Domů INTERVIEWS Návrhář Michael Kováčik: Dokážu ženy pochopit a vyzdvihnout jejich přednosti

Návrhář Michael Kováčik: Dokážu ženy pochopit a vyzdvihnout jejich přednosti

Kdo se jen trochu orientuje ve světě módy, určitě už pár let registruje Michaela Kováčika. Mladý návrhář, kterému kromě talentu, vize a obrovské schopnosti pochopit ženské nitro nechybí ani respekt ke svému řemeslu a obrovská pokora, je totiž jednou z nejzajímavějších postav tuzemské scény. Ve svých modelech snoubí jednoduchost, minimalismus, eleganci i ženskost, navíc si pak jeho kousky zamilujete pro “nositelnost” a nadčasovost. Nám prozradil, proč týdně najezdí stovky kilometrů i jestli měl někdy chuť vytvořit něco šíleného. 

Když se spolu sejdeme v jedné z pražských restaurací, je prakticky nemožné, aby na mě okamžitě nepřenesl pozitivní náboj a energii, která z něj srší. Jen těžko se mi v tu chvíli věří, tomu, co o sobě řekl v jednom z rozhovorů. A to, že prý na lidi často působí arogantně. Pravý opak je pravdou. Michael Kováčik je i přes velkou oblibu svých modelů u známých osobností i nespočet klientek pevně nohama na zemi. V těchto chvílích pracuje na nových návrzích a pokud jste s námi soutěžili na Instagramu, možná ho uvidíte na akci s názvem The Art Evening, která proběhne 30. 5. v luxusních prostorách KARE Design. Právě tam představí průřez svou tvorbou za posledních pět let. 

Vzpomínáte, kdo vám dodal odvahu být návrhářem? 

Byli to lidé okolo mě. Musím říct, že hlavně moje kamarádka a modelka Aneta Vignerová, se kterou jsem tehdy bydlel. Hodně mě ale podporoval třeba i ředitel MBPFW Lukáš Loskot nebo stylista Andrej Kusalík. Víte, vždycky jsem si myslel, že když chce člověk být návrhářem, musí módu vystudovat a umět nádherně kreslit, aby všechno fungovalo správně. Tím, že já žádnou takovou školu nenavštěvoval, nevěřil jsem si a měl o sobě trošku pochybnosti. Ale právě tihle lidé mi řekli, abych do toho šel, že už jsem pár věcí navrhl a měl bych se zase posunout o úroveň výš. Třeba tak, že vytvořím rovnou celou kolekci, což jsem udělal a Lukáš si mě pak pozval na Fashion Week. Potřeboval jsem prostě tak trošku dodat sebevědomí a odvahu. 

Návrhář Michael Kováčik
Foto: Archiv Michaela Kováčika

No a zadařilo se, dneska už jste v Čechách devátým rokem a patříte k velmi vyhledávaným návrhářům. Je něco, co vám tady ale oproti Slovensku chybí? 

Ano, protože každá země má něco do sebe, každý národ je jiná nátura. Ale já jsem vlastně rád, že si můžu vzít od obou trošku. Minimálně ob týden totiž jezdím na Slovensko, jelikož prodávám i tam. Hlavní základnu švadlen mám tedy v Brně, další pak v Praze, Bratislavě, a i na středním Slovensku, odkud pocházím. Když připravuji kolekci, šijí mi ji na všech místech. Občas si tak připadám jako kamioňák, jelikož jsem pořád na dálnici v autě a vozím si s sebou úplně všechno.  

A nejde vaši výrobu přesunout na jedno místo, třeba do vlastní dílny, abyste nemusel trávit tolik času na cestách? 

Já to zase nevnímám jako velký problém. I když tedy musím uznat, že neustálé přejíždění je velmi časově náročné a občas nejsem za volantem úplně nadšený. Jenže myslím, že kdybych se pohyboval pořád jenom v Praze, hodně brzo by mi to tady začalo lézt na nervy. Takhle mám změnu, podívám se za rodiči, udělám si nějakou práci, sejdu se s kamarády a zase jedu zpět, kde mě čekají další povinnosti. Řekl bych, že mi vlastně tenhle styl života dává v mnoha věcech určitý balanc. Co se týče dílny, tak je docela problém s dobrými švadlenkami, protože v dnešní době se tomu řemeslu už moc lidí nevěnuje, takže těch opravdu kvalitních je velmi málo. 

Vypadá to, že na odpočívání asi moc času nemáte. Jak vypadá takový běžný den Michaela Kováčika?

To záleží na tom, kde se probudím. Když v Praze, tak jdu nakupovat látky, obcházím schůzky s klientkami, PR záležitosti, večer zase nějaké akce a také samozřejmě oblékám nějaké známé tváře, takže se věnuji i jim. Popravdě tady moc nenavrhuju a většinu věcí, které vymyslím, mě napadnou doma na Slovensku u rodičů. Mám tam větší inspiraci, pohodu, svého psa a klid. Sednu tedy si do dětského pokojíčku a začnu kreslit kolekci. To Praha je prostě spíš o byznysu, nakupování materiálů a třeba i finální realizaci, ale že bych tady někdy vymyslel celou kolekci, to se ještě nikdy nestalo. Možná je to i tím shonem a neustále zvonícím telefonem. 

