Konflikty v týmech, ve vedení lidí i v osobních vztazích často na první pohled působí jako střet názorů. Jiný úhel pohledu. Odlišná představa o tom, co je správné, efektivní nebo dostatečné. A někdy tomu tak skutečně je. Proč se někdy míjíme, i když mluvíme stejnými slovy?
Pokud se v takové situaci na chvíli zastavíme a podíváme se o něco hlouběji, začne se objevovat jiný, méně viditelný rozměr. Často si všimneme, že intenzita naší reakce neodpovídá tomu, co se reálně stalo. Že něco, co na úrovni slov může působut relativně neutrálně, v nás vyvolá mnohem silnější odezvu. Důvodem je rozdíl mezi tím, co bylo řečeno, a tím, co jsme slyšeli.
Slova nesou různé významy
Představte si běžnou situaci v týmu. Na poradě někdo řekne: „Pojďme to ještě jednou projít, myslím, že tam máme rezervy.“ Na úrovni sdělení jde o věcný návrh. O snahu něco zlepšit, doladit, posunout. A přesto se v místnosti mohou psát tři zcela odlišné vnitřní scénáře. Pro jednoho člověka je to neutrální podnět. Pro druhého věta, která v něm vyvolá pocit: „Není to dost dobré.“ Pro třetího signál: „Zase se to bude zdržovat.“ Slova jsou stejná, ale významy se rozcházejí.
Právě tento rozdíl je zdrojem mnoha nedorozumění, která si mnohdy následně vysvětlujeme jako nesoulad osobností, nepochopení či rozdílnost názorů.
Co se odehrává pod povrchem?
Náš mozek není nastavený na pasivní přijímání informací. Každé sdělení, které k nám přichází, okamžitě vyhodnocuje a zasazuje do kontextu. Opírá se přitom o předchozí zkušenosti, aktuální emoční stav i očekávání, která si neseme a to často zcela nevědomě. Jinými slovy: Neslyšíme jen to, co druhý říká. Primárně slyšíme význam, který tomu přisoudíme.
Tento proces je extrémně rychlý. Probíhá dříve, než máme šanci ho vědomě zachytit. Proto máme často pocit, že reagujeme na realitu, i když ve skutečnosti reagujeme na její vlastní výklad. Možná stojí za to se u tohoto momentu na chvíli zastavit, protože zde vzniká napětí, které si později vysvětlujeme jako „problém mezi lidmi“.
Když se dialog změní v monolog
Ve chvíli, kdy do sdělení vstoupí naše interpretace, začne se jeho význam posouvat. Z věcné poznámky se může stát pocit zpochybnění. Z otázky tlak. Z návrhu signál, že na našem pohledu nezáleží. V tomto bodě se rozhovor velmi nenápadně proměňuje. Už nevedeme společný dialog. Každý z nás si vytváří vlastní vnitřní příběh, který dává smysl jemu samotnému. Monolog. A tyto monology se mohou zásadně lišit, přestože vycházejí ze stejných slov.
Proč nestačí lépe komunikovat?
To je také důvod, proč se někdy míjíme, i když máme pocit, že mluvíme jasně. A proč se konflikty nedají vždy vyřešit přesnějším vysvětlením nebo silnějším argumentem. Pokud totiž reagujeme na vlastní interpretaci, nepomůže nám ani větší množství informací. Každý další argument může naopak posilovat naši původní pozici.
Pro doplnění, nejde o to, že bychom nechtěli porozumět, ale o to, že náš mozek chrání to, co už si vyhodnotil jako „pravdu“.
Kde začíná skutečný posun?
Zásadní změna může přijít ve chvíli, kdy si uvědomíme, jak celý tento mechanismus funguje. Když si dovolíme připustit, že nereagujeme jen na to, co se děje, ale na to, jak si to vykládáme. Nemusíme to vnímat jako zpochybnění sebe samých. Rozšiřujeme tím prostor mezi podnětem a reakcí.
Ve chvíli, kdy se v tomto prostoru na chvíli zastavíme, vzniká možnost položit si otázku: Na co teď vlastně reaguji? Na slova, která zazněla? Nebo na význam, který jsem jim přisoudil/a?
Návrat k porozumění
Rozhovor se může vrátit zpět k tomu, čím měl od začátku být. Souboj verzí reality se mění ve společné hledání porozumění. Místo potřeby mít pravdu se objevuje zvědavost. Místo obrany ochota doptat se. Místo rychlých závěrů schopnost zůstat chvíli v nejistotě.
V tu chvíli se často začne dít skutečná změna. Ne v tom, co říkáme, ale v tom, jak nasloucháme. Kým díky tomuto postoji jsme.
Autorka je profesionální koučka a konzultantka zaměřená na mentální rozvoj ve firemním prostředí a spolupráci s těmi, kteří jsou na rozcestí, čelí výzvám a usilují o růst. Specializuje se na dosahování klientských cílů skrze porozumění myšlení a praktické využití neurovědy v každodenním životě. Ve svém podcastu Claudie Cross, Za slovy hovořila o úspěších a cestě k naplnění například s 1. místopředsedou Senátu PČR Jiřím Drahošem, kadeřníkem Michalem Zapomělem, tenistkou Andreou Sestini Hlaváčkovou či CEO řady firem. Více na claudiecross.com
