Veronika Dušková je v šití samouk. Od 15 let šije oblečení pro sebe i své blízké, o tvůrčí postupy se dělí na sociálních sítích, kde také přináší tipy, jak poznat kvalitní materiály a jak se dobře obléct i s minimem peněz.
Dnes studuje oděvní design, pořádá vlastní kurzy šití a s instagramovým profilem vedu_clothing, který si založila v 17 letech, je jednou z nominovaných v kategorii Talent v letošním ročníku Czech Social Awards – ankety oceňující inspirativní osobnosti a projekty ze sociálních sítí.
Od kdy se věnujete šití? Odkoukala jste to od někoho doma?
Když jsem byla menší, pozorovala jsem, jak šije moje babička, ale v tu dobu mě to nijak nelákalo. K šití mě o pár let později dostala problematika oděvního průmyslu, který už jsem nechtěla podporovat, a takhle jsem objevila svůj největší koníček. Určitě na mě měla vliv i babička. Intenzivně se šití věnuju od svých 15 let. Na Vánoce jsem si v tu dobu vypřála šicí stroj a pak už mě nešlo zastavit, hrozně mě to pohltilo.
Jaký první nositelný kousek jste si ušila?
První trochu nositelná věc, kterou jsem ušila, byly lněné kraťasy na gumu, ale nejstarší kousek, který stále nosím, jsou pak tyhle lacláče na fotce.

Jste inspirací pro své sledující, kde se inspirujete vy? Jaké profily na sítích vás baví a jaké značky máte ráda?
Mou obrovskou inspirací je slovenská greenfluencerka Natálie Pažická, všem její profil maximálně doporučuju. Ze světa udržitelnosti mě dál inspiruje Rozárie Haškovcová z profilu @shluk.bunek.
Skvělé zdroje inspirace a ověřených informací jsou stránky magazínu Slow femme nebo Fakta o klimatu.
Brett Staniland dělá reels s aktuálními novinkami ze světa slow fashion. Oblíbený šicí YouTube kontent přinášejí Evelyn Wood, Rachel Maksy, Bernadette Banner, with Wendy, Micarah Tewers, Joe Ando nebo Cornelius Quiring.
Moje oblíbené značky s pomalou nebo lokální módou jsou Human Oddity, Dedicated, Plove Studio, Tereza Rosálie Kladošová, Veja, Vasky, Bagind, Nudie Jeans, Lucy and Yak, Variegaty, Slow Trashion… Moc jich je!
Který váš příspěvek na sítích měl největší ohlas?
Určitě ten, kde si šiju šaty na maturitní ples.
Snažíte se budovat si udržitelný a minimalistický šatník. Co je na tom nejtěžší?
Udržitelný a minimalistický šatník určitě neznamená mít pět bílých triček a ty mezi sebou střídat. Jde o to znát svůj styl, svoje potřeby, svoje barvy, svou postavu a co jí lichotí. Když vím, co hledám, pak se dělají uvědomělé nákupy samy, a navíc roste zájem o kvalitní kousky. Najít svůj styl je na tom ale podle mě to nejtěžší a taky je čím dál těžší najít něco kvalitního v sekáči, protože většina oblečení už se bohužel dávno nedělá tak, aby vydržela.
Taky je v dnešní době plné greenwashingu těžké poznat opravdu udržitelnou značku… Na začátek doporučuju kouknout na hodnocení značek na stránce Goodonyou.eco nebo volit slow fashion e-shopy.
Před dvěma lety jste publikovala příspěvek, ve kterém jste počítala, kolik kusů oblečení máte. Tehdy vyšlo, že z 52 kusů jste si 16 sama ušila, 27 upravila, 16 koupila v sekáči a 14 ve fast fashion. Jak se od té doby váš šatník změnil?
Změnil se neskutečně. Stejně jako můj styl a já sama, což je myslím mezi patnáctým a devatenáctým rokem úplně normální.
