Motýlci v břiše, bezesné noci, zamilované pohledy. To, co většina lidí považuje za neodmyslitelnou součást života, je pro aromantika směšné nebo minimálně naprosto nepochopitelné.
Jednou z takovýchto žen je i Yasmin Benoit, britská modelka a aktivistka. Představa, že by se někdo mohl zamilovat do téměř cizího člověka nebo ještě hůř, do fiktivní postavy z filmu Stmívání, jí připadala podivná už na škole. „Přišlo mi to celé hrozně hloupé. Holky se mezi sebou hádaly kvůli nějakému průměrnému klukovi. Vypadalo to, že opravdu ovládá jejich myšlenky a životy, což jsem nechápala,“ vypráví Yasmin, která se kromě modelingu zaměřuje právě na zviditelnění asexuálních a aromantických lidí, mezi něž se řadí.
Ne náhodou připadá Týden povědomí o aromantickém spektru zrovna na období po Valentýnu, letos vychází na 20. až 26. února. Termín aromantismus, někdy zkracovaný na „aro“, poprvé použila organizace Asexual Visibility and Education Network v roce 2005. Označila tak lidi, kteří nepotřebují romantiku pro to, aby se v životě cítili naplněni, a jsou spokojení i bez partnerů. „Tito jedinci nemají touhu být v romantickém vztahu nebo se zapojovat s ostatními do romantických aktů, jako je například držení se za ruce, líbání nebo mazlení,“ doplňuje americká manželská terapeutka Janice R. Miles.
Nepřijímající společnost
V naší kultuře, která je partnerskými vztahy, láskou i sexem přímo posedlá, nemusí být jednoduché si udržet identitu člověka, který o vztahy zájem nemá. Ostatně Benoit o tom ví své. Až když její vrstevníci začali vyjadřovat pochybnosti ohledně jejího nezájmu o romantiku, začala hledat příčinu a narazila právě na aromantiky a asexuály.
Podobné pocity nepochopení zažívala i osmadvacetiletá Němka Jenny Kschadow poté, co jí její perfektní přítel vyznal lásku a ona zjistila, že jeho city nedokáže opětovat. To byl ostatně vzorec, který se jí opakoval i se všemi ostatními muži. Poté, co se Jenny dozvěděla o aromantismu, došlo jí, že není zraněná, ale prostě má jiný typ orientace.
Aromantické spektrum
Už bylo naznačeno, že aromantici se často potýkají s odsuzováním a předsudky. Jak dále vysvětluje americká sexuoložka Carol Queen, PhD., panují mylné představy, že tito lidé nemají city nebo nemohou nikoho milovat, že nikdy nemohou mít vztah… Tak tomu ale není. Stejně jako mnoho dalších skupin i aromantici se pohybují na určitém spektru. Podle webových stránek AcesandAros.org například jeden aromantik nemusí cítit vůbec žádné romantické pouto, zatímco druhý ve svých vztazích určité množství romantiky pociťovat může.
Ano, i aromantiční lidé mohou mít naplňující vztahy. Mohou být skvělými přáteli, rodinnými příslušníky, a dokonce i partnery. Jen většinou cítí jiné druhy přitažlivosti, jako je například touha po blízkém přátelství nebo sexuální přitažlivost.
Aromantička, která se časopisu Women‚s představila jako Claire, například uvedla, že má platonického partnera, s nímž se pravidelně schází na rodinných víkendech, v kostele a na čaj. „Je tu rozšířená představa, že lidé potřebují ke štěstí romantiku,“ řekla. „Jako aromantik mám přátele, svou druhou rodinu, mám koníčky, které mě baví, a dělám práci, která mě velmi naplňuje. Jen v romantice nenacházím naplnění a radost.“
Aromantik vs. asexuál
Aromantika bývá zaměňována s asexualitou. A přestože občas mohou jít obě orientace skutečně ruku v ruce, nejedná se o synonyma. Aromantik nemá zájem o romantické vztahy, nebo pokud v nich je, není to kvůli romantice. Oproti tomu asexuální jedinec obvykle nemá žádnou sexuální touhu. I to se však může projevovat různými způsoby, včetně toho, že sexuální touhu pociťuje například jen tehdy, když je přítomné silné citové pouto.
„Obojí může být prožíváno odděleně nebo společně, někdy nebo stále, takže to lidé asexuální i aromantičtí budou chtít rozlišovat,“ říká Carol Queen. „Proto je vhodné naučit se přemýšlet o sexu bez romantiky nebo s ní, ale i o romantice se sexem či bez něj. Pro některé jedince budou obě spektra skutečně propojená. A pro jiné to bude: ,Mám rád všechno kromě romantických příběhů.‘“
Jak poznáte, že jste aromantičtí?
Někteří aromantici se nikdy nezamilovali a netouží po tom. Někteří by se zamilovat chtěli, ale nikdy se to nestalo.
Někteří aromantici si nechtějí hledat romantického partnera, vymlouvají se, proč ho nehledají, a mají pocit, že je do toho okolí nutí. Někteří si naopak partnera najít chtějí, ale když mají tu příležitost, vyhýbají se tomu.
Někteří aromantici nechápou, proč jiní propadají romantice, a mají pocit, že si ostatní vymýšlejí, když líčí romantickou lásku.
Někteří aromantici si nevšimnou, že s nimi někdo flirtuje.
Někteří aromantici se nezamilují spontánně, ale vybírají si partnera vědomě a lžou o tom, že jsou zamilovaní.
Některým aromantikům je nepříjemné, když se do nich někdo zamiluje. Mohou cítit paniku i pocit viny.