Pondělí, 30 ledna, 2023
spot_img

Zeleň ve veřejném prostoru: Jak se do města postupně vrátila přirozenost a divokost

Zeleň ve veřejném prostoru. Téma, o kterém se hodně mluví, sledujeme ho každý den, nakonec ho ale stejně hlavně cítíme a žijeme.

Zapomeňte na vertikální zahrady francouzského botanika Patricka Blanca. Jsou krásné a působivé, jasně, ale taky nesmírně náročné na údržbu a zdroje. Pro ekologii a život ve městě mají asi tak stejný smysl jako obraz Picassa. Stojí hodně, všichni ho obdivují… A to je všechno. Se skutečným posláním zeleně ve veřejném prostoru nemají společného vůbec nic. To je mnohem komplexnější a především trvalejší a udržitelnější. Například podporuje biodiverzitu, zlepšuje mikroklima a hlavně – vytváří prostředí, ve kterém se lidi můžou cítit příjemně a kvalitně trávit každý svůj den.

Je důležité si připomenut, že kousky přírody nebyly v hustě obydlených oblastech vítány vždycky. Stromy neměly v koncepci středověkého města své místo. Jednak proto, že pro obyvatele neznamenaly žádný praktický přínos, co ale hrálo ještě důležitější roli – toho času byla příroda vnímána jako zdroj nebezpečí a nečitelnosti. V renesanci už se mohla bohatá šlechta tanečním krokem a se slunečníkem v ruce procházet mezi pečlivě střiženými ornamenty z květin a trávníků, ovšem ani tyhle zahrady příliš nezasahovaly do funkčního chodu města a byly schované převážně za zdí.

Dnes, v době blahobytu a relativního bezpečí, očekáváme od života ve městě pochopitelně něco jiného. „Zeleň ve veřejném prostoru musí zohledňovat historii, ale i různé další kontexty. Bezhlavé podléhání trendům je nešťastné. Nemůžeme odpovědět na přehřívání měst tím, že najednou budeme plošně sázet stromy a kamkoliv do centra vkládat záhony. Ne všude má zeleň svoje místo, ne všude má být,“ vysvětluje krajinářská architektka Jitka Tomsová, jejíž obor se dnes těší velké popularitě. „Mám z toho samozřejmě radost, ale ještě víc pro mě znamená vzrůstající otevřenost k mezioborové spolupráci, kterou považuju za základ funkčních a dlouhodobě udržitelných projektů. Zatímco dřív jsme byli k realizaci přizváni většinou až ve chvíli, kdy byla samotná stavba hotová, dnes začíná být normální, že s urbanisty, architekty a dalšími experty tvoříme od začátku společně a koncepčně.“

Venku jako doma

Co pro vás znamená domov? Váš byt? Dům? Čtvrť? Že místo, kde žiju, pro mě nezačíná a nekončí dveřmi od bytu, jsem si nejvíc uvědomila, když jsem se kdysi přestěhovala na Letnou. Najednou jsem začala mít chuť trávit venku ve svém „hoodu“ každou volnou chvíli – bylo kde, jak a s kým – a bylo mi tak dobře, že jsem nikam jinam skoro nepotřebovala. Odborně se tomu říká pobytovost veřejného prostoru a zeleň, respektive empatická práce s ní, v tom hraje naprosto zásadní roli. „Tímhle tématem se hodně zabývám. Ráda pracuju se zelení ve městě tak, aby vyzývala k pobytu venku a zároveň ho umožňovala. Když lidi cítí, že jsou ve veřejném prostoru vítáni, je tu pro ně, tak je jim v něm hezky, chtějí se na něm podílet, vytvoří si k němu a konec konců i k sobě navzájem úplně jiný vztah. Chtějí se setkávat a být součástí veřejného života, to v rámci dnešní společnosti považuji za nesmírně důležité,“ říká Jitka Tomsová s tím, že otázka pobytovosti je, obzvlášť u nás, docela novinkou. Přesněji tedy – kontinua krajinářské architektury, která byla za první republiky na vysoké úrovni, byla jako v případě dalších oborů narušena komunistickou érou. Tehdejší režim o setkávání lidí mimo pracoviště a domovy nestál.