Šatník se mi třikrát tak rozrostl. Přibyla spousta sekáčových kousků i kousků od udržitelných značek. A paradoxně ubyly kousky, které jsem si šila, protože jsem se zbavila řady mých starých, ne moc dobře ušitých věcí. A oblečení z fast fashion už mám opravdu pomálu. Vůbec ne protože bych se jich nějak cíleně zbavovala (to určitě není v souladu s udržitelným šatníkem), ale protože od dob, kdy jsem byla nákupní maniačka, se můj styl a požadavky na oblečení výrazně změnily, takže spoustu věcí z této doby jsem poslala dál.
Velkým tématem jsou fast fashion řetězce. Mnoho kupujících asi argumentuje cenou – konkrétně třeba studenti nebo matky na mateřské nemají zrovna moc peněz. Nakupujete ještě fast fashion?
Problémem určitě nejsou matky na mateřské, které nemají moc peněz a potřebují levné oblečení. Problémem je bezhlavé nakupování, jen protože je to trendy, je to ve slevě, potřebuju outfit na akci, potřebuju poštovné zdarma, nosí to Kim Kardashian…
Já už ve fast fashion nenakupuju, ale jen proto, že mě to vůbec neomezuje (hlavně díky šití). Rozhodně ale není potřeba vše dodržovat na 100 %, je dobré nad tím přemýšlet a snažit se podle svých možností.
Já nakupuju hlavně v sekáči a tím si ušetřím peníze na věci, které nechci z druhé ruky nebo je neumím ušít, jako jsou boty nebo spodní prádlo. Ty nakupuju od udržitelných značek. Taky pečlivě vybírám, dbám na kvalitu a složení materiálu, nekupuju si podobné kousky a šatník pravidelně třídím.
Skříň stavím hlavně z kvalitních kousků, které vím, že mi vydrží roky. To mi šetří peníze už teď a v budoucnu bude ještě víc. Zatímco moji vrstevníci budou oblečení vyhazovat, moje bude stárnout do krásy a nebudu mít problém ho případně prodat. Cena za jedno nošení zkrátka stále klesá a u kvalitních věcí klesá hodně hodně dlouho.
Na Instagramu jste dávala tipy, co ve fast fashion nekupovat. Čemu bychom se tam měli vyhnout?
Určitě bych se vyhla zcela syntetickému složení materiálu, tedy polyesteru, akrylu, nylonu, „vegan“ kůži z ropy. Jistý podíl syntetiky materiálu má smysl (třeba potlačí mačkavost nebo kousavost), ale podíl syntetiky vyšší než 50 procent smysl nemá. Výrobcům jde jen o to srazit cenu na minimum.
Syntetické materiály jsou neprodyšné, nepříjemné na omak, vypadají často lacině, mají nízkou životnost, nezahřejí, žmolkují a k tomu všemu se jedná o extrémně toxické oblečení.
Vzpomeňte si na batikování na táboře – kdo měl polyesterové tričko, tomu zůstalo bílé. Abychom obarvili syntetický materiál, jsou za potřebí výrazně agresivnější barvy, které znečišťují nejen řeky v Asii, ale při nošení se uvolňují i do naší kůže.
Dále bych se vyhla nenavazujícím vzorům, křivým švům, falešným kapsám, roztrhaným věcem.
Proč nekupovat letní šaty z polyesteru a ani zimní kabáty z polyesteru?
Na léto určitě chceme prodyšné šaty, ve kterých se nebudeme cítit jako ve skleníku, proto obzvlášť na léto doporučuju přírodní materiál.
Zimní kabát z polyesteru zase nezahřeje a nedýchá a hlavně nám hezký, nevybledlý a bez žmolků vydrží maximálně jednu sezónu. Zrovna kabáty nepodléhájí tolik trendům a jsou drahé i z toho polyesteru, takže do něj bych investovala nebo v sekáči hledala aspoň poloviční podíl vlny.
