Pět let v Rusku a poté čtyři roky v Americe. Teď má Lenka Kabrhelová každý všední den podcast 5:59 na Seznam Zprávách. Na co je pyšná a kdy se bála?
Chtěla jste už jako malá pracovat ve zpravodajství?
To úplně ne, více mě zajímala příroda a zvířata. Pocházím z Jizerských hor, takže jsem se od malička pohybovala hodně venku. Ale vyrůstala jsem na konci totality v osmdesátých letech a už v dětství jsem vnímala, že existuje určitá bariéra mezi tím, co se oficiálně dozvídáme, a tím, o čem se bavíme doma. Už tehdy mě fascinovalo a zajímalo, jak to tedy doopravdy je. Je možné, že tohle mě vedlo ke zpravodajství. To odhalování pravdy.
A čím jste tedy chtěla být jako malá?
Během studia na gymnáziu jsem chtěla být veterinářkou.
Co vás na zpravodajství nejvíce lákalo?
Vždy mě to táhlo k zahraničnímu zpravodajství. Chtěla jsem se dostat někam jinam z té naší malé české kotliny, podívat se na to, jak je to jinde, jaké jsou příběhy lidí jinde.
Kdy jste se ve své práci nejvíce bála?
Když jsem v roce 2008 začala působit jako zpravodajka v Rusku, propadla jsem se prakticky okamžitě do ozbrojeného konfliktu. Začala totiž válka v Gruzii, kam Rusko vtrhlo se svou armádou. To byla velká škola. Bylo tam několik situací, kdy jsem měla strach já, ale hlavně jsem měla strach o lidi kolem, třeba o své zdroje, o lidi, se kterými jsem mluvila. Ty momenty mě naučily pokoře i respektu vůči síle slova a vůbec novinářské práci, aby člověk něco nespletl a neposlal do světa chybné nebo zavádějící informace.
Na Seznamzpravy.cz máte podcast 5:59. Jak takový podcast vzniká?
Ve vysokých obrátkách. A v týmovém úsilí. Je to celodenní práce, která pro nás všechny v týmu 5:59 obnáší nesčetně úkonů. Vymyslet hosta, vymyslet téma, připravit se na něj, natočit rozhovor. A to je teprve začátek, hodně času věnujeme postprodukci, sound designu, střihu. Náš podcast vychází každý všední den, což znamená opravdu až smrtící 24hodinový cyklus. O víkendu míváme naštěstí volno, ale ne vždy. Někdy děláme i víkendovou epizodu.
Kdybyste měla vy sama za sebe říct, v čem je podcast 5:59 výjimečný, co by to bylo?
Jsem ráda, že ze statistik vychází, že nás hodně poslouchají ženy. To nebývá u zpravodajských formátů úplně běžné. A přijde mi to skvělé. Snažíme se věnovat otázkám genderu, sice ne pokaždé, ale je to téma, které cítíme jako důležité. A zjevně nejsme sami, vždy jsme sklidili vzrušenou reakci. A čím je náš podcast unikátní? Určitě šíří témat a záběrem. Často u nás také mluví lidé, kteří ve veřejném prostoru tolik nevystupují. Kolegové ze světových médií, nebojíme se volat do zahraničních médií a následně rozhovory překládat.
Na co jste ve svém pracovním životě nejvíce pyšná?
Obecně je práce zahraničního zpravodaje obrovský fyzický i psychický nápor. Já strávila jako zpravodajka pět let v Rusku a hned poté čtyři roky v Americe. Jsem ráda, že jsem to jakž takž ve zdraví zvládla. Je to náročná profese, i z pohledu vztahů, ale třeba i odtržení od mateřské redakce. S kolegy si na kafe prostě nezajdete, protože jsou tisíce kilometrů daleko.