A tvoříte spíš přes den, nebo v noci se skleničkou vína v ruce? 

Určitě v noci, ale rozhodně nejsem typ umělce, který tvoří v nějakém největším alkoholovém opojení. Já to mám rozdělené. Když jdu na párty, tak se napiju a bavím se, ale když pracuju, musím mít čistou hlavu. 

Svěřil jste se, že největší inspirací se pro vás staly ženy, jejich nálady i pocity. Jakým způsobem tyhle velmi abstraktní věci dokážete přetavit do jednotlivých modelů? 

Ty nálady jsou totiž spojené s osobností dané ženy. Nějaké jsou více excentrické, chtějí být víc výrazné, a potom za mnou chodí i ty, které mají raději jednodušší styl, takže je velmi důležité pozorně ženám naslouchat. Proto na první schůzce s klientkou ještě nic nevymýšlím. Musím ji trošku poznat, zjistit, jak se cítí, co dělá za práci, sleduju třeba i pohyby těla, kterými žena řekne i to, co si myslí, že nikdo nevidí. Ale já poznám i z toho, jak se hýbe, co si zakrývá, kam si dává vlasy, co se pro ni hodí. Samozřejmě se řídím i podle přání klientek, čím se chtějí pochlubit, nebo co naopak schovat. S čímž ji samozřejmě také poradím. Myslím, že to je vlastně i moje nejsilnější stránka, že dokážu ženy pochopit a vyzdvihnout jejich přednosti. Většina klientek, které za mnou přijdou, už ale moji tvorbu dobře zná, ví, co ode mě můžou čekat, a nechávají mi tak často volnější ruku.

Možná máte tu důvěru i proto, že vaše modely jsou už léta minimalistické a nikdo od vás nečeká žádné šílené kreace. Neměl jste přesto chuť někdy udělat bláznivý model? 

Popravdě vlastně ani ne. Já jsem pořád věrný tomu svému stylu. Samozřejmě, že každý člověk se posouvá stejně, jako se mění trendy. Pamatuju, že jsem začínal ještě s větším minimalismem a naprosto jednoduchými liniemi. Dneska už se snažím například kombinovat více materiálů, pracuji s jinými prvky a pokouším se dát každé kolekci jiný střih. V té nejnovější jsem třeba poprvé použil peří, což byla další dobrá zkušenost. Je totiž velmi důležité neusnout na vavřínech, vyvíjet se, nezaseknout se v určitém období moc dlouho, sledovat, co se kolem děje, a to si pak přetvořit podle sebe. 

Udržet se ve vaší branži asi není úplně jednoduchá věc, viďte?

To máte pravdu. Není totiž těžké se prosadit, ale docílit toho, aby vás lidi stále registrovali. Jedna věc je totiž nakreslit modely a druhá fakt, že musíte pořád makat na tom, aby vaše kousky byly vidět a aby byl člověk na očích. Jde mi o to, že když bude například nějaká žena u ranní kávy přemýšlet nad tím, že by si chtěla pořídit nové šaty, aby ji jako první napadlo, že přece viděla Kováčika a jeho modely. Na tom se musí neustále pracovat. Proto jsem dvakrát ročně na Fashion Weeku, dělám soukromé přehlídky nebo spolupracuji s Miss Slovensko. 

No a co musí mít návrhář, aby takového úspěchu docílil? 

Spoustu lidí okolo sebe, protože úspěch není jen o vytrvalosti, ale také o kontaktech, o tom, že vnímáte, co se děje okolo, jdete s dobou a máte vlastní rozpoznatelný rukopis. Často se mi třeba stává, že mi někdo řekne, že viděl šaty, které byly určitě ode mě. No a měl pravdu. Vždycky mě strašně potěší, že mě lidé vnímají a jsem pro ně rozpoznatelný. 

Aktuálním trendům ale příliš nepodléháte, ne? 

Ale sleduju je. Dneska je doba, kdy se nosí úplně všechno. Od padesátých let po futurismus.  Každý si může najít to svoje, vybrat si vlastní cestu. Vidíte, že se začaly používat crop topy, nebo že se objevují nějaké jiné materiály, tak je třeba nezaseknout se a jít s dobou. Ne jenom dát rozparek na levou stranu místo pravé nebo zmenšit výstřih. Nejde o to trendům naprosto podléhat a kopírovat je, ale registrovat novinky a přetavit je do vlastní tvorby a stylu. 

Co se týká osobitého stylu, tak s tím vaším je nejčastěji skloňováno slovo “nadčasový”. Co pro vás to slovo znamená? 

Efektní střihy a materiály, ale vše v jednoduchém provedení. Vyzdvihnout ženské tvary, udělat užší pas a širší ramena, konkrétně tahle věc je totiž strašně nadčasová a točí se pořád dokola. Materiály vybírám kvalitní a přírodní, aby se neokoukaly, protože když si koupíte něco s bláznivým potiskem, tak je to kousek, který si vezmete třikrát na sebe a už na něj nemáte náladu. Takže se snažím dělat věci tak, aby se daly i v budoucnu různě kombinovat. 