Město 2020

Květnaté louky zvoucí včely na snídani, extenzivní záhony se společenstvími rostlin, které si žijí svým životem – do města se vrací přirozenost, jednoduchost a jakási úmyslná divokost, ostatně stejně jako do našich myslí a do nejrůznějších oblastí života. Vše je propojené a jedno neustále reflektuje druhé – to je přesně ta cesta, jak veřejný prostor nenuceně přiblížit mentalitě moderního městského člověka. „Keře sice zpevňují svahy a jsou útočištěm hmyzu, pro člověka jsou ale zdrojem nebezpečí, protože brání čitelnosti, nevíme, co se za nimi odehrává. A to jde zase proti tomu konceptu pobytovosti. Mnohem oblíbenější jsou proto stromy, které nijak neblokují prostor, zlepšují mikroklima, ochlazují vzduch a umožňují stín. Z hlediska funkčnosti i udržitelnosti jsou také významnější. Snažíme se teď hodně pracovat i s ovocnými druhy. Lidi je mají rádi a děti k nim mají skvělý vztah. Vážně mě těší, že už jsme v tomhle uvolněném období. Pro mě je zábavné tvořit a všechno to dává smysl,“ dodává Jitka.

Způsobů, jak formální veřejný prostor otevřít lidem a začlenit jej do jejich života, je spousta, a i krajinářští architekti nabízejí vedle designování zahrad a parků celou řadu překvapivých a milých řešení. Ve spolupráci s Ondřejem Kobzou navrhla Jitka Tomsová například Poeziomat, trubku na poezii umístěnou uprostřed parku nebo na ulici – momentálně v New Yorku, v Londýně, v Praze a dalších městech –, jejímž účelem je lidi přimět zastavit se a na daném místě pobýt. V souladu s tématem pobytovosti se Jitka podílela také na rajčatové zahradě a třešňovém sadu na střeše Lucerny, na višňovém sadu na střeše Radost i na nedávné akci Prostřený most, v rámci něhož společně povečeřeli obyvatelé Prahy u půlkilometrového stolu. Dalším „jejím“ projektem, tentokrát ve spolupráci s Lukášem Otevřelem, bude novodobý příměstský park v blízkosti letiště, do kterého se budeme moci zapojit všichni. Například sázením stromů, které nás budou vítat při návratu letadlem z dalekých krajů domů, a zároveň tak za naše cestování vzduchem zaplatíme planetě.

Vychází 31. ledna

Balení z korku a krabička z trávy. Propadněte kouzlu přírodních balzámů...

Zabalte své rty do balzámů,  které nejen nádherně voní, ale mají i stoprocentně přírodní složení. Například ty od značky Kneipp jsou navíc také v...

Ben Cristovao i Dagmar Havlová jako lesní přízraky. Osobnosti na silných...

Odhazování odpadků, dotýkání se mláďat, zakládání ohňů nebo nelegální čerpání vody. To je jen zlomek z činností, které bychom si měli v přírodě odpustit....

Filmová architektka, která točila i s Charlize Theron, poradí, jak snadno vylepšit každý interiér

Když jsme si s Lucií Amossé domlouvaly rozhovor, musela se nejprve omluvit. „Mám natáčení, kde stavím dvacet dva koupelen,“...

Trápí vás panické záchvaty, úzkosti nebo strachy? Mohou za nimi stát zážitky vašich rodičů

To, že původ mnoha vlastních traumat musíme hledat v první dekádě svého života, víme. A to dokonce i v...

Jihotyrolská dovolená na statku? Odpočinek v přírodě i knödle na všechny způsoby

Jestli stále nevíte, kam se vypravit načerpat energii a dopřát si malé zastavení, možná by vás mohly nadchnout krásy...
Zavří­t reklamu