Pondělí, 6 února, 2023
spot_img

Řešit faldy nebo žebra je out! Mějte se rádi, bude se vám žít lépe

Trend body positivity vtrhnul už před nějakou dobou i k nám a začíná se v českých luzích a hájích usazovat. To je tak dobře! Pro mladé holky a kluky je to úplně běžná věc, tzv. body shaming je prostě out. S naprostou přirozeností opraví každého boomera, který má na fyzický vzhled nějaké nepřístojné poznámky. A že korekci mnoho českých boomerů potřebuje pořád jak sůl…

Body shaming v přesném překladu znamená zahanbení těla. Tento termín obsahuje dva typy body shamingu – fat shaming, tedy negativní názor na tlusté tělo, ale i opak – skinny shaming, tedy odmítání štíhlého těla. Současně platí, že nesnášet můžeme nejen vlastní tělo, ale i tělo někoho druhého, a to z nejrůznějších důvodů.

Podstata trendu body positivity spočívá v tom, že každé tělo, ať vypadá jakkoliv co do výšky, šířky, barvy pleti a jiných znaků, je hodné respektu. Respektu jak ze strany jeho „majitele“, tak blízkého i vzdáleného okolí. Každé tělo je krásné přesně takové, jaké je. Tečka.

Negativní vzory v hlavě

Už se ví, že přijetí vlastního těla je zásadní aspekt kvality života. Sebevědomí a sebedůvěra jsou zdroje, ze kterých čerpáme životní sílu. Je to ten největší kapitál každého z nás. Podlehnout pocitům méněcennosti je velmi snadné. Když kritiku vůči našemu vzhledu slýcháme ve vlastní rodině, setkáváme se s ní ve škole, v práci a navíc dennodenně vidíme jen určitý vybraný fyzický ideál v časopisech, v televizi, na internetu a v reklamách, nelze tomu odolat. Nahlodá to naši duši i mysl. A co hůř, často ani nevíme jak, ale sami toto uvažování přebíráme a posíláme zraňující chování nevědomky dál. Vystoupit ze začarovaného kruhu a přijmout se vyžaduje díky všem těmto vlivům extrémní úsilí.

Ve světě snaha o změnu dávno není žádná novinka. Věděli jste, že kořeny trendu body positivity sahají v USA až do 60. let 20. století? Tam se už tehdy začalo řešit, že negativní obraz obezity a odsudky fyzického vzhledu ztrpčují lidem život a jsou příčinou psychických problémů, jako jsou deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy, závislosti apod. Samotný termín „body positivity“ oslavil v Americe 25 let – v roce 1996 založily edukační web thebodypositive.org dvě psychoterapeutky Connie Sobczak a Elizabeth Scott jako zdroj podpory a důležitých informací. Aktivita se posléze rozrostla a dnes je z ní institut, který nabízí osvětové a podpůrné programy a zaštiťuje odborné výzkumy a studie.

Zákaznice chtějí vidět, jak vypadá oblečení na ženách, jako jsou ony. Foto: Modibodi

Sociální sítě jako dějiště změny

Boj s negací v podobě body shamingu začal na všech frontách. „Tavicí kotel“ jsou dnes hlavně sociální sítě. V něčem jsou bohužel stále toxické, část profilů ovládlo spíše předstírání, upravování a filtrování reality. To je body shaming sice skrytý, ale podstata je v něčem pořád stejná. Naštěstí je pro mladou generaci už běžné na to upozornit, komunikovat to mezi sebou a cíleně podpořit naopak osobnosti, které staví na přirozenosti. Je normální zastat se někoho, kdo je obětí hejtů. Rodičům dospívajících dcer a synů nezbývá než se modlit, aby se na sociálních sítích i mezi kamarády šířil trend body positivity jak virus. Nejcitlivější je totiž právě období dospívání. Někdy není lehké ani pro zralejší duši přijmout fyzické změny pomalejšího rázu, např. stárnutí, natož když se vám tělo mění před očima téměř ze dne na den.

Odvážné kroky vpřed

V únoru loňského roku vyvolala bouřlivé debaty britská edice magazínu Cosmopolitan. Na jeho stránkách se objevilo celkem 11 žen diferentní tělesné stavby s nápisem Toto je zdravé! Smyslem bylo ukázat ženy, které o sebe pečují. Mají sestavený jídelníček, sportují, starají se o tělo ve všech ohledech. Byla to demonstrace, že zdravě žijící a sportující člověk nemusí mít BMI na spodní hranici. Společnost se ale rozdělila na dva tábory. První tábor tento projekt pochopil, jak redakce zamýšlela, tedy jako obecnou změnu stereotypů, druhá část ji považovala za podporu a propagaci obezity.

