Sobota, 28 května, 2022

Tamara Kotvalová: „Můj život není jen Pařížská.“

Zažila chvíle, kdy neměla peníze ani na jídlo. Teď je velmi úspěšnou podnikatelkou. „Díky Bohu jsem dnes v pozici, kdy už do společnosti chodit nemusím a místo toho vyrážím se psem do lesa. Právě to je pro mě ten největší luxus,“ říká majitelka butiku Carollinum, který se zaměřuje na hodinky prestižních značek. V celkovém kontextu jejího životního příběhu to rozhodně nezní jako klišé.

Paříte k nejpozoruhodnějším postavám české podnikatelské scény. Během svého života jste několikrát začínala úplně od nuly. Co vám pomáhalo to nevzdat?

V první řadě jsem pochopila, že všechny náročné životní situace přicházejí jako zkoušky. Můžete se rozhodnout zkoušku neudělat, ale k čemu vám to bude dobré? Můj první velký životní zlom nastal, když jsem v osmnácti letech odešla od rodičů, protože jsem chtěla žít podle svého. Měla jsem pocit, že pod jejich vlivem nedokážu jít vlastní cestou. A tak jsem si sbalila tašku a vydala jsem se z Prahy do Tater, kde jsem si užívala tu obrovskou, ale pro mě neskutečně příjemnou změnu. Už tenkrát pro mě bylo zásadní cítit svobodu!

Další velký zlom pak představoval rozvod s mým prvním mužem, který měl problémy s alkoholem. Tehdy jsem se rozhodla sbalit naše dvě malé děti a odejít s nimi bez peněz a jakýchkoliv plánů zpátky do Prahy. V Tatrách jsme si s manželem vybudovali hezké zázemí. V Praze jsem opět začínala úplně od nuly.

Napadlo vás někdy, jak by se váš život vyvíjel, pokud byste bývala zůstala v Tatrách?

Kdybych měla normálního manžela a kvalitní vztah, myslím, že bych žila dál v Tatrách klidným rodinným životem. Možná bych dnes byla ředitelka v nějaké mateřské škole. Ale nic z toho se nestalo. Byla jsem zpátky v Praze, ze které jsem před osmi lety odešla, a v duchu jsem si říkala: „Co teď?“ Je vám šestadvacet, jste sama na dvě malé děti, peníze nemáte. Hrdost mi nedovolila jít k rodičům, a tak začala éra obrovského adrenalinu. Tak velkého, že jsem nestíhala být ani na chvilku nešťastná.

Psal se rok 1991 a já jsem cítila neskutečnou radost, že začíná úplně nová etapa. Akorát přede mnou stála výzva, jak nás s dětmi uživit. Na nějaké velké přemýšlení nebyl čas, hledala jsem dobře placenou práci a nabízel se obchod. Německá firma dovážela italské doplňky a pozlacené šperky a do prodejních stánků v obchodních centrech hledala promotéry. Sice jsem takovou práci nikdy nedělala, ale nebála jsem se jí. Produkty byly kvalitní, lidé se k nám vraceli a prodeje šly dobře. Při speciálních reklamních akcích jsme měli stánky před Kotvou a Májem a zákazníky jsme na ulici lákali s mikrofonem v ruce. Dařilo se mi, procenta z prodeje byla zajímavá a já jsem si tehdy vydělávala nadstandardně. Asi po půl roce přijel šéf z Německa, viděl mě prodávat a nabídl mi možnost rozjet pobočky v dalších městech. Tyto podnikatelské základy jsem posléze využila v Carollinu. I moje vlastní firma totiž v roce 1996 začínala s prodejními „cornery“ v obchodních domech. Zúročila jsem v ní zkušenosti s řízením lidí, plánováním nákupu zboží i jednáním s řediteli obchodních domů a dodavateli. Prodej s mikrofonem v ruce vlastně odstartoval mou vlastní podnikatelskou kariéru.

Jaký to pro vás byl pocit ocitnout se najednou před zraky cizích lidí a něco jim nabízet, nebylo vám trapně?

To víte, že jsem se styděla a měla jsem trému! Moji rodiče, oba docenti, kandidáti věd, to tehdy vůbec nemohli pochopit, ale brali to s úsměvem a za pár let na mě byli pyšní. Dnes vidím, že to byla skvělá příprava pro věci budoucí. Díky této zkušenosti se nebojím vystoupit na pódiu před stovkou lidí, hovořit ke klientům nebo mluvit na velkých meetinzích s dodavateli. V byznyse jsou sebevědomí a síla osobnosti naprosto zásadní, protože při obchodních jednáních vždy vyhrává ten silnější. Velmi důležité jsou i umění komunikace, schopnost odhadnout lidi a odvaha prolomit počáteční ledy.

