Chceme-li žít v lásce se sebou samými i s lidmi okolo nás, velmi pomůže, když víme, co v životě chceme a co potřebujeme. Další důležitý úkol je naučit se dávat své potřeby najevo. A to ideálně tak, abychom nenadělali víc škody než užitku. Když se pak sdílení potřeb v rámci smečky daří, výrazně to zlepšuje celkovou atmosféru i plynulost všedního jízdního řádu.
Tak to v lásce a v životě bývá se vším, vždy je lepší si něčeho být vědom nebo to aspoň v obrysech tušit, než se nechat nevědomky smýkat okolnostmi. O to jde tedy především – dobře znát své potřeby. Obecně v životě, v určitém životním období, v dané chvíli.
Můžeme mít štěstí a blízcí se mohou snažit z nás naše přání dolovat. „Potřebuješ něco? S čím ti můžu pomoct?“ právem patří mezi univerzální kouzelné otázky, které dokážou zázraky. Ale není radno na to spoléhat. Neochota po svých potřebách vědomky pátrat a tendence počítat s jasnovideckými schopnostmi druhých je téměř vražedná kombinace vedoucí k neúspěchu a dlouhodobé frustraci.
Stejně problematická varianta je sice vědět, ale záměrně to tomu druhému neříct, jako že „na to má přijít sám/sama“, to je přece pořádná romantika. Ne, není. Taková představa romantiky je mimo. Jsme dospělí lidé a naučit se adekvátně sdílet své touhy, starosti i radosti je známka osobnostní zralosti.
Za každou výčitkou číhá potřeba
Naše potřeby mají nejraději, když jsou pozorně přijaté a uspokojené. Některým stačí, když je jejich uspokojení aspoň na cestě. Ale když jim nevěnujete dostatečnou pozornost, začnou si hledat jiné cesty. Bohužel ne úplně příjemné a ne tak účinné.
Potřeby se do života nakonec přece jen proderou a negativní pozornost je také pozornost. V komunikaci se převlékají za výčitky, ublíženecké fňukání, kritiku à la „ty nikdy/ty vždycky…“, sarkastické poznámky a tak dále. Odpálí komunikaci do temných končin. Šance na jejich uspokojení – nedej bože činěné v dobrém rozmaru – se rapidně sníží nebo na uspokojení takto přestrojených potřeb prostě vůbec nedojde. Někdy „na just“, někdy prostě proto, že obsahově nebudou správně pochopeny. To v důsledku povede k ještě větší frustraci, stresu a presu.
Výčitky a odsuzující kritika jsou navíc nefér. I při všech možných polehčujících okolnostech je to forma útoku. A takové to důrazné vzdychání nebo pofňukávání je druh citového vydírání. Ve své podstatě též agrese, jen v trochu jiném, beránčím kabátku.
Nejefektivnější je otevřeně, jasně, konkrétně a popisně požádat druhého, jestli by nám mohl vyjít vstříc. Když žijeme v dlouhodobých láskyplných vztazích, není na žádosti o pomoc s čímkoliv nic divného. To, že jsme na všechno dva, nebo nás je v případě rodiny i vícero, je přece obrovská výhoda. A neexistuje jediný důvod, proč toho nevyužít. Je to vzájemné a solidární – i naši blízcí mají své potřeby. A je-li to v našich silách, určitě budeme v jejich naplňování také rádi nápomocni.
A ty potřeby jsou skutečně různé. Možná si v pohodě řekneme o pomoc s nějakou praktickou věcí, ale už nám třeba přijde zatěžko vyjádřit potřebu pozornosti. Tak možná pro připomenutí: je naprosto v pořádku, že potřebujete, aby se vám partner víc věnoval, aby vás vyslechl, v pořádku je i potřebovat fyzické doteky, společné zážitky, konkrétní projevy lásky atd. V pořádku je téměř jakákoliv potřeba – fyzická, mentální, emocionální – a když o ní upřímně „na férovku“ požádáte, vyjeví se snáze i řešení.
Potřeby ztracené v překladu
„Ty se mi vůbec nevěnuješ.“ – Miláčku, já dnes moc potřebuju, abys ses mi věnoval. Můžeš si na mě prosím udělat čas?
„No jasně, je to zas na mně, jako vždycky…“ – Prosím vás, pomozte mi, nestíhám, nezvládám to…!
„Pořád jsi na mobilu.“ – Mě tak mrzí, když u večeře koukáš na mobil. Chci tě poprosit, abychom vyhlásili pravidelný čas bez mobilů – zkusíme to?
„Ach jo, nikdy se se mnou jen tak nepomazlíš.“ – Miláčku, já potřebuju fyzický kontakt, jiný než sex. Můžeš mě u sledování filmu hladit nebo mi třeba udělat masáž nohou?
Jasně vyjádřené potřeby mají daleko větší šanci na úspěšné uspokojení hned z několika důvodů. Jsou konkrétní, obsahují v sobě přímo návrh postupu, který je reálný, a vybízí, aby se finální řešení diskutovalo věcně. Jsou to prosby a každá milá prosba v sobě skrývá i respekt. Výčitka nebo odsuzující kritika říká „já jsem lepší než ty“, a to do vztahu postaveného na vzájemné lásce a respektu nepatří. Milá žádost v nás nezabrnká na strunu oko za oko, útoč, nebo uteč. Výrazně tak snižujeme riziko proti-útočného jednání „na just“ nebo ignorace.
Neberte si to osobně, ale…
… má to i nějaký ten háček. Vyjadřování potřeb je poněkud riskantní záležitost. Někdy to i při vší snaze všech zúčastněných nejde tak hladce, jak bychom si přáli. Ten hlavní risk, který je v sázce, se jmenuje odmítnutí.
Vyjadřovat otevřeně své potřeby je skvělé a zdravé, záruku jejich splnění do puntíku nám ale ani tak nikdo nedá. Reakce může být kladná, ale i záporná. Někdy nám ten druhý prostě zrovna nemůže vyjít vstříc a nemusí v tom vůbec být zlý úmysl. I tak se odmítnutí neposlouchá snadno. Probudí se v nás možná leccos nepříjemného. Proto v sobě ruku v ruce se sdílením svých potřeb musíme vědomě budovat i odolnost vůči odmítnutí. Ano, přesně podle toho slavného poučení si to nebrat osobně. Ale to se lépe řekne a daleko hůř udělá.
Dát najevo vlastní potřebu je takový srdeční a duševní striptýz. Případná frustrace z odmítnutí nám naplno připomene, že jsme se odhalili na dřeň a přiznali svou zranitelnost. Unést vlastní zranitelnost, neskrývat ji, to už je disciplína těžšího kalibru a musíme se to učit. Špatné zkušenosti v nás mohou vybudovat tak dobré obranné mechanismy proti zranění, že nás brání zase až moc. I tehdy, když se podstoupit riziko vyloženě vyplatí.
Všechny tyto riskantní akce sdílení potřeb nebo tužeb prohlubují lásku a intimitu ve vztazích. Ukázat vlastní zranitelnost mnohdy nesprávně považujeme za slabost. Přitom je to naopak známka síly a odvahy. A odvážným přece štěstí přeje, tak směle do toho!
Autorka vycházela z doporučení odborníků z Gottman institutu zaměřeného na posilování partnerských vztahů, který založili psychologové John a Julie Gottmanovi, a z vlastních dlouholetých zkušeností s vedením blogu Uměnímilovat.cz, kde se věnuje vztahovým tématům.
