Pátek, 2 června, 2023
spot_img

„Pořád jen čučíš na hokej a nikdy doma neuklidíš!“ Co tím vlastně chceme říct?

Chceme-li žít v lásce se sebou samými i s lidmi okolo nás, velmi pomůže, když víme, co v životě chceme a co potřebujeme. Další důležitý úkol je naučit se dávat své potřeby najevo. A to ideálně tak, abychom nenadělali víc škody než užitku. Když se pak sdílení potřeb v rámci smečky daří, výrazně to zlepšuje celkovou atmosféru i plynulost všedního jízdního řádu.

Tak to v lásce a v životě bývá se vším, vždy je lepší si něčeho být vědom nebo to aspoň v obrysech tušit, než se nechat nevědomky smýkat okolnostmi. O to jde tedy především – dobře znát své potřeby. Obecně v životě, v určitém životním období, v dané chvíli.

Můžeme mít štěstí a blízcí se mohou snažit z nás naše přání dolovat. „Potřebuješ něco? S čím ti můžu pomoct?“ právem patří mezi univerzální kouzelné otázky, které dokážou zázraky. Ale není radno na to spoléhat. Neochota po svých potřebách vědomky pátrat a tendence počítat s jasnovideckými schopnostmi druhých je téměř vražedná kombinace vedoucí k neúspěchu a dlouhodobé frustraci.

Stejně problematická varianta je sice vědět, ale záměrně to tomu druhému neříct, jako že „na to má přijít sám/sama“, to je přece pořádná romantika. Ne, není. Taková představa romantiky je mimo. Jsme dospělí lidé a naučit se adekvátně sdílet své touhy, starosti i radosti je známka osobnostní zralosti.

Za každou výčitkou číhá potřeba

Naše potřeby mají nejraději, když jsou pozorně přijaté a uspokojené. Některým stačí, když je jejich uspokojení aspoň na cestě. Ale když jim nevěnujete dostatečnou pozornost, začnou si hledat jiné cesty. Bohužel ne úplně příjemné a ne tak účinné.

Potřeby se do života nakonec přece jen proderou a negativní pozornost je také pozornost. V komunikaci se převlékají za výčitky, ublíženecké fňukání, kritiku à la „ty nikdy/ty vždycky…“, sarkastické poznámky a tak dále. Odpálí komunikaci do temných končin. Šance na jejich uspokojení – nedej bože činěné v dobrém rozmaru – se rapidně sníží nebo na uspokojení takto přestrojených potřeb prostě vůbec nedojde. Někdy „na just“, někdy prostě proto, že obsahově nebudou správně pochopeny. To v důsledku povede k ještě větší frustraci, stresu a presu.

Výčitky a odsuzující kritika jsou navíc nefér. I při všech možných polehčujících okolnostech je to forma útoku. A takové to důrazné vzdychání nebo pofňukávání je druh citového vydírání. Ve své podstatě též agrese, jen v trochu jiném, beránčím kabátku.

Nejefektivnější je otevřeně, jasně, konkrétně a popisně požádat druhého, jestli by nám mohl vyjít vstříc. Když žijeme v dlouhodobých láskyplných vztazích, není na žádosti o pomoc s čímkoliv nic divného. To, že jsme na všechno dva, nebo nás je v případě rodiny i vícero, je přece obrovská výhoda. A neexistuje jediný důvod, proč toho nevyužít. Je to vzájemné a solidární – i naši blízcí mají své potřeby. A je-li to v našich silách, určitě budeme v jejich naplňování také rádi nápomocni.

A ty potřeby jsou skutečně různé. Možná si v pohodě řekneme o pomoc s nějakou praktickou věcí, ale už nám třeba přijde zatěžko vyjádřit potřebu pozornosti. Tak možná pro připomenutí: je naprosto v pořádku, že potřebujete, aby se vám partner víc věnoval, aby vás vyslechl, v pořádku je i potřebovat fyzické doteky, společné zážitky, konkrétní projevy lásky atd. V pořádku je téměř jakákoliv potřeba – fyzická, mentální, emocionální – a když o ní upřímně „na férovku“ požádáte, vyjeví se snáze i řešení.

Potřeby ztracené v překladu

„Ty se mi vůbec nevěnuješ.“ – Miláčku, já dnes moc potřebuju, abys ses mi věnoval. Můžeš si na mě prosím udělat čas?

„No jasně, je to zas na mně, jako vždycky…“ – Prosím vás, pomozte mi, nestíhám, nezvládám to…!

„Pořád jsi na mobilu.“ – Mě tak mrzí, když u večeře koukáš na mobil. Chci tě poprosit, abychom vyhlásili pravidelný čas bez mobilů – zkusíme to?

