Že influencering nemusí být metou, ale odrazovým můstkem, krásně ukazuje tiktokerka a zpěvačka Elisabeth Kiss. Na sociálních sítích má kolem půl milionu sledujících. Svět každodenního natáčení videí pro mladé ale na čas utlumila, protože dokončuje studia marketingu na univerzitě v Londýně a hlavu má plnou velkých plánů.
Kam vlastně teď volám, do Londýna nebo do New Yorku?
Do New Jersey. Zrovna si tady něco zařizuju, ráda bych sem přestoupila na magisterské studium.
Na chvíli jste odsunula svou činnost influencerky na sociálních sítích a pustila jste se do studia v zahraničí. Jaké to je, sbalit kufr, knihy a odjet na pár let za vzděláním?
Zní to krásně, ale když se člověk takhle v devatenácti odstěhuje pryč, je to náročné. Prvních šest měsíců se mi stýskalo tak, že jsem skoro každou noc brečela. Mám tři sourozence, bráška je o jedenáct let mladší, je to takový můj „první syn“. Je mi líto, že už ho nevidím vyrůstat, protože létám domů dvakrát za rok. Ale chtěla jsem zažít studentský život, chvíli nemuset každý večer dělat další video.
V prvním ročníku vám všichni doporučí jít na koleje a byl to tedy zážitek. Sdílela jsem kuchyň s dalšími deseti lidmi, měla pokoj před výtahem, kde bylo pořád rušno a moje sousedka měla hudbu zapnutou 24/7, takže jsem se naučila spát v hluku. Ale tohle k tomu patří, byla sranda a ta škola je tak velká, že jinde než na kolejích se s lidmi neseznámíte.
Co byste doporučila ostatním, kteří přemýšlí, a třeba váhají, nad podobným krokem?
Vyhoďte z hlavy myšlenku, že je to drahý, a zkuste se tam nejprve dostat. Pak už se dá ledacos vymyslet, protože pokud máte skvělé známky, příběh nebo jiné super zkušenosti, můžete dostat stipendium nebo půjčku. Vyhledejte si informace o přijímacím procesu a požadavcích, protože samotný proces zkoušek je o dost jiný než u nás. A zařiďte si včas jazykový certifikát, abyste se stihli přihlásit v termínu. Existují dokonce firmy, které vás celým procesem provedou. Jasně, finance jsou největší problém, při přechodu na magisterské studium do USA je řeším taky. Ale nejdůležitější je se pro to opravdu rozhodnout.
Ano, finance jsou asi zásadní problém pro většinu lidí. Jak jste to řešila vy?
Do zahraničí jsem za studiem chtěla vždycky, už když mi bylo šest let. Rodiče s tím počítali, a když mi bylo třináct, založili mi účet, aby mě v tom mohli podpořit. Pracovali jako učitelé, sami pocházejí ze zakarpatské Ukrajiny, měli to složité, ale o to víc jsme byli se sourozenci vedeni k herectví a kreativní činnosti. Maminka chtěla být herečka nebo režisérka, a tak nás ve všem podporovala. Když nastal během covidu zákaz vycházení, šíleně jsem se doma nudila. Potřebovala jsem komunikovat. Sestře jsem se nejprve smála, že má ráda TikTok, ale nakonec jsem dala sociálním sítím šanci a vyvinula se z toho soustavná práce. Studia mi tedy částečně zaplatili rodiče, na život v Londýně jsem si vydělala sama a magisterské studium mi zaplatí influencering.
Do jakého oboru jste se vlastně pustila?
Digitální marketing a data analýzy pomocí AI. ChatGPT je moje oblíbená appka, je totiž jako dítě, které musíte naučit mluvit, než si z něj vychováte svého asistenta. V zahraničí budou lidi na školách vždycky mladší, protože my máme školní docházku na třináct let, zatímco jinde se maturuje třeba v sedmnácti. Bylo pro mě těžké najít někoho s podobným myšlením, protože jsem najednou chodila do školy s vrstevníky své mladší sestry, ale teď se to už srovnalo. Lidé tu na škole běžně zakládají firmy, okolo je spousta motivace, tolik chytrých lidí pohromadě jsem neviděla. Člověk nemá šanci jen tak sedět.
Svět influencerů a jejich vliv je hodně diskutované téma. Jak ho vnímáte s odstupem vy?
Na českou scénu se koukám docela dost, sleduju, jak pracují jiní influenceři. A mrzí mě, že často neukazují, co se s životem dá dělat, hlásají, že člověk nepotřebuje žádnou školu a děcka to pak berou vážně. Přitom sociální sítě nejsou cesta pro každého. Je to těžká práce, která není celoživotně udržitelná, a není dobré se na ni spoléhat. Může přijít měsíc, kdy se vám něco nepovede, nemáte nápady, lidé vás přestanou sledovat a ztratíte spolupráce…
Do čeho byste vy osobně nešla?
Do nějaké bizarní show, s tímhle formátem nesouhlasím. Vezměte si, že se v osmnácti někde ztrapníte, a pak to na vás po celý život může někdo vytáhnout, třeba při pracovním pohovoru.
Co bude dál s Elisabeth Kiss?
Vždycky jsem měla vysoké ambice. Celá moje rodina je dynastie učitelů, byli jsme odmala vedeni k tomu mít vysokou školu. Táta zase podniká ve stavebnictví a vždycky říkal, že by dal všechno za to mít jako mladý možnosti, které máme my teď. Takže si užiju tu skvělou zkušenost studia v zahraničí a pak bych ráda ještě studovala právnickou školu, protože bych chtěla založit firmu, která bude řešit smlouvy a další věci za kreativce, jako jsem já. Za herce, influencery nebo třeba mého bratra, který hraje v seriálu a je moc talentovaný, takže mu pomáhám už teď.
Víte, že vaší jmenovkyní je jedna známá americká filozofka?
Vím, a je mým velkým přáním se s ní seznámit.
Tipy z Londýna
Londýn je mezinárodní město plné studentů – jen v oblasti, kde bydlím já, jich žije čtyřicet tisíc. Líbí se mi ta místní kombinace moderního stylu a památek. Taky v něm najdete společenství lidí z každé země, kterou si jen dokážete vybavit, proto tady opravdu porozumíte ostatním kulturám. Anglie začíná až za hranicemi Londýna, lidé jsou tam milí, otevření, ale je těžší se jim dostat pod kůži. Milují svoje typické hospůdky, do kterých chodí koukat na fotbal.
Bydlím na Liverpool Street, a když si chci dát nějaké dobré jídlo, tedy krom báječného indického, které vaří moje spolubydlící, zajdu na steak do Flat Iron nebo do řetězce s italskými potravinami Eataly.
Miluju procházky londýnskými parky. Mým tajným tipem je Hampstead Heath, který není tak známý, takže je tam klid. A samozřejmě krásná dvouhodinová procházka centrem podél řeky. Moc mě baví dělat průvodce městem pro kamarády a známé, kteří za mnou přijedou. A jestli něco opravdu doporučuju zažít? Zajděte si v Londýně (nebo i v New Yorku) na muzikál, třeba Harry Potter and the Cursed Child. Je to neskutečný zážitek!
