Marta Dřímal Ondráčková je herečka a v poslední letech také úspěšná well-aging influencerka, jejíž videa na YouTube mají desítky tisíc shlédnutí. Radí v nich, jak pomocí obličejové jógy, masáží, tejpování nebo výživových tipů udržet svou tvář v kondici. Nedávno jí vyšla knížka #udrzksicht, která shrnuje její stejnojmennou originální metodu.
Vždycky jste chtěla být herečka?
Maminka hrála divadlo a já jsem byla typické divadelní dítě, které na jevišti stálo od miminka, respektive bylo nošeno. Herectví pro mě byla naprosto jasná volba. V dospívání sice přišlo několik odboček, ale vždy mě to přitáhlo zpět do divadla. Proto jsem šla na JAMU, kde jsem vystudovala muzikál.
Hraní už ale není vaší hlavní náplní. Podle serveru i-divadlo žádné aktuální inscenace nemáte.
Nemám, protože jsem doma s dvouapůlletou holčičkou, druhorozenou dcerou. Tím pádem šlo divadlo do ústraní. Ráda bych se na jeviště vrátila a věřím, že se to podaří. Asi už to nebude v takové intenzitě jako dřív, protože rodina je pro mě na prvním místě.
Zrovna jsem v procesu zkoušení nového projektu pod taktovkou Jany Janěkové. V červnu nás čeká obnovená premiéra muzikálu Hamlet, což není standardní muzikál, ale text Hamleta, který hrávali študáci na anglických univerzitách. Hamlet se obvykle inscenuje rozvláčně, tato verze jde ovšem na dřeň Shakespeara. Je to rychlé a ostré a z inscenace intenzivně vystupují pokřivené mezilidské vztahy. Téma, jak nahlížíme na psychiku druhých a jak s ní dokážeme manipulovat, je velmi aktuální. Součástí hry jsou zhudebněné Shakespearovy sonety, které se zpívají bez doprovodu hudebních nástrojů. Před dvaceti lety se muzikál hrál venku na Pálavských vrších a dodnes je to jeden z mých nejsilnějších divadelních zážitků.
Měla jsem pocit, že vás herectví v nějakém životním období přestalo naplňovat. Nebo bylo problémem čistě to, že jste byla uvázaná v angažmá?
Pořád mě baví, ale angažmá je nesmírně vyčerpávající. Uvědomíte si to, až když z té zlaté klece vystoupíte. Myslím si, že někdy to hraničí až s vykořisťováním herců, což se odrazí na jejich chuti pracovat. U mě se potkalo víc faktorů. Velká touha po rodině, která v optice souborového divadla může být vnímána jako organizační problém, a potom nekompatibilita s novým vedením divadla. Můj život se odchodem z angažmá otočil o 180 stupňů a jsem za to velmi vděčná, protože díky tomu mám teď šťastnou rodinu a dvě krásné dcery. Velmi zvažuju, které hodiny obětuju tomu, že s holkami nejsem. Považuju za obrovskou devizu, že mi můžou každý večer usínat v náručí. Já jsem to tak v dětství neměla. Na to, že rodiče pracovali v divadle, se mi věnovali nadstandardně, ale večer doma chyběli. My teď doma máme společné večeře, ráno spolu vstáváme, nikam nespěcháme. Netrávím každý den celé dopoledne zkouškou v divadle a odpoledne představením. Nechci se rouhat, ale vím, že bych se k takovému náporu práce už vracet nechtěla.
Neměla jste v tom období strach, že opouštíte jistotu a jdete do neznáma?
Měla, obrovský, a zažila jsem si ho už podruhé. Poprvé jsem to řešila, když jsem dostala nabídku na moderování Snídaně s Novou, kam jsem nakonec odešla z opavského angažmá. Stála jsem před rozhodnutím, jestli zůstat v Opavě, kde je pro mě nachystaná jedna nádherná role za druhou minimálně na dvě tři další sezony, anebo jít do světa televize, showbyznysu a reflektorů, kde budu víc vidět. Rozhodla jsem se, že to zkusím. Musela jsem si pak ale tři čtyři roky počkat, než jsem se vrátila na jeviště.
Když pak tato situace nastala podruhé, byla jsem v první fázi samozřejmě vyděšená. Najednou přijdete o pevnou půdu pod nohama a přestanete být součástí systému, ve kterém vám všichni plánují, kdy, kde máte být a co tam máte dělat. Začátek byl náročný. Pak do toho přišlo naše stěhování do Německa kvůli manželově práci. Byla jsem na volné noze, nic mě nedrželo na jednom místě, tak jsme se prostě sebrali a odstěhovali.
Pořád jste tehdy pracovala v televizi?