Míváte po tom všem, co už jste zažila, ještě někdy trému?

Řekla bych, že ne. Dneska už mi nedělá problém postavit se před pět set lidí a přivítat je na naší akci. Jakmile s nimi mohu navázat kontakt, přirozeně se na ně napojím a všechno už jde samo. To mě moc baví. Jsem si jistá, že to tehdy byla ta nejlepší škola života. I když jsem se mnohdy cítila nepříjemně, hnala mě kupředu touha něco dokázat a vydělat pro nás peníze. Nechtěla jsem, aby moje děti vyrůstaly v nouzi.

Co se financí týče, znáte velmi dobře oba póly. Jak jste zvládala situace, kdy jste neměla ani na chleba?

Když jsem v osmnácti odešla do Tater za prací, neuměla jsem jako většina mladých lidí hospodařit s penězi. Mnohdy mi pak před výplatou nezbývalo na jídlo. Musela jsem si ke své práci přibrat ještě nějaké brigády. I proto mě po revoluci zlákal stánkový prodej, kde se daly vydělat slušné peníze. Byla to skvěle placená práce, která se řídila heslem: „Čím víc prodáš, tím víc budeš mít peněz.“ To pro mě byl správný hnací motor! Nikdy nezapomenu na tu radost, když jsem dětem konečně mohla koupit nějakou pořádnou hračku nebo jsme si společně zašli do restaurace. Tehdy jsem pracovala tolik, že jsem třeba vůbec neměla pauzy na oběd, nevzala si žádnou dovolenou a mnohdy jsem bývala v práci do osmi do večera.

Když jsem rozjela síť prodejen v Česku a na Slovensku, dostala jsem nabídku jít vydělávat opravdu velké peníze do Ruska. Měla jsem v hlavě vlastní podnikání a tohle byla skvělá příležitost. Díky tomutu dvouapůlletému období jsem svoje děti zaopatřila na celý život. Věděla jsem, že se jako matka samoživitelka musím správně rozhodnout. Moje maminka mi tehdy nabídla pomoc s hlídáním, a já jsem tak mohla vydělat peníze na vlastní podnikání a získat svobodu rozhodování a času. Dodnes jsem jí vděčná za to, že mi věřila a já si mohla splnit svůj sen.

Nevyčetly vám děti někdy, že jste se jim málo věnovala?

To ne, ale dcera jednou do médií prohlásila, že firma nám toho hodně dala i hodně vzala. To je samozřejmě pravda. Důležité ale je, že mi dnes moje děti často říkají, jak mají hezký život. Nemusejí mít obavy z toho, co přijde. Mají zázemí fungující rodiny, na kterou se mohou kdykoli obrátit. Pracujeme spolu a myslím si, že máme upřímný vztah, což v mnoha rodinách nebývá zvykem.

Foto: Lukáš Dvořák

Kdo je Tamara Kotvalová

Česká podnikatelka se narodila do rodiny slovenského diplomata a vysokoškolské učitelky. V roce 1996 založila s tehdejším manželem Petrem Kotvalem společnost Carollinum s. r. o., která se pod jejím vedením zaměřuje především na distribuci luxusních hodinek značek Rolex, Patek Philippe, Breitling, IWC, Cartier a dalších. Tamara má tři děti, přítele, psa a kromě Carollina se věnuje také řízení společnosti Servind, podniká v realitách a její firmy podporují české nadační fondy a válečné veterány.

Roční předplatné + dárek

Předplaťte si WHAT a my vám darujeme kousek té nejčistší přírody. Díky biOrganica.cz si užijete hýčkání aktivizující super-food maskou nebo pečující čokoládovou maskou z dílny britské 100% bio značky Inlight.

S výukou finanční gramotnosti je třeba začít od útlého věku, tvrdí...

Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní,...

Staňte se návrhářkou a splňte si sen o ideální kabelce

Značka Mybelka přináší na český trh revoluční trend v prodeji kabelek. Zákaznice si sama volí tvar, materiál i doplňky. Výsledkem je kabelka přesně podle...

Simona Krainová

Originální velikonoční dort podle blogu Na skok v kuchyni

Že se letos Velikonoce asi ani vzdáleně nebudou podobat těm minulým, je už jasné. Občas ale změna nemusí být...

Nejkrásnější žena světa trpí zákeřnou nemocí. Nyní popsala, co musí každý den prožívat

Že bezchybná tvář a pohádkové bohatství nejsou zárukou naprostého štěstí, může potvrdit i americká supermodelka Bella Hadid, která byla...

Modelka Pavlína Němcová: Chci si zachovat své přirozené já

Modelka, podnikatelka a designérka Pavlína Němcová se po 30 letech vrátila z Paříže zpět do své rodné země. Jak...
Zavří­t reklamu