V Česku žije podle posledního sčítání lidí, domů a bytů půl milionu samoživitelek a samoživitelů. Začátek školního roku pro ně bývá, vedle Vánoc a prázdnin, jedno z nejnáročnějších období. Veronika Hlaváčová, autorka série Radiožurnálu Jeden rodič na všechno, připravila ve spolupráci s dárcovskou platformou Znesnáze21 sérii příběhů a různých možností, jak z těžkého období ven. Hned první z příběhů patřil mamince Michaele, které jste na Znesnáze21 mohli také pomoci.
„Samozřejmě člověk musí myslet na to, že nemůže pořídit všechno, co by děti chtěly a potřebovaly. Někdy je složité dcerám vysvětlit, že ostatní spolužačky něco mít můžou a ony ne. Ale jsou obecně rozumné,“ popisovala svou situaci Michaela, která je na dvě děti sama od roku 2017. Mladší dceři tehdy bylo půl roku, starší necelé tři. Dnes jdou do čtvrté a sedmé třídy.
„Otec dětí řekl, že chce odejít a ještě ten den odešel.“
„Teď to bude devět let, co jsem samoživitelka. Muž mi jednoho dne řekl, že chce odejít, a v ten samý den odešel. Byl to obrovský šok. Nedomluvili jsme se ani na praktických věcech, jako jsou peníze, najednou jsem byla na všechno sama,“ popisovala redaktorce Veronice Michaela, která dnes pracuje jako sociální pracovnice v azylovém domě pro matky s dětmi a setkává se tam s podobnými příběhy žen. „Mám k tomu tématu hodně blízko a vlastně to byl i důvod, proč jsem tu práci chtěla dělat. Mám osobní zkušenost a dává mi to celé opravdu smysl. Pomáhám maminkám, které třeba přišly z násilného vztahu.”
Začátek školního roku pro Michaelu znamená už několik týdnů předem vidinu velkých výdajů, na které zkrátka nejsou peníze. A zdaleka nejen pro ni. Podle údajů Českého statistického úřadu ze sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 je v ČR 508 tisíc neúplných rodin, tedy samotných rodičů žijících s dítětem. Tvoří tak necelou pětinu všech našich domácností. A velká část z nich z jednoho příjmu jen těžko stačí na několika tisícové výdaje navíc. „Potřeby do školy, poplatky do fondů a další věci týkající se školy… Určitě ten začátek školního roku náročný je,“ konstatuje s vděčností k neziskovým organizacím a nadacím, které jí pomáhají. Nejrůznější sdružení dcerám proplácejí například kroužky a rodina má díky nim třeba i počítač a dostává také oblečení.
Aby mohla Michaela chodit v srpnu v době prázdnin dcer do práce, pro dívky dostala příspěvek na příměstský tábor ze sbírky Znesnáze21. A právě tam už třetím rokem běží také sbírky pro samoživitelky a samoživitele na školní výbavu v rámci projektu Zpátky do školy.
Zpátky do školy 2023: Pomozme začít dětem školu s plnou taškou!
vybráno 219 016 Kč
podpořeno 59 rodin
Zpátky do školy 2025: Bez rozdílů, bez ostychu
vybráno 145 499 Kč
podpořeno 35 rodin
Zpátky do školy 2026: Pomozte dětem se školní výbavou!
vybráno aktuálně 147 540 Kč
vyplácení rodinám stále probíhá
Co ve sbírce po pololetí školního roku zbyde, nasměrují sociální pracovníci Znesnáze21 opět na úhradu příměstských táborů, letních kempů i klasických letních táborů, aby rodič mohl chodit do práce a nepřicházel o už tak našponovaný příjem. Zároveň v případě potřeby poslouží peníze ze sbírky na úhradu obědů a školkovného. Zkrátka na vše potřebné pro rodiče, kteří jsou sami na všechno a už jim došly síly i peníze.
Do zoufalé situace se před začátkem školního roku dostávají nejčastěji některé rodiny samoživitelů, pěstounů nebo lidé, které zasáhla nemoc, ztráta práce či jiná životní krize.
„Mám pocit, že jsem za těch devět let přišla o řadu sociálních kontaktů, a párkrát jsem se už setkala s tím, že mi bylo přímo nebo nepřímo naznačeno, že moje pozice samoživitelky je v něčem překážkou. Někdy mi přijde, že je pojem samoživitelka pomalu sprosté slovo,“ říká Michaela. Upozorňuje tak na stigmatizaci sólo rodičů, která se Českem v posledních letech skutečně šíří. Proč? Na tom se odborníci nedokáží jednohlasně shodnout.
Slovo samoživitelka vyvolává u části české veřejnosti negativní emoce, odpor či averzi z kombinace ekonomických, sociálních a historických důvodů. Nejedná se o plošný jev, ale o poměrně hluboce zakořeněné stereotypy.
„Může si za to sama, koho si vybrala jako otce svých dětí.“
V dobách ekonomických krizí (vysoká inflace, drahé bydlení) lidé přirozeně hledají viníky nebo ty, na které stát údajně „doplácí“ na úkor ostatních. Existuje psychologický sklon věřit, že si lidé za svou situaci mohou sami (nejčastěji můžeme slýchat věty typu „měla si lépe vybrat partnera“, „neměla si pořizovat děti s někým takovým“). Ignorují se přitom situace jako úmrtí partnera, domácí násilí nebo náhlý odchod otce.
Část společnosti má často zkreslený pocit, že status samoživitelky je využíván k získání sociálních dávek. Existuje narativ, že některé páry žijí záměrně odděleně „na papíře“, aby dosáhly na příspěvky od státu (např. příspěvek na bydlení, přídavek na dítě). U pracujících rodin s nižšími příjmy, které na dávky nedosáhnou, může vznikat frustrace a pocit, že stát nespravedlivě dotuje lidi bez partnera, zatímco oni musí vše zvládnout sami.
V konzervativnějších kruzích je stále silně zakořeněn model nukleární rodiny (otec, matka, děti). Rozpad rodiny se někdy vnímá jako osobní selhání, neschopnost udržet vztah nebo nezodpovědnost při výběru partnera. V minulosti (zejména před rokem 1989) bylo svobodné mateřství společensky mnohem více stigmatizováno. Tyto vzorce myšlení v populaci částečně přetrvávají. Někteří politici v minulosti i současnosti využívali rétoriku „nepřizpůsobivých“ nebo těch, kteří „žijí z dávek“, kam se tato skupina neprávem paušálně zahrnovala.
A v neposlední řadě je tu vyzobrazování některými buvlárními médii, která často prezentují samoživitelky ve dvou extrémech – buď jako naprosté oběti na hranici chudoby, nebo jako lidi, kteří pasivně čekají na pomoc státu či charitativních organizací. Chybí zobrazení běžných, soběstačných žen, které situaci zvládají, popřípadě hledají dlouhodobé cesty k lepší budoucnosti pro sebe, své děti, ale i další lidi v podobné situaci.
I proto je vítaná zmiňovaná pomoc veřejnoprávní redaktorky Veroniky Hlaváčové, která ve svém seriálu dokázala problém objektivně uchopit a pomoci tak nejen k osvětě, ale mnohým samoživitelům a samoživitelkám prostřednictvím přínosných informací a reálné podpory také ke klidnějšímu spánku. A velké díky patří i všem dárcům, kteří se do náročné situace samoživitelek a samoživitelů (často po předchozích osobních zkušenostech) dokázali vžít a přispěli do sbírky Znesnáze21. Její sociální pracovníci plánují už dnes její čtvrtý ročník, protože slyšet všechny šťastné konce je velkou motivací pro každého.
