Neděle, 27 listopadu, 2022
spot_img

DNA pro zábavu aneb Víte, odkud opravdu přišli vaši předkové?

Ze Švédska, nebo spíš z Balkánu? Vaše vlastní DNA je příruční knihovna, ze které zjistíte ledacos. Co všechno se z ní můžete dočíst díky rekreační genetice?

Během let soužití se svou primární rodinou jsem si uvědomila, že o některých členech našeho rodu se víc nemluví, než mluví. Že se o nich vlastně mlčí a ticho, které kolem nich vzniká, v přesných obrysech vytváří dutý odlitek jejich osobnosti, který časem přerůstá do rozmlženosti, zapomnění a tradování zjednodušených mýtů.

Návrat ztraceného pradědečka?

Zvláště osoba mého pradědečka byla v rodině absolutně tabu, jako by nikdy ani neexistoval, přestože měl pro celou linii rodu zjevně určující význam. Závoj tragédie, který nad mlčením o něm povlával, budil mou pozornost. Věřila jsem, že když mi někdo jeho domnělý životní
příběh potvrdí, získám klíč k porozumění postojům a chování rodiny a ke své vlastní duši. Pátráním po matrikách můžete získat data, já však chtěla slyšet vyprávění. Příběh o pradědečkovi, jehož jméno si dědeček v rodném listě přeškrtal inkoustovou tužkou. Příběh o jeho mladičké ženě Kateřině, která náhle zmizela. Ten příběh, který se u nás v rodině nevyprávěl. Věřila jsem, že ho někdo zná. Stopy mě dovedly k pratetám, starším sestrám Kateřiny, které na pražském Staroměstském náměstí naproti orloji provozovaly obchod s klobouky. Ještě před válkou však kloboučnictví zrušily a odstěhovaly se do USA. Mohly se tam ještě vdát, mohly mít děti, mohly jim vše vyprávět…

Pátrání přes Facebook bylo neúspěšné, a tak jsem se rozhodla najít potenciální americké příbuzné přes databázi DNA. Volila jsem mezi dvěma světově patrně nejrozšířenějšími společnostmi, které genealogickou analýzu DNA poskytují a mají obří databáze vzorků,
s nimiž porovnávají ten váš, a to mezi americkými myheritage.com a ancestry.com. Rozhodl fakt, že myheritage.com má 98 milionů klientů, tedy obří databázi záznamů, a taky zrovna nabízeli slevu, takže jsem příslib genealogické analýzy DNA a seznamu příbuzných pořídila
za 49 eur. Záhy dorazila testovací sada s návodem a vše bylo tak jednoduché, až jsem pojala podezření, že jsem naletěla. Jenže po pár týdnech od odeslání vzorků poštou v mailové schránce skutečně přistála zpráva s výsledky.

Najdete, co nehledáte

K mému zklamání se žádní potomci mých pratet nenašli. Zhruba jednomu procentu mého genetického profilu odpovídají podle databáze myheritage.com mraky lidí z USA, Evropy a Izraele. Je celkem prča vidět, že sdílíte 34 cm společné DNA s jakýmsi dědulou z Británie,
jehož jméno nedokážete ani vyslovit, jiných 40 cm vás pojí s devadesátiletou Norkou, zatímco 0,9 procenta DNA jako vy má mladý Francouz s příjmením jak vystřiženým z romantických románů o aristokracii. Jsem daleka toho považovat tyhle lidi z různých koutů světa za příbuzné, přesto je fascinující vědět, že se naši předci v dávných dobách kolem sebe přinejmenším prošli.

Co mě však doslova usadilo na řiť, byl genealogický rozbor mého původu obsahující zeměpisné informace, které jsem absolutně nečekala a ani nehledala. O předcích jsem měla vždy jasnou představu: Po mamince to byli krušnohorští Němci a jihočeští mlynáři, po tatínkovi slovenští a středočeští zemědělci. MyHeritage mě na základě porovnání mého vzorku DNA s databází jiných skutečně lokalizoval z 50 procent coby Východoevropanku. Jenže ten zbytek mých genů, to je mix, který mě, osobu kyprých slovanských tvarů, šokoval.

Ukázalo se, že německé předky nemám žádné. Žádné! Přitom němčina byl rodný jazyk mé babičky. Zato 18 procent genů mi podle rozboru nadělili Švédi. S trochou znalosti historie se to dá pochopit: V 17. století se Švédové proháněli po Čechách a jak mi potvrdil historik
Lukáš Sláma, autor knihy Krušné hory ve švédském sevření, tehdejší ženy se často „vdávaly za soldáty“. Obléhání severočeských hradů byla poměrně nudná a zdlouhavá práce, přičemž přilehlá města mívala určenou povinnost vojska zásobovat, takže příležitosti k asimilaci
s obyvatelstvem tady byly. Babiččiny plavé vlasy, modré oči a vášeň pro život v horách tedy dorazily patrně ze severu a k němčině přišla vlivem bydliště. Pro co však vysvětlení nemám, je mých dalších 18 procent genů přišedších odkudsi z Balkánu. Prostě nevím. Stopou můžou být snad maminčiny oříškově hnědé oči. A zbylých 14 procent mě rovným dílem odesílá do Řecka, západní Asie, Litvy a Francie.

Jste, odkud přicházíte

Pohled na mapu oblastí, kde se nositelé genů vám podobných vyskytují a kterou vám poskytovatel ke genealogickému rozboru přiloží, mi objasnil, proč tak ráda cestuju a všude se cítím jako doma. Mí předci při tažení z přední Asie do Evropy vynechali snad jen Španělsko
a severní Itálii. Došlo mi, proč navzdory lásce k cestování moc nezvládám horko (to ti Švédi!) a nemám ani žádné zvláštní adaptační schopnosti na mráz (Balkán!).

