Muzikál vychází z vášnivého a ničivého vztahu Fridy Kahlo s Diegem Riverou. „V životě se mi staly dvě velké nehody. Jedna v autobuse a ta druhá byla Diego. Diego byl mnohem horší,“ napsala si malířka do deníku.
V květnu letošního roku informoval magazín Variety o tom, že se správci malířčiny pozůstalosti s americkou produkční společností BTF Media, která se zaměřuje na latinoamerickou tvorbu a osobnosti, dohodli na novém televizním seriálu o Fridě Kahlo. „Seriál se snaží zobrazit Fridu tak, jak ji nikdo před tím neviděl,“ prohlásila Fridina pravnučka a dědička autorských práv Mara Romeo Kahlo. „Cílem je představit jedinečný pohled založený na tom, co o ní ví její rodina, a ukázat, jak skutečně žila svůj život.“
Cesta z Modrého domu na Broadway
Bližší detaily o seriálu se zatím neobjevily, mezitím ovšem přišla jiná novinka. Na Broadway se chystá muzikál. Divadelní kus nesoucí název Frida, The Musical opět připravuje společnost BTF s posvěcením malířčiny rodiny. Podle Mary Romeo Kahlo má muzikál ukázat Fridu i jinak než jako umělkyni. „Plná radosti a ponořená do kultury Mexika předběhla svou dobu. Byla ženou poháněnou nekonečnou vášní pro život. Doufám, že tato show inspiruje ženy na celém světě, aby měly odvahu bojovat za své sny,“ řekla dědička.
Muzikál se točí kolem Fridina turbulentního milostného života a sleduje její cestu z Mexico City do Paříže a New Yorku a zpět do Modrého domu, kde se narodila i zemřela. Na muzikálu bude pracovat televizní scenáristka a dramatička Neena Beber a hudbu obstará zkušený muzikálový skladatel Jaime Lozano. První workshop mají v plánu v roce 2023.
Ikonou feministek
Většina publika zná mexickou umělkyni nejspíš až díky oscarovému dramatu Frida (2002) se Salmou Hayek v titulní roli. Film vznikl podle malířčiny biografie z roku 1983 od historičky a spisovatelky Hayden Herrery. Právě v 80. letech, třicet let po Fridině smrti, se zvedla velká vlna zájmu o její osobu v souvislosti se sílícím feminismem ve společnosti. Publikace The Expanding discourse: Feminism and Art History (1992) uvádí, že až do konce 70. let nebyla její tvorba příliš známá. Za objevení vděčí Frida historikům umění a politickým aktivistům. Postupně se stala ikonou Chicanas – Američanek s mexickým původem, které tížila témata diskriminace či sociální nerovnosti, feministek a LGBT+ hnutí. Frida byla silná, nonkonformní žena. Jedna z prvních scén filmu například ukazuje, jak na rodinné focení přišla v pánském obleku.
Hledání lásky a identity
V osmnácti letech se vážně zranila při dopravní nehodě a celý život se potýkala s následky úrazu – omezenou hybností, chronickými bolestmi a neplodností. Malovat začala při rekonvalescenci a prostřednictvím svých obrazů se vypořádávala s fyzickými i psychickými potížemi, které v pozdějším věku zapíjela alkoholem. Musela podstoupit několik operací a nakonec i amputaci nohy, po níž zůstala upoutaná na lůžko. „K čemu potřebuju nohy, když mám křídla, abych mohla létat?“ zaznamenala si do deníku.
Během života namalovala přes 200 děl, většinou autoportrétů. Coby míšenka v nich řešila svoji identitu a mexické kořeny, ale také bolest a smrt.
Její životní láska, malíř Diego Rivera, byl o 20 let starší. Byl to temperamentní umělec, politický aktivista a sukničkář. Aféry s jinými ženami si neodpustil ani během manželství. Frida také nebyla svatá, byla Diegovi nevěrná s muži i ženami. Přišel rozvod a opětovný sňatek, v té době už se však Fridino zdraví rychle zhoršovalo. Zemřela v červenci 1954. Bylo jí 47 let.
Jejich Modrý dům Diego daroval mexické vládě, aby z něj vybudovala Fridino muzeum. La Casa Azul, dodnes autenticky zařízený dům na předměstí Coyoacán, je jednou z hlavních turistických atrakcí v Mexico City.