nežrat a sportovat“. Jaká předsevzetí si dáváte teď?
„Nežrat a sportovat“ jsem si jako předsevzetí dávala spoustu let a k tomu „navštívit nějaké nové země“. Já totiž moc ráda cestuju a obecně si myslím, že cestování je skvělá věc, kdy se člověku zvětšují obzory, a když má otevřenou mysl (a nejede jen s cestovkou na all inclusive zájezd), dozví se hromady věcí nejen sám o sobě.
Poslední roky už si žádná předsevzetí nedávám a snažím se žít každý den tak, abych byla šťastná a svým štěstím nedělala lidi kolem sebe nešťastné.
Chcete se zapojit? Zajímá vás víc? Všechny informace najdete na www.adventnibehani.cz.