„Ach jo, nikdy se se mnou jen tak nepomazlíš.“ – Miláčku, já potřebuju fyzický kontakt, jiný než sex. Můžeš mě u sledování filmu hladit nebo mi třeba udělat masáž nohou?

Jasně vyjádřené potřeby mají daleko větší šanci na úspěšné uspokojení hned z několika důvodů. Jsou konkrétní, obsahují v sobě přímo návrh postupu, který je reálný, a vybízí, aby se finální řešení diskutovalo věcně. Jsou to prosby a každá milá prosba v sobě skrývá i respekt. Výčitka nebo odsuzující kritika říká „já jsem lepší než ty“, a to do vztahu postaveného na vzájemné lásce a respektu nepatří. Milá žádost v nás nezabrnká na strunu oko za oko, útoč, nebo uteč. Výrazně tak snižujeme riziko proti-útočného jednání „na just“ nebo ignorace.

Neberte si to osobně, ale…

… má to i nějaký ten háček. Vyjadřování potřeb je poněkud riskantní záležitost. Někdy to i při vší snaze všech zúčastněných nejde tak hladce, jak bychom si přáli. Ten hlavní risk, který je v sázce, se jmenuje odmítnutí.

Vyjadřovat otevřeně své potřeby je skvělé a zdravé, záruku jejich splnění do puntíku nám ale ani tak nikdo nedá. Reakce může být kladná, ale i záporná. Někdy nám ten druhý prostě zrovna nemůže vyjít vstříc a nemusí v tom vůbec být zlý úmysl. I tak se odmítnutí neposlouchá snadno. Probudí se v nás možná leccos nepříjemného. Proto v sobě ruku v ruce se sdílením svých potřeb musíme vědomě budovat i odolnost vůči odmítnutí. Ano, přesně podle toho slavného poučení si to nebrat osobně. Ale to se lépe řekne a daleko hůř udělá.

Dát najevo vlastní potřebu je takový srdeční a duševní striptýz. Případná frustrace z odmítnutí nám naplno připomene, že jsme se odhalili na dřeň a přiznali svou zranitelnost. Unést vlastní zranitelnost, neskrývat ji, to už je disciplína těžšího kalibru a musíme se to učit. Špatné zkušenosti v nás mohou vybudovat tak dobré obranné mechanismy proti zranění, že nás brání zase až moc. I tehdy, když se podstoupit riziko vyloženě vyplatí.

Všechny tyto riskantní akce sdílení potřeb nebo tužeb prohlubují lásku a intimitu ve vztazích. Ukázat vlastní zranitelnost mnohdy nesprávně považujeme za slabost. Přitom je to naopak známka síly a odvahy. A odvážným přece štěstí přeje, tak směle do toho!

 

Autorka vycházela z doporučení odborníků z Gottman institutu zaměřeného na posilování partnerských vztahů, který založili psychologové John a Julie Gottmanovi, a z vlastních dlouholetých zkušeností s vedením blogu Uměnímilovat.cz, kde se věnuje vztahovým tématům.

Vychází 29. května
Láká vás dovolená na Mauríciu? Vybrali jsme ty nejlepší hotely

Láká vás dovolená na Mauríciu? Vybrali jsme ty nejlepší hotely

Přemýšlíte, kam se letos vydat za sluncem a zaslouženým odpočinkem? V posledních letech raketově stoupá obliba ostrova Maurícius. Naštěstí si zatím ostrov zachovává svůj původní...

Mia Wasikowska utekla z Hollywoodu a natočila ekologický film

Proslavila se jako Alenka v říši divů, a když byla na vrcholu, udělala nečekaný krok. Vzdala se života hollywoodské hvězdy a odstěhovala se do Austrálie. „Vnímání toho světa je dost odlišné od reality a mně to nesedělo,“ řekla herečka.

O erotické pomůcky je díky pandemii větší zájem. Za jaké hračky Češi nejvíc utrácejí?

Koronakrize zčistajasna otřásla ekonomickou stabilitou a změnila i chování zákazníků. Kromě rýže, roušek a toaletního papíru začali zjara také...

Celebrity v šatech z druhé ruky. Ceny BAFTA ovládla udržitelnost

Udržitelná móda. Přesně takový dress code byl předepsaný pro smetánku, která dorazila na předávání Cen britské filmové a televizní...

Růže z Brna a klobouky z Vysočiny. Jirka Hofbauer představuje novou kolekci

Designér přináší první samostatnou dámskou kolekci s kousky na denní nošení i výjimečné přiležitosti. Žádné z modelů ale nejsou skladem - všechny se budou šít a upravovat klientkám na míru.
Zavří­t reklamu