„Vylézt na stage, sdělit, že jsem nemocný, s humorem povídat o tom, jaké to vlastně je, to všechno bylo velmi terapeutické. Show se jmenovala Kalhoty dolů, koule pryč. Dodnes jsem rád, že jsem to tenkrát přetavil v humor,“ říká stand-up komik Lukáš Kundera z Jihlavy. Tento měsíc byl po deseti letech na své poslední kontrole. Je zdráv a v rámci osvětové akce Movember chce o svých zkušenostech mluvit a přimět tak k prevenci ostatní muže.
„Začalo to nenápadně. Nic mě nebolelo, nic mě netahalo, ale postupně se mi varle začalo zvětšovat. Uchopil jsem to asi jako každý chlap ve stylu ,Ono to přejde, nepůjdu přeci k doktorovi s tím, že mám problém tam dole. Představa toho, že bych mohl mít rakovinu, mě děsila a zároveň mi to přišlo jako něco nereálného. Takže jsem samozřejmě čekal až do fáze, kdy se zvětšení projevovalo viditelně, a začal jsem se opravdu bát. Ale definitivní krok k vyšetření přišel až díky mojí kamarádce, které jsem se na jednom večírku, značně opilý, svěřil, že asi mám problém a bojím se. A ona nelenila a nejen, že si to – na rozdíl ode mě – pamatovala, ale po víkendu mi ráno volala s tím, že jdeme k doktorovi. A pak se rozjel celý ten kolotoč,“ vzpomíná Lukáš na rok 2016.
Všechno to podle něj šlo hodně rychle. Na urologii mu doktor udělal sono a sdělil, že „tam je nádor a že to musí okamžitě ven“. Dostal žádanku do nemocnice a měl si jít domluvit co nejdřívější termín operace. A protože ještě ten den nejedl, nakonec si ho tam rovnou nechali a začali připravovat na operaci. „Přístup lékařů byl velice profesionální, žádné přehnané emoce, což zpětně beru jako veliké plus. Zjistil se problém a jdeme ho vyřešit. A můžu říct, že tento přístup jsem si vlastně uchovával v sobě po celou dobu léčby a možná i proto, jsem to nebral nijak tragicky, ale spíše jako běžnou věc života. Mám problém a teď se nějakým způsobem vyřeší.“
„Nikdy jsem neměl pocit, že bych byl jen další pacient.“
Příprava na operaci, zavolat do práce a domů, a na sál. Ve vzpomínkách Lukáše byla operace čistě rutinní záležitost. Noc strávil na lůžkovém oddělení a pak už šel domů a čekal na výsledky histologie. Když se potvrdilo, že nádor był zhoubný a čeká ho další léčba, předstoupil Lukáš před onkologickou indikační komisi.
„Seděla tam onkologická lékařka, pár dalších lidí z oddělení, včetně patologie a vedli se mnou velice otevřenou konverzaci o tom, jaké mám možnosti a jaký bude další postup. Seznámili mě s průběhem léčby, jaké jsou vyhlídky a hlavně, což mě překvapilo, se zeptali, zda chci tuto léčbu podstoupit. Což mě tenkrát vlastně překvapilo, protože si nedokážu představit, že bych řekl ,ne, nechci‘ nebo ,já chci znát názor ještě někoho jiného‘. Moje babička je lékařka, takže u nás doma vždy platilo jednoduché pravidlo a to, že pokud lékař řekne, že je něco potřeba, tak o tom ví více než já a věřím mu. A můžu říct, že jsem velice rád a vděčný celému týmu onkologie Nemocnice Jihlava, protože přístup všech byl během celé léčby velice profesionální, přátelský a nikdy jsem neměl pocit, že bych byl jen další pacient,“ ohlíží se s vděčností za průběhem léčby.

Lukáše čekaly dva týdenní cykly chemoterapie. To znamenalo přijít každé ráno do nemocnice, posedět si zhruba tři hodiny v křesle, při čtení, s kanylou v ruce, do které mu kapalo cytostatikum. „Když bylo dokapáno, rozloučili jsme se a šel jsem pokračovat ve svém životě. Jeden cyklus byl od pondělí do pátku, poté jsem měl mít asi dva nebo tři týdny volno a poté další kolo. Součástí léčby byly i léky, které mi pomáhaly zvládat celý proces, co se týče nevolností a slabostí. Zpětně to můžu připodobnit stavu po dlouhém večírku. Ale léky vždy velice rychle zabraly, takže jsem mohl více méně normálně fungovat. Bez práce, samozřejmě.“
Léčbu podcenil. Málem ho zabila obyčejná angína
Lukáš žil v době léčby v podstatě normálně, takže když mu po první kontrole řekli, že to zvládá dobře a krvinky jsou v normálu, vyrazil s kamarádkou na koncert, dopřál si víno a večer zakončil na diskotéce. A to ho, jak říká, dorazilo. „Na další kontrole, pár dní po tomto mejdanu, bylo vše jinak. Hodnoty bílých krvinek spadly, imunita tedy naprosto minimální a do toho jsem chytil angínu. Nastal rychlý přesun na JIP, protože mi reálně hrozilo, že mě něco, jako je angína, může zabít. Naštěstí mě tam dali dohromady, imunita se mi srovnala, angína vyléčila a já poté mohl pokračovat v chemoterapiích. Poslední den jsem se se všemi rozloučil, zůstal týden doma a pak nastupoval do nové práce. Bral jsem to tak, jako když člověk dobere antibiotika. Hotovo, jsem vyléčen, můžu začít fungovat.“
„Už ve chvíli, kdy mě vezli na operační sál, jsem věděl, že z toho bude ,dobrej materiál‘.“
Lukáš už ve chvíli, kdy ho vezli na operační sál, věděl, že to je věc, kterou jednou jako stand-up komik musí využít. Prý je to možná už nějaká profesionální deformace, ale stand-up komik na všechno, co se v jeho životě děje, kouká zkrátka trošku jiným pohledem. Protože vždy se na tom dá najít něco, z čeho udělat humor.
„Ano, můj humor mi pomáhal od začátku. A to jsem byl úplně na začátku své stand-up kariery. Měl jsem za sebou první celovečerní vystoupení a další jsem měl v plánu někdy časem. Takže ano, moje druhá celovečerní stand-up show byla tři dny před nástupem na chemoterapie a z velké části byla o mé současné situaci, o tom, co jsem již zažil a jak s tím nakládám. Většina lidí v publiku se dozvěděla až tam, že jsem nemocný. Bylo to vlastně velice terapeutické, veřejně vylézt na stage, sdělit, že jsem nemocný s humorem povídat o tom, jaké to vlastně pro mě je. Show se jmenovala ,Kalhoty dolů, koule pryč‘ a dodnes můžu říct, že jsem rád, že jsem to tenkrát vše přetavil do humoru.“