I v českých médiích se objevuje čím dál víc pěkných projektů, které se problému věnují. Popularita crowdfundingové iniciativy Moje tělo je moje nebo podcastu Sádlo se od počátku šíří jak lavina. Oba tyto projekty se formou osobních příběhů snaží přiblížit prožitky, bolest, stud i újmu, kterou si nevhodnou kritikou navzájem způsobujeme. Ukázka surových důsledků body shamingu, kterého se dopouštíme někdy třeba i nevědomky a nechtěně, nás vede k postupné korekci chování i myšlení. A to je přesně to, co je potřeba. Změnit myšlení.

Marketing, nebo revoluce?

Na trend přirozené krásy najíždí také hodně módních značek. Někdo to odsuzuje jako povrchní marketingový tah. Může to tak působit. Svět módy a pokřivené vnímání ideálu krásy je ale klíčovou součástí problému. Móda má hlavně na mladé dospívající holky obrovský vliv. Proč by mělo být oblečení prezentované jen na dívkách s mírami 90-60-90?

Celulitida a strie? Nevadí. Foto: Modibodi

Zatímco v 90. letech byly reklamy Calvin Klein demonstrací téměř antického těla, v roce 2019 vypustila značka kampaň uvozující slogan „I speak my truth in #mycalvins“. Ne jedné z fotografií byla raperka Chika Oranika dominantně sedící na gauči v dvoudílném v kompletu spodního prádla. Téměř okamžitě po uveřejnění kampaně se vyrojily ohavné komentáře hanobící její tělesnou konstrukci. Co tím značka chtěla říct? Tohle je nový ideál krásy? Nebo chtěla ukázat, že nabízí sortiment i pro „rubensovské“ typy postav?

V kampaních dalších velkých značek, jako jsou Lindex, H&M nebo Marks&Spencer, vidíte konečně ženy, které můžete klidně potkat na ulici, a to je super. Někteří výrobci se nebojí jít ještě dál. Na českém trhu se nedávno objevila celosvětově velmi známá značka menstruačního prádla Modibodi. Přirozenost těla má v podstatě v popisu práce – menstruační kalhotky jako takové podporují ženy v přijetí jejich tělesnosti, díky nim přestává být menstruační krvácení tabu. I to se ještě donedávna skrývalo nebo lakovalo v reklamách „na modro“. Modibodi předvádí v praxi, že propagaci zdraví a přirozenosti myslí skutečně vážně. Nejen že své produkty prezentuje na fotkách úplně normálních žen s postavami všech tvarů a velikostí, ale dokonce fotky nejsou ani nijak dále digitálně upravovány. Uvidíte na nich faldíky, vrásky, celulitidu i sem tam pupínek nebo pigmentovou skvrnu.

Závěry výzkumů na slovutných univerzitách jsou celkem jasné: propagace přirozené krásy ve stylu body positivity má obrovský smysl. Významně zvyšují pocit sebevědomí a sebepřijetí, podporují pocit životní spokojenosti a snižují riziko vzniku problematického vztahu k jídlu nebo přímo poruchy příjmu potravy.

Zdá se, že tělům i duším se blýská na lepší časy!

Vychází 31. ledna

Björk na nové desce vzdává hold Islandu, houbám a matriarchátu

Fossora ‒ desáté album islandské zpěvačky a producentky vyjde 30. září. Otiskly se do něj pocity vyvolané smrtí její matky nebo pandemií. Ke zpěvu přizvala i svoji dceru.

Upeč třeba chleba. Recept na výtečný voňavý domácí chléb

Není na škodu se v době, kdy se zdražuje pečivo, naučit upéct voňavý bochník. O kvásek můžete požádat v jakékoli řemeslné pekárně, kde ho mívají běžně k dispozici. Hodně štěstí!

Kvůli bulimii musela přestat se sportem. Nyní si běžkyně Marcela Joglová plní olympijský sen

Marcela Joglová je maratonskou hvězdou posledních let. Máca, jak se jí v běžeckých kruzích říká, sportovala od dětství, ne...

Needo vyrábí designové pomůcky pro hendikepované. Jaký je příběh originální značky?

Eva Nemčková už nechtěla dál oblékat svou dceru trpící dětskou mozkovou obrnou do infantilních a nedůstojných doplňků, které u...

Dědictví v podobě značky kufrů

Nic není náhoda. O tom je přesvědčený designér Šimon Knotek, který od své pratety dostal neotřelé dědictví – vintage...
Zavří­t reklamu