Akci Korzo Národní u příležitosti oslav 17. listopadu už řadu let organizuje spolek Díky, že můžem, který v letošním ročníku Czech Social Awards získal cenu v kategorii Společenský dopad. Výkonná ředitelka a spoluzakladatelka spolku Bára Stárek v rozhovoru vypráví o síle sociální sítí nebo o tom, jak komunikovat s mladou generací i s hejtry.
Czech Social Awards oceňují například způsob komunikace a schopnost zapojit komunitu. Vám se přes sociální sítě daří oslovit a aktivizovat mladou generaci. Jak na to jdete?
Naše specifikum je, že se nebojíme otevírat ani složitá společenská témata, ke kterým by se mladí lidé jinak třeba vůbec nedostali. Chceme o nich ale mluvit tak, aby jim rozuměli, bavila je a dokázali vnímat, proč jsou důležitá. Proto pracujeme s humorem, nadsázkou, popkulturními odkazy i aktuálním děním. Věříme totiž, že i vážná témata se dají předávat způsobem, který mladé lidi zaujme.
Naší velkou výhodou je, že jsme sami mladí, a tak tvoříme obsah především pro své vrstevníky. Zároveň nechceme jen předávat informace, ale především budovat komunitu. Komunitu lidí, kterým záleží na tom, co se kolem nich děje.
Chceme, aby naši sledující věděli, že v tom nejsou sami. Že je kolem nich spousta dalších lidí, kterým záleží na svobodě a demokracii a kteří chtějí věci kolem sebe posouvat a měnit. Sociální sítě jsou pro nás proto nejen místem, kde komunikujeme naši práci, ale také prostorem, kde můžeme mladé lidi propojovat a motivovat k tomu, aby se sami zapojovali.
Co vám pomáhá ve funkci výkonné ředitelky spolku?
Pro nás bylo a je stěžejní předávání know-how – ať už od bývalých členů spolku nebo předchůdců jednotlivých pozic. A jako důležitou vnímám i pomoc externistů a odborníků, kteří mají zkušenosti. Díky, že můžem vždy fungovalo trošku jako hub, tedy místo, kde se potkávají lidé s různými zkušenostmi a kde se od sebe navzájem učí. Zhruba 80 % nových členů k nám přichází na juniornější pozice, postupně sbírají zkušenosti od svých kolegů a mají možnost profesně růst a posouvat se na seniornější role. Po cestě navíc lépe poznávají, v čem jsou jejich silné stránky, co je opravdu baví a co je naopak něco, z čeho mají tak trochu bolebřich.
Třináct let nám ukázalo, že když člověka práce baví a jde mu, přináší lepší výsledky, než když někde zůstává z donucení nebo jen ze setrvačnosti. Díky stovkám spoluprací a partnerství s neziskovými organizacemi, byznysem, kulturními a vzdělávacími institucemi mají naši lidé také možnost potkávat se s experty z nejrůznějších oblastí. A to nám velmi pomáhá v růstu.

Jakými způsoby vás lidi mohou podpořit? Čím vám nejvíc pomůžou?
Podpořit naši činnost můžete různými způsoby a za všechny jsme vděční. Tou nejjednodušší, ale přesto velmi důležitou možností, je přijít. Na Korzo Národní, na Týden svobody nebo na Nevermore. Pořádáme také F-Talky: debaty o tématech, která se týkají budoucnosti mladých lidí, a to nejen v Praze, ale i v regionech.
Ještě o krok dál je přímé zapojení. Můžete nám pomoct jako dobrovolníci – roznášet plakáty, šířit informace o našich akcích nebo se zapojit do jejich příprav. Pokud patříte mezi studenty, můžete se přihlásit do naší Akademie, uspořádat vlastní Samet nebo připravit jinou akci ve svém okolí.
Velmi důležitá je pro nás samozřejmě také finanční podpora. Naše práce stojí na lidech, kteří se rozhodnou ji podpořit. Sbírka na oslavy 17. listopadu, do které veřejnost přispěla více než 9 miliony korun, nám pomáhá udržet Korzo Národní nezávislé a samostatné i v dalších letech. Sbírka pokračuje dál a její výtěžek bude pokrývat také budoucí ročníky. Díky tomu se můžeme postupně osamostatňovat a plánovat dlouhodobě. Nejvíce nám pomáhají pravidelné dary, i ty menší, protože díky nim nemusíme každý rok začínat od nuly. Už teď se připravujeme na rok 2029, kdy si připomeneme 40 let od sametové revoluce. Chceme, aby se téma demokracie dostalo do celého roku, nejen do listopadu.