Odezvy podle něj byly většinou pozitivní právě z toho důvodu, že lidé ocenili jeho otevřenost. „Zároveň je důležité říct, že bych nikdy neshazoval nemoc jako takovou, stejně tak příběhy kohokoliv jiného. Celé je to pouze můj vlastní příběh o tom, jak jsem se s tím díky humoru vypořádal a jak s tím žiju dál,“ vysvětluje kluk, který si moc dobře uvědomuje oporu, jakou při sobě po celou dobu nemoci měl. „Shrnul bych to vše pod pojem rodina. Ať už jde o rodiče, ve kterých jsem měl podporu během toho celého, ale i o můj nejbližší okruh přátel, kteří se mnou prožívali tyhle problémy ještě možná intenzivněji. Protože v tu dobu už jsem nebydlel doma a v tu dobu moji rodinu tvořili hlavně přátelé. A ti byli mojí obrovskou oporou, protože stejně jako já brali vše s humorem a když bylo nejhůř, tak tu byli pro mě. A za to vše jim budu do konce života vděčný.“
„V posteli si nikdo nestěžoval,“ usmívá se Lukáš
„Samozřejmě, že jsem přemýšlel, jak to vlastně bude v posteli, po tom všem. Komplexy z toho, že už mám jen jedno varle, jsem ale neměl. Vzhledem k tomu, že samotné odebrání bylo velice rychlé a neměl jsem čas o tom přemýšlet, tak jsem se s tím sžil velice dobře. Vše naštěstí fungovalo, jak má, a v posteli si nikdo nestěžoval.“ Humor je pro Lukáše nejen typický, ale hlavně léčivý. A pomáhá i těm, kteří na jeho stand-up shows přicházejí. Pokud jde o téma neplodnosti po chemoterapiích, tak to prý nikdy neřešil: „Jsem gay a vlastní rodinu neplánuji. A i kdyby, tak bych určitě řešil vše formou adopce.“
Lukášův přístup k celkové prevenci zdraví se po této zkušenosti od základu změnil. Velkou roli prý hraje i fakt, že je mu dnes už 36 let. Na rakovinu přišel před celou dekádou, a je to jen pár dní, co absolvoval poslední kontrolu. Oficiálně byl propuštěn z pravidelných návštěv onkologie a k tomu bych mu rozhodně chtěla upřímně a ze srdce gratulovat. Nicméně tím pro něj celá věc nekončí. Nehodlá na vše zapomenout a jít dál. Naopak. Je přesvědčený, že povědomí o nemoci a prevence musí být větší, a pokud to jde s humorem, tím lépe pro něj!

„Zdraví máme jen jedno a když můžu udělat něco pro to, abych ho ochránil, neměla by o tom být žádná polemika. Zpětně vidím pár momentů, kdy jsem si něčeho všiml, neřešil to a nechal to dojít až tak daleko. A proto si myslím, že je důležité o tom všem mezi muži a hlavně mladými muži mluvit. Jak vždy říkám, stačí jedno podrbání denně vyměnit za prohmatání,“ říká dnes.
Co nezabije tebe, i jiné posílí
V současné době začíná Lukáš Kundera pracovat na knize se stejným názvem, jaký nesla jeho tehdejší stand-up show. Chce v ní převyprávět celý svůj příběh se zkušenostmi a zážitky tak, jak je život přinesl. Věří, že právě to je nejlepší cesta, jak může přispět k tomu, aby muži věnovali svému „podvozku“ stejnou péči, jako tomu svého auta, protože shánění náhradních dílů je zde skutečně o poznání složitější. S humorem vzpomínky přináší z podia svým divákům (vidět ho můžete například 18. 12. v pražském Rock Café nebo 16. 1. v BumBum Comedy v Ostravě) a věří, že i taková osvěta je přínosná. Právě teď, v rámci charitativní a osvětové kampaně Movember, se Lukáš rozhodl podpořit sbírku Znesnáze21 na podporu Nadačního fondu Muži proti rakovině. Peníze z ní poputují nejen na potřebnou osvětu, ale také na podporu výzkumu a nákup zdravotnického vybavení pro urologická pracoviště v Česku.
