Kateřina Kubišová se původně vydala do Guatemaly na studijní stáž. Nakonec ze Střední Ameriky začala vozit dekorace do domácnosti z přírodních materiálů od malých výrobců.
Po fakultě mezinárodních vztahů na VŠE odjela Kateřina za magisterským studiem na ESADE Business & Law School v Baceloně a odtud pak na stáž v Guatemale do organizace poskytující konzultace místním podnikatelům s cílem smysluplně rozvíjet jejich projekty. Vzhledem ke znalosti Guatemaly a fascinaci tamější historií se rozhodla psát diplomovou práci o bariérách, které brání místním původním obyvatelům výrazněji se prosazovat v politice. Díky tomu se do země podívala víckrát a brzy se zrodil nápad založit Casa Akbal, e-shop s dekoracemi do domácnosti tvořené malými, nezávislými výrobci z oblasti Střední Ameriky. Produkty, které dováží, jsou vyráběné tradičními metodami z organických, přírodních materiálů co nejméně zatěžujících naši planetu. Položili jsme Kateřině deset otázek z našeho dotazníku o udržitelnosti a životním stylu.
Čím jste přispěla k tomu, aby se na planetě žilo líp?
V rámci svého projektu Casa Akbal se snažím přispívat k zachování původních řemeslných technik tím, že od tkalců ve Střední Americe nakupuji zboží vyrobené za fér podmínek. Také doufám, že nějaký dopad v podobě zlepšení motivace ke vzdělávání má moje dobrovolnická činnost pro Člověka v tísni, kde doučuju děti, které doma nemají z různých důvodů adekvátní podporu.
Co by se od vás ostatní mohli učit?
Chuti se učit! Baví mě pouštět se do nových projektů, zkoušet různé aktivity, objevovat nová místa, nad věcmi komplexně přemýšlet.
Jaký svůj prohřešek proti ekologii nemáte sílu nebo chuť odstranit?
Hojné využívání auta. Často kvůli práci jezdím mimo město do míst, která nejsou dobře dostupná jiným dopravním prostředkem. Pak mě to ale někdy svádí k tomu tím autem sjet i tam, kde to úplně nutné není.
Co jste si zvládla opravit a nemusela to vyhazovat?
Pokud to jen trochu jde, ráda si nechávám opravit obnošené boty a kabelky. Nejen, že není třeba je vyhazovat, ale taky nemusím shánět náhradu za osvědčené modely, které fungují a na které jsem zvyklá. Sama ale bohužel nejsem moc zručná, takže moje vlastnoruční opravy končí u zašívání malých dírek nebo slepování vteřinovým lepidlem.
Jakou věc jste v poslední době dala na charitu nebo poslala znovu do oběhu?
Zrovna o víkendu jsem udala vyřazený laptop.
Jakou největší zbytečnost jste si kdy pořídila?
Já lituji spíš šetření na špatném místě. Jednou jsem si třeba koupila letenku za oceán složenou z několika letů přes nejlevnějšího zprostředkovatele, který nenesl odpovědnost za jakékoliv změny. První let byl opožděn o několik hodin a navazující lety jsem zmeškala. Kvůli pár ušetřeným korunám jsem tak musela na poslední chvíli kupovat letenky z Kanady do ČR, abych se vůbec nějak dostala domů.
Kdy jste jela naposled hromadnou dopravou?
Dnes ráno. Jsem Pražačka a bydlím v místě dobře napojeném na hromadnou dopravu, takže svou lítačku dost využiju.
Jaká osobnost, značka nebo třeba kniha podle vás stojí za pozornost a může být pro ostatní inspirací?
Velkou inspirací je mi americká podnikatelka indického původu Leila Janah, co se týká přístupu k vytváření důstojných pracovních míst v rozvojovém světě a znevýhodněných oblastech. Komu je toto téma blízké, tomu mohu doporučit také její knihu Give Work: Reversing Poverty One Job at a Time.
Kdybyste se stala prezidentkou zeměkoule, jaké nařízení nebo zákon byste vyhlásila?
Prezidentkou zeměkoule bych snad nikdy nebyla, o to bych vůbec nestála! A neodvážila bych se vyhlásit nařízení závazné pro všechny lidi, když ani zdaleka nevím, jak v různých koutech světa žijí a co ve svých životech řeší. Líbilo by se mi, kdyby k sobě byli lidé tolerantnější a přemýšleli nad tím, jak svými činy a slovy ovlivňují ostatní. To se ale nedá zařídit zákonem.
Co vám v nedávné době udělalo radost?
Zdárné zkoušení nových receptů od mého oblíbeného kuchaře Yotama Ottolenghiho. Pod stromečkem jsem našla dvě jeho kuchařky, tak mám teď na víkendy o zábavu postaráno.