Používáte i průsvitné materiály, rafinované střihy a zdůrazňujete ženskost. Je těžké najít hranici, aby modely nepůsobily lacině a vulgárně? 

Pro mě ne, jelikož myslím, že na to mám přirozený cit. Dělám vždycky rovnou přesně podle vize, kterou mám v hlavě a neříkám si, že bych měl někde ubrat, nebo naopak přidat. Mám ale pravidlo, že když mám na šatech velký výstřih, udělám třeba bohatou sukni a už tam nedám velký rozparek nebo holá záda. Hrozně mě také baví asymetrie, takže když použiju trojúhelník přes jedno prso, dám dlouhý rukáv na druhou stranu. Vždycky se snažím věci vyvážit. Ale na druhou stranu ta hranice, co je vlastně vulgární, je velmi relativní a každý pod tím vnímá něco jiného. Je dost možné, že na hodně lidí třeba moje šaty s výstřihem po pupík také nepůsobily moc decentně a na někoho klidně až vulgárně.  

Mimo jiné navrhujete také pro Moniku Babišovou, setkal jste se kvůli tomu s odsuzováním? 

Ano. Například jsem chtěl, aby mě zastupovala jedna PR agentura, která mě ale právě kvůli spolupráci s Monikou Babišovou odmítla. Když jsem to odůvodnil, paradoxně mi na to neměli vůbec co říct, uznali, že mám pravdu v tom, že pro mě je Monika úplně stejná klientka jako ostatní. Navíc velmi slušná klientka, která se umí chovat, což je pro mě velmi důležité. 

S novou kolekcí jste na letošním Fashion Weeku sklidil velké ovace. Jak ji vy sám vnímáte s odstupem času? 

Vidím v ní spoustu nedostatků, ale také všechen ten čas, který tomu věnoval. Vlastně ve všech mých kolekcích se mi vždycky zrcadlí, co se v té době, kdy jsem je tvořil, dělo, moje vztahy, nálady i životní období, které představují. Jsem pyšný, že jsem v té poslední měl také klobouky z Tonaku, že byla propracovaná materiálově i střihově a že každý kousek byl sice jiný, ale zároveň všechno drželo hezky pohromadě.  

No vy jste hlavně opět dostál svojí schopnosti tvořit nositelné oblečení. Nepřemýšlíte třeba o spolupráci s nějakým módním řetězcem? 

Přemýšlím a byl bych za nějakou podobnou nabídku hrozně rád. Šel bych do toho hned, ať už s českou nebo slovenskou oděvní firmou. Ale musí to přijít z druhé strany, já nemůžu obcházet obchody a ptát se. Ta myšlenka se mi strašně líbí a myslím, že by to fungovalo. Jelikož je moje móda prémiová a pro všechny ne úplně cenově dostupná, tak v případě, že bych svůj design dokázal přenést do konfekce, většina lidí by si kousky mohla dovolit koupit. 

Jak to vlastně vypadá s novou řadou vaší značky nazvanou Studio? 

I když to trošku trvalo, tak tento týden už konečně dokončuji e-shop. Lidé už si tedy na mých stránkách budou konečně moci koupit unisex trička nebo mikiny. Právě unisex je dnes také jedním z trendů, které přišly s dobou. Kdysi byl totiž pánský a dámský oděv diametrálně odlišný, ale už roky jsou pánský styl i střihy u žen oblíbené. 

Budete jednou z hlavních hvězd The Art Eveningu, který představí noviny ze světa fashion, art, beauty a design. Na co se vy osobně nejvíc těšíte? 

Na svoji přehlídku(smích). A samozřejmě na fajn společnost v čele s kamarádkou Anetou Vignerovou, která bude moje kousky předvádět. Ale mám také hodně rád umění a designové věci, takže i na novinky od KARE Design, množná si i něco koupím.

Pořadatelem večera The Art Evening, kde můžete modely Michaela Kováčika vidět, je právě obchod s designovým nábytkem KARE Design a prémiová značka luxusní kosmetické péče My Face. O organizaci se pak postarala společnost Bonteque.

- Reklama -
Kristína Nemčková

Kristína Nemčková: Jen v kuchyni se cítím sama sebou

Mluví se o ní jako o „gastro zázraku“. Sedmnáctiletá Kristína Nemčková ale veřejnost neokouzlila jen svým dechberoucím talentem a umem.

Potravinová intolerance může chutnat sladce. Upečte si lahodný cheesecake

Pokud nepatříte mezi ty, kteří by mohli bez problému sníst vše, na co mají zrovna chuť, nezoufejte. Potravinové alergie...

Sharlota: Moje životní mise je pomáhat lidem

Když vejde do místnosti, okamžitě ji prozáří. Je vždy perfektně sladěná, energická, extravagantní a odvážná ve všech...

Jitka Čvančarová: Narozená pro spravedlnost

Pojďme si povídat o strachu, smutku a smrti, navrhla jsem herečce Jitce Čvančarové opatrně a trochu se bála, že mě s tím...