A pak je tu ještě jedna forma podpory, která nestojí peníze a nezabere skoro žádný čas. Zajímat se o dění kolem sebe, mluvit o důležitých tématech s lidmi ve svém okolí a třeba o nich i sdílet příspěvky na sociálních sítích. Ať už jde o veřejnoprávní média, demokracii nebo svobody, které jsou dnes v mnoha částech světa ohrožené. Protože právě tím, že o těchto věcech mluvíme s kamarády, rodiči nebo dětmi, je pomáháme dostávat do veřejného prostoru. Často totiž platí, že hejty jsou nejhlasitější, zatímco lidé, kterým na demokracii záleží, zůstávají potichu. A přitom někdy stačí se jen ozvat a dát najevo, že nám to není jedno.
Komunikujete i s názorovými odpůrci a trolly? Dá se vůbec v online prostoru bránit proti přímým hejtům?
Upřímně? S hejtem se příliš bojovat nedá. Jakmile se do toho pustíte, hrajete podle jeho pravidel. Najednou jsou tu dvě strany, které se snaží jedna druhou překřičet a přetlačit. A v takovém souboji nemáte moc šancí vyhrát, protože vy jste od začátku v defenzivě, zatímco ta druhá strana do toho jde pravděpodobně s nějakým záměrem a mnohem menšími zábranami.
My v Díky, že můžem máme jednoduché pravidlo: naše práce je postavená na tom, že říkáme, za čím stojíme, ne proti komu jsme. Snažíme se být hlavně pozitivní (například jsme pro veřejnoprávní média a pro poplatky), nejsme proti vládě ani konkrétním politikům. Když se objeví lež, opravíme ji jednou, věcně a s nadhledem, a pak jdeme dál. Neodpovídáme proto, abychom měli poslední slovo, ale kvůli lidem, kteří diskusi jen tiše čtou a nemají potřebný kontext. A člověk nesmí zapomenout, že těch je vždycky víc než těch, kdo v ní křičí.
Pomáhá také rozlišovat. Kdo má jiný názor a říká ho ostře, ještě není troll. S takovým člověkem má smysl mluvit a zeptat se ho, co ho štve. Často zjistíte, že se ve spoustě věcí shodnete, jen k nim přistupujete jinak. To ale neznamená, že musíme tolerovat úplně všechno. I ostrá komunikace má své hranice. Výhrůžky, lži a nadávky už nejsou názorem a v takové chvíli nemáte povinnost v diskusi pokračovat.
Osobně jste se stala terčem vlny nenávistných příspěvků, což je těžké ustát. Jak se bráníte?
Já se obecně snažím přistupovat k online diskusím podobně jako k těm v reálném životě. Pojďme si říct upřímně, že online prostředí je hodně neosobní a lidé se v něm často vyjadřují způsobem, jakým by tváří v tvář nikdy nemluvili. Přitom právě osobní setkávání a rozhovory s lidmi, kteří mají odlišné názory, považuji za důležité. Snažím se pochopit, proč si daný člověk něco myslí, z čeho jeho názor vychází a jaké emoce ho provázejí. Často pak zjistíte, že jsme si mnohem podobnější, než se na první pohled zdá. Všichni se něčeho bojíme, jen na to každý reagujeme trochu jinak.
A ještě jedna věc, která je ale i pro mě osobně někdy těžká: nebrat si útoky osobně, i když to tak na člověka pochopitelně působí. Nenávist bývá hlasitá, ale neznamená to, že představuje názor většiny. Mně v takových chvílích pomáhá připomenout si, proč tu práci děláme. Na každý hejt totiž často připadá mnohem víc děkovacích a podpůrných zpráv od lidí, pro které to celé má smysl. A právě na ty je dobré nezapomínat
Sociální sítě jsou pro vás důležitým prostorem, od kterého bychom si ovšem všichni občas měli odpočinout. Máte prostor na nějaký digitální detox? Čím si nejlíp vyčistíte hlavu?
Úplně se odstřihnout od sociálních sítí je v naší práci prakticky nemožné. Sociální sítě jsou pro organizaci, jako jsme my, pracovní nástroj, a v letošním roce se skoro nepřetržitým provozem. Možná i proto se ale snažíme tvořit trochu jiný obsah. Vzdělávací, ale zároveň lifestylový a zábavný. Děláme zkrátka něco, co sami cítíme, že bychom na sociálních sítích chtěli vidět.
V posledních týdnech se z nich stal pracovní nástroj i pro mě osobně, přestože jsem jinak celkem velkým odpůrcem sociálních sítí. O to víc se snažím hledat způsoby, jak si od nich udržet odstup. Nesnažím se o žádný velký jednorázový digitální detox. Spíš si nastavuji malé hranice, které dokážu dodržovat i v náročném období.
Snažím se žít hlavně v reálném světě ‒ trávím čas s týmem, s rodinou a kamarády, vařím (nejen proto, že mám ráda jídlo, ale protože to je nejlepší forma terapie). Pravidelně cvičím, trávím čas v přírodě, čtu knížku za knížkou. Nemůžu se dočkat zimy, doma už prakticky brousím skialpy a vyhlížím výlety do hor!