Dál jsem dojížděla do Prahy natáčet, ať už Ordinaci nebo Rady ptáka loskutáka. Bylo dobré neztrácet kontakt s lidmi a s kamerou. Potom jsem otěhotněla a měla jsem pocit, i pod vlivem toho, jak fungovala moje maminka, že práce se dá zvládat i s miminkem. V den, kdy mi skončilo šestinedělí, už jsem zase jela točit do Prahy, a takhle jsem s malým miminečkem pendlovala každý týden. Pak vypukl covid a naše práce najednou přestala existovat. Užívala jsem si doma čas s malou bez neustálého honění se a prozřela jsem, že moje pracovní ambice jsou vlastně nepodstatné. Protože mám vedle sebe tvora, se kterým je každá minuta důležitá.
Tehdy jste začala s obličejovou jógou?
S tou jsem začala už v devětadvaceti, během práce v divadle, sama kvůli sobě. Protože potřebuju vědět, jak všechno funguje, nestačilo mi jenom podívat se na nějaké video, ale začala jsem si zjišťovat další informace. Viděla jsem na sobě výsledky, proto jsem se tomu chtěla intenzivně věnovat. Během covidu všechny ženy seděly doma. Byly zvyklé chodit se opečovávat, a teď nemohly. Materiály, které v té době byly dostupné na sociálních sítích o obličejové józe, mi připadaly šílené nudné. Proto vznikl projekt #udrzksicht, což už je dnes originální metoda, kterou jsem postupem let vyvinula a poskládala z různých technik na základě toho, co se mi osvědčilo. Aby vás to bavilo, bylo to funkční a udržitelné. Obličejová jóga vlastně zabírá dost málo prostorou. Za ty roky jsem zjistila, že cvičení je sice super, ale mnohem důležitější je pracovat s uvolněním a masážemi.
Kolik času takové péči musím věnovat?
Když něco dělám, nechci nad tím každý den trávit hodinu. Moje metoda stojí na třech základních technikách práce s obličejem, a když si je osvojíte, projedete je v rámci ranní rutiny během deseti minut. Večer můžete přidat nějaká cvičení a pracujete se sebou třeba čtvrt hodiny. A to je celé. Samozřejmě záleží na intenzitě cvičení, jednou týdně nestačí. Když kvůli pracovní zátěži nestíhám masírovat a cvičit každý den, na obličeji to poznám. Pleť není tak jasná, začnou se mi dělat rýhy pod očima, objeví se nosoretky, protože váha tváří je velká.
Dá se říct, že už je v nějakém věku pozdě začít?
Vy jste asi neviděla Show Jana Krause, kde jsem byla hostem.
Neviděla.
Po vysílání jsem dostala spoustu zpráv, protože jsem si z Jendy dělala legraci, že jeho už opravdu nic nezachrání. (směje se) Přirovnávám to k vlaku. Když začínáte ve třiceti, je to osobáček, který jezdí padesátikilometrovou rychlostí. Na něj se dá naskočit a udržet se. V padesáti už je to šinkanzen. Ten nedoženete. Některé změny už prostě nenapravíte. Je to stejné, jako když cvičíte tělo. Náprava je vždy náročnější než prevence. Ale zároveň říkám, že nikdy není pozdě, protože to ani tak nesouvisí s věkem jako s tím, co má obličej za sebou. Padesátiletá dáma může mít obličej v lepší kondici než pětatřicetiletá. Věk je podstatný z hlediska snížené produkce kolagenu a toho, jak svaly a kůže regenerují. Je to individuální, někdy je vidět velký posun a někdy už se nedostaneme přes hranici svalové atrofie. Efekt nicméně uvidíte vždy. Pleť je kvalitnější, kontury zpevněné a obličej nepůsobí tak unaveně.
Často asi lidi chtějí vědět, jak brzo uvidí efekt, pokud cvičí zmíněných deset minut denně.
To je individuální. Pokud jste s obličejem zatím intenzivně nepracovali, po aplikaci komplexu #udrzksicht uvidíte výsledek okamžitě. Efekt nicméně vydrží zhruba do oběda. Jakmile metodu praktikujete na denní bázi, obličej se do původního stavu vrací čím dál pomaleji. Konkrétní výsledky můžeme posoudit zhruba po měsíci práce, potom už je progres menší. Proto vždy říkám, vyfoťte se na začátku a vyfoťte se po měsíci nebo dvou pravidelné péče. V zrcadle se vidíte každý den, ale na fotce uvidíte rozdíl. Je potřeba trošku trpělivosti, nenastane rychlá radikální změna jako po estetickém zákroku. Ale výrazné výsledky přijdou. Už u několika mých studentů jsme například odvrátili faceliftovou operaci. Na základě mojí techniky se speciálním masážním komplexem, kterému říkám instantní facelift, vám přestanou padat oční víčka.
Váš další projekt se jmenuje #udrzlife. Čeho se týká?