Možná měla prababička své tajemství… Foto: Pexels

Novinář Ivan Brezina, který si nechal dělat genealogický rozbor DNA u české společnosti Genomac, v článku Cesta do mého pravěku pro g.cz uvádí, že mu byl zjištěn v Čechách zcela ojedinělý genotyp, který firma pro zatím malý počet podobných vzorků nemohla určit. Tato skutečnost mu osvětlila fakt, proč se cítil, „jako by se vracel domů“, když kdysi přistával v mongolském Ulánbátaru. Měla-li bych se přiznat k podobnému pocitu, který rozumem nezdůvodníte, tak ten nastal, když jsem navštívila gruzínské město Kutaisi. Tady jsem se prostě cítila jako doma. Když se mě na bazaru snažili lehce ošidit na ceně za sypaný čaj, divila jsem se, proč tohle dělají vlastnímu člověku! Podílí se na pocitu, že někam patříte, taky fakt, že najednou potkáváte ve velkém lidi, kteří se vám podobají? Rozhodně můj genealogický rozbor odkazující i ke Gruzii nabídl vysvětlení pro mé nepoddajné tvrdé vlasy.

Vesničko má, střežená

Spolu s rozborem DNA získáváte u MyHeritage taky přístup k rodovým záznamům těch rodin, které to umožní. Ke svému překvapení jsem zde objevila rodový strom slovenské rodiny stejného příjmení a bydliště, kam původně příslušel i můj praděd. Protože jde o vesnici
o několika chalupách, posedla mě jistota, že jsem příbuzné přece jen objevila, i když v jiném státě, než jsem předpokládala. Následoval šok poté, co se ukázalo, že ač stejného jména a ze stejné vsi, geneticky blízcí si vůbec nejsme. A že ve vesnici žijí další rodiny totožného jména, které rovněž navzájem příbuzné nejsou! Jak je to možné? Vztahy na venkově bývaly spletité, o čemž se tak nějak vědělo. K prozrazení či uchování osudového tajemství vybízela i farářova formulka při svatebním obřadu: „Kdo by měl proti sňatku námitky, ať promluví teď, nebo ať mlčí navždy.“ Další vysvětlení skýtá skutečnost, že lidé získávali příjmení také podle svého řemesla, vzhledu nebo funkce, kterou ve vesnici zastávali. Když byl ve vesnici švec a přistěhoval se do ní další, mohly oba rody být Švecovi, aniž byly původně příbuzné.

Tak nějak to asi bylo i v případě všech těch lidí stejného příjmení z jedné slovenské vesnice. Jmenují se Karasovi. Karys znamená litevsky voják. V dobách, kdy bylo třeba chránit, strážit města před nájezdy Turků, se místo, odkud náš rod pochází, strategicky položené u velké
řeky, přejmenoval na Strezenice, což je doloženo v dobových pramenech. Zcela laicky se na základě těchto dvou jmen, vlastního a pomístního, domnívám, že kdosi tyto litevské vojáky, karyse, nasadil k ochraně území a zároveň jim za službu věnoval půdu, na které hospodařili. To by vysvětlovalo neustálou nastraženost naší rodiny vůči nebezpečí. Schopnost rozhodovat a přejímat zodpovědnost za druhé. Snahu nesplynout s okolím a jistý odstup. Ach, ten odstup. A nutnost mít v záloze pár jazyků, jimiž se na základní úrovni domluvíme s kýmkoliv. Lásku ke koním. Znalost zemědělských prací. Jsme něco jako surikaty.

Skrze rekreační genetiku jsem tedy nenašla další dílky puzzle do skládačky obrazu svého předka, zato jsem objevila mnohem širší pohled na sebe samotnou. Těší mě a baví, když mi tu a tam přistane do mailové schránky halasné oznámení od MyHeritage o dalším nalezeném „příbuzném“ z druhého konce světa, který se mnou sdílí půl procenta DNA.

Co vám zjistí rekreační genetika

→ z jakého ženského klanu dvanácti matek pocházíte
→ odkud přesně jsou vaši předci po mužské linii (potřebujete DNA svého mužského příbuzného)
→ na co máte talent vy nebo vaše děti
→ k jakým nemocem máte dispozice
→ kde všude po světě žijí lidé s podobným DNA, jako máte vy

Vychází 28. října

Mražení vajíček: Zoufalý pokus zachránit plodnost, nebo naděje budoucnosti?

Často je jim těsně před čtyřicítkou, když si uvědomí, že mají sice skvělou kariéru, luxusní byt a procestovanou půlku světa, ale jaksi žádného partnera,...

Trpěl nezvladatelnou únavou a v práci spal na záchodě. Dnes trenér...

Přitahují lidi z uměleckých oborů, reklamních agentur, novináře i vědce. Silové a kondiční tréninky, během nichž trénujete hlavu stejně jako tělo a ze všeho...

Říká se mu Vajgl a chce vyčistit svět od vajglů. „Víme, jak je recyklovat,“ říká osobitý podnikatel

Petr Kukla už osm let učí kuřáky neházet vajgly na zem. Prodává popelníky s designem od českých ilustrátorů, zásobuje jimy bary a festivaly a teď chce obsadit města se svým popelníkem ve tvaru cigarety.

What healthy (I) ate today

Recept na vynikající zdravé sušenky Sexy ginger 125 g pohankové mouky 125 g rýžové mouky 180 g javorového sirupu 120 g másla 25 g kakaa 3...

Raiffeisenbank nabízí studentům unikátní možnost vyzkoušet si radosti i strasti podnikání

Raiffeisenbank je již patnáct let partnerem organizace Junior Achievement, kterou v Čechách v roce 1992 založil Tomáš Jan Baťa....
Zavří­t reklamu