Kam v Brně chodíte nakupovat?
V Brně absolutně miluju Vintage shop na Orlí, z tohoto sekáče mám fakt čtvrtinu skříně. Když sháním něco konkrétního, jdu na online tržiště Vinted.
A kde sháníte materiály na šití?
Na látky miluju e-shop Textile Mountain, který prodává pouze nevyužitou metráž ze starých českých textilek nebo firem. Dávají nový život materiálům, které by jinak skončily na skládce nebo ve spalovně, a jsou tam fakt poklady!
Baví mě, že ukazujete i věci, které jste si našla u kontejnerů. Nebojujete někdy s divným pocitem typu: Co když mě někdo uvidí, že si tam něco beru? Já totiž taky mívám velkou radost, když najdu u popelnic nějaký poklad, ale vím o lidech, kteří by si tam nikdy nic nevzali.
To vůbec, přijde mi, že moje generace už takové věci vůbec za divné nepovažuje (nebo to je jen moje bublina). Poslední věc, za kterou bychom se měli stydět, je, že využíváme to, co už tady je a dáváme nový život starému. To je to nejudržitelnější, co můžeme udělat. To je stejné jako se sbíráním odpadků – není trapné je sbírat, je trapné dělat, že je nevidíme.
Naopak se cítím hrdě, že bourám tento stereotyp a hlavně že mám bomba věci (třeba rám na obraz) zadarmo.
Jaký svůj prohřešek proti ekologii nemáte sílu nebo chuť odstranit?
Ráda cestuju a občas chci objevit místo, kam je prostě praktičtější, levnější a jednodušší doletět letadlem. Někdo by řekl, že je to prohřešek, mně to jednou za rok, na dlouhý pobyt a na dlouhé vzdálenosti přijde v pohodě a myslím, že to kompenzuju jinou svou činností.
Co jste si zvládla opravit a nemusela to vyhazovat (kromě oblečení)?
Toho je! Já jsem hrozně velký opravář. Od řemínku na hodinkách, sešití peněženky, oprava několika bot i kabelky po desítky bytových doplňků, a dokonce i elektroniky. Před jakýmkoliv nákupem, nejen oblečení, se vždycky snažím využít to, co už doma mám.
Jakou věc jste v poslední době dala na charitu nebo poslala znovu do oběhu?
Teď jsem konečně poslala dál staré učebnice z gymplu (na ReKnihy – doporučuju). A vytřídila jsem taky pomůcky do školy jako kufřík na výtvarné potřeby nebo zachovalé obaly na sešity, které budu darovat do charitativního sekáče.
Jakou největší zbytečnost jste si kdy pořídila?
Nedávno jsem si na Vinted koupila svoje vysněné světle žluté Martensky s tím, že je opravím. Lak byl dost sedřený, ale řekla jsem si, že to prostě zvládnu opravit barvou na kůži. No, úplně to nedopadlo, barva se v namáhaných místech drolí a barvu jsem nenamíchala přesně, tak jsou z toho zatím vyhozené peníze. Ale já to ještě zachráním, doufám. (směje se)
Kdybyste se stala prezidentkou zeměkoule, jaké nařízení nebo zákon byste vyhlásila?
Toho by bylo… Určitě bych ale chtěla stanovit minimální důstojnou mzdu pro všechny zaměstnance na světě, zejména v oděvním průmyslu, kde z nějakých 300 milionů lidí berou důstojnou mzdu pouze 2 procenta. Důstojná mzda není žádný luxus, znamená to mít na nájem, mít peníze na pestrou stravu třikrát denně, mít peníze na nečekané výdaje a léky. Na to by měl mít právo každý, takže bych chtěla, aby minimální mzda byla ta důstojná mzda.
Co vám v nedávné době udělalo radost?
Moje mamka na farmářském trhu při kupování pórku sama od sebe řekla, že ho chceme bez sáčku.