Zaměřuje se na celkovou koncepci zdravého bytí. Ať už je to vyživování organismu, přístup k ženskému zdraví nebo biohacking. Všechno se vším souvisí. Obličej neúměrně stárne následkem našeho životního stylu. A teď nemluvím o kouření nebo pití alkoholu, taky jsem kdysi proseděla hodiny v divadelním baru. Spousta lidí si neuvědomuje, že třeba to, když každý večer stráví tři hodiny zíráním do telefonu, má obrovské následky na proces stárnutí. Je jasné, že můj obličej dnes vypadá jinak než ve dvaceti a bude vypadat jinak v padesáti, ale důležité je, jestli je zdravý, v kondici, jestli dobře vidím…
Jak to myslíte?
To, že mi padají oční víčka, není jenom estetická záležitost, ale také mi to zavírá zorné pole, což má negativní vliv na vnímání okolního světa a na psychiku. Jak říkám, všechno se vším souvisí.
Zmiňujete stárnutí. Anti-age je dnes velký trend.
Můj koncept vychází z well-agingu. S chutí to překládám jako kvalitní zrání. Stárnutí nezastavíte. Je to přirozený proces, který bychom měli přijmout, ale snažíme se, aby nás příliš nedeformoval. Znám spoustu žen, které se well-agingem zabývají, a ve svých šedesáti sedmdesáti vypadají fantasticky. Mají zdravou pleť, minimum vrásek, mají krásné vrásky od smíchu, ale nevidíte u nich předčasně výrazné změny jako buldočí tvářičky nebo povolené krky. V zahraničí jsou krásným příkladem Helen Mirren nebo Andy McDowell. Vidíte, že už jim není třicet, ale mají charisma a nesmírně půvabnou tvář.
Vrásky k nám patří. Kdybychom je neměli, znamenalo by to, že nepoužíváme mimiku, což je typické pro Japonky. Jejich hlavní princip anti-agingu spočívá v tom, že se vlastně nijak netváří. My se ovšem chceme smát, chceme se mračit. Aspoň já ano. Ale nerada bych pak měla rýhy mezi obočím, když se usmívám. Chci mít kolem očí vějířky od smíchu. Chci mít svoji typickou vrásku vedle levého rtu, ale netoužím mít povolené tváře, které si ráno můžu narolovat na vařečku.
Co vás nakopne během dne, kdy se cítíte unavená?
Když jsem úplně down, vyzuju si boty, sundám ponožky a jdu se projít někam do hlíny.
I když je zima?
Ano, i v mrazu jsme chodily s holkama na zahradu. Nahatý. Pro ně je to přirozené. Já s tím tedy někdy bojuju, protože vlastně chci být oblečená. Do toho se promítají nánosy výchovy. Když jde dcera ven bez čepice, hned od cizích lidí slyší: „Jak to, že nejsi oblečená, budeš nemocná!“ Proč programovat děti, že budou nemocné? Taková informace je pro mozek nesmírně silná. Řeknete mu, že bude nemocný, a on bude nemocný. Když jsme žili v Anglii, starší dcera si každé ráno otevřela dveře, vyběhla na trávník, hrála si tam s vodou, i v zimě, a byla úplně spokojená. Frčí si v tom dodnes, akorát teď už jsou na to dvě.
Jaké další triky nás proberou během dne?
Hodně pomáhá jakákoli práce s prokrvením, ideálně celé vlasové pokožky. Promasírujete spánkové svaly, který jsou důležité pro to, aby nekolaboval obličej, a pak si konečky prstů promasírujete zezadu celou plochu hlavy. Z face jógy dělám „traktůrek“, to je „prdění“ na rty. Další trik, který navíc aktivuje lymfatický systém, používají jogíni při dlouhých meditacích, aby neusínali: ukazováčkem a prostředníčkem utvořte véčko, prsty položte před ucho a za ucho a tyto body rychle třete. Klasickým jógovým tipem jsou taky malé poskoky na místě, aby se okysličilo celé tělo.
A když je únava dlouhodobá?
Únava celkově vychází z toho, že neumíme správně vyživovat svoje tělo a orgány, a souvisí taky s kortizolovou zátěží. Když ráno vstanete, nevezmete do ruky mobil a naopak se vystavíte vnějším podmínkám, úplně to změní celodenní nastavení těla. Pokud nemáte zahradu, aspoň vyjděte na balkon nebo vykoukněte z okna. Ideálně neoblečení. Vyzkoušejte si to pár dní za sebou, nakopne vás to víc než kafe. Káva by neměla přicházet hned po probuzení, ale až kolem deváté desáté hodiny. Místo ní si ráno dejte teplou vodu a kvalitní magnesium malát a nechte tělo, aby se nastartovalo samo.
Večer je ideální vůbec nefungovat ve světle s modrými a zelenými složkami. Je to denní světlo, kterým tělu dáváte informaci, že ještě není čas jít spát. Sice usnete, tělo ale není v regenerační fázi. Jakmile se naruší cirkadiánní rytmus, dochází k obrovské únavě. I mobily se dají přepnout do červeného režimu. Tyto a další triky z biohackingu od Hynka Medřického můžu jen doporučit.
