Papírnictví, kde mají i nábytek z kartonu. Sudetský domek proměněný ve stylovou kavárnu s květinářstvím. Nebo industriální památka, z níž vzniká kulturní centrum. Když chcete dělat věci jinak, potřebujete dobrý nápad a chuť trochu riskovat. Zveme vás na návštěvu do míst, jejichž tvůrci se nebáli jít o něco dál, než bývá běžné.
Sudetský domek skrývá kus Toskánska i Kodaně
„Nemohli jsme uvěřit tomu, že to dokážeme,“ říkají manželé Masojídkovi, kteří šest let pracovali na rekonstrukci zděděného sudetského domu z roku 1888. Loni v srpnu v děčínských Podmoklech otevřeli kavárnu nazvanou Kytky pod komínem. V domku částečně zasazeném v pískovci totiž před sto lety fungovala pekárna s vysokým cihlovým komínem. Kromě kávy a domácích koláčů tu manželé Radka a Jan prodávají i lokální řezané květiny.
„Myšlenka lokálních květin a s tím spojené udržitelnosti mě baví a vidím v ní smysl. Navíc, u nás v Děčíně lokální květiny nikde moc nekoupíte, a to je velká škoda, protože se z nich dají uvázat překrásné pugety,“ usmívá se Radka Masojídková a dodává, že celý interiér už od počátku navrhovali tak, aby v něm mohlo být i květinářství. Což byl docela oříšek, protože prostory kavárny nejsou nijak velké.
S trochou nadsázky se dá říct, že manželé Radka a Jan jen vybalili z banánovek kavárnu Café jako zvon, kterou před pěti lety zavřeli. Provoz kavárny a domácnosti s malými dětmi zkrátka nešel úplně dobře skloubit. Se zařízením nového podniku jim, stejně jako tehdy, pomáhala interiérová designérka Andrea Kroupová.
A jak společně k renovaci domu se specifickým charakterem přistoupili? „S co největším respektem. Zároveň jsme z interiéru nechtěli udělat úplný skanzen. Kombinovali jsme proto modernější materiály a předměty s těmi původními a vybavení jsme hledali také po bazarech a anticích,“ popisuje Andrea Kroupová.
Do kavárny Kytky pod komínem vstoupily nejen historie a příběh sudetského domu, ale i jeho nových majitelů. „Zahrada a domeček pod komínem mi připomíná toskánský dvorek v naší milované Itálii, zatímco interiér kavárny v jeho finální podobě evokuje Dánsko a jeho kodaňské kavárny. Přesně takhle jsme to chtěli,“ dodává kavárnice a květinářka Radka Masojídková.
Papírový svět rodiny Plojharů pro děti i dospělé
Jakub a Jan jsou zástupci páté generace Plojharů, kteří vedou rodinné papírnictví. Jejich prapraděda František ho založil před 136 lety v Českých Budějovicích po návratu z cest po Francii a Německu, kam vyrazil na zkušenou.
Teprve předloni firma otevírala svou první pražskou prodejnu. Její návštěva je opravdu výjimečným zážitkem díky designérkám z Atelieru Monday, které spojily tradici rodinné firmy se současným designem. Od majitelů dostaly konkrétní zadání – najít pro každé zboží vlastní místo. „U papírnického sortimentu to byla poměrně výzva. V samotném designu jsme pak měly kompletně volnou ruku, což bylo úžasné. Velmi rychle jsme se s Plojhary shodli na tom, že by hrdinou prostoru měl být papír v různých formách zpracování tak, abychom ukázali, jak úžasně variabilní tento materiál může být,“ popisují designérky. Navrhly i nekonvenční nábytek – je vyřezaný z kartonu přímo v sídle společnosti.
„Byla to technologická výzva, ale u Plojharů jsme měly tu nejlepší podporu. Strávily jsme den ve výrobě, abychom pochopily, jak lze papír zpracovávat, kde jsou jeho výhody, nevýhody a hranice. Samy jsme byly na konci mile překvapené, jak dobrým parťákem papír v roli nábytku může být,“ usmívají se designérky.
Nevšední dekorací jsou i rozpůlené kartonové tubusy za prodejním pultem. Z neutrální hnědo-béžové barvy kartonu udělaly v Atelieru Monday přednost a doplnily ji o odstíny krémové a jemně zelené, aby připomněly cyklus zpracování papíru, který začíná u zelených korun stromů.
Další zajímavostí pražské prodejny se stala podlaha litá polyuretanem. „Štětcem jsme na ni ručně nanesly barevné vlnky, jako bychom malovaly na papír. Interiér Papíru Plojhar jsme navrhovaly s tím, že nemá přinášet potěšení jen dětem, ale i dospělým,“ říká Anna Teresa Hamerská, spoluzakladatelka ateliéru.
Zachránili Gočárův skvost a naplnili ho kulturou
Původně uvažoval architekt Lukáš Smetana o koupi několika pražských bytů na pronájem. Jenže pak ho oslovil příběh a potenciál pardubického architektonického skvostu, který Josef Gočár v roce 1909 navrhl pro bratry Winternitzovy ve stylu dekorativní moderny. V roce 2016 Lukáš Smetana obří komplex Automatických mlýnů za dvacet milionů korun koupil, dostal k němu svazek 212 klíčů a spolu se svou ženou Marianou a dalšími z nich postupně vytváří nové kulturní centrum Pardubic.
„Na začátku jsem měl představu, že rekonstrukce bude trvat padesát let a budou ji dodělávat moje děti. Velký zlom nastal, když Pardubický kraj a město Pardubice přišly s nabídkou, že do areálu vstoupí a pomohou s rekonstrukcí. Najednou to dostalo nový náboj a za poměrně krátkou dobu se tu udělala hromada práce,“ popisuje Lukáš Smetana.
Hlavní budovu manželé Smetanovi prodali kraji, bývalý sklad mouky městu. Díky tomu dnes Gočárovy mlýny na břehu Chrudimky, ve kterých se nepřetržitě až do roku 2013 mlela ta nejjemnější mouka, žijí kulturou. Po skoro miliardové rekonstrukci se předloni otevřela první část cihlového monumentu. Sídlí v ní krajská Gočárova galerie, městská galerie aktuálního umění Gampa, kavárna s výhledem na řeku, vzdělávací laboratoř, multifunkční konferenční a umělecký prostor a pardubické informační centrum. Další plány rodičů tří dětí jsou veliké. Měly by tu vzniknout i obytné, administrativní a komerční stavby.
