Na fasádě domu na pražském Žižkově se objevil mural s portrétem Terezy Ramba. Odkazuje k filmu Zápisník alkoholičky a taky ke kampani Ženy s odvahou, která sdílí příběhy žen, jež semlela závislost, ale našly cestu ven. Snímek vyrazí po republice doplněný diskuzemi s odborníky.
„Na dva muže alkoholiky už v Česku připadá jedna žena (ještě před pár lety to byla jedna žena na sedm mužů alkoholiků). Ženy často pijí skrytě a je těžké určit hranici problému. Mnohé z nich vedou navenek úspěšné životy a nadměrné pití na nich není na první pohled poznat,“ uvádějí autoři kampaně Ženy s odvahou, kteří jsou členy týmu okolo filmu Zápisník alkoholičky: režisér Dan Svátek, koproducent Tomáš Jindříšek a novinářka Zuzana Krajíčková. Na projektu spolupracovali odborníci jako psychiatrička Olga Pecinovská a adiktolog Michal Miovský.
„Od začátku jsem věděl, že nesmíme zůstat jen u filmu. Věřím, že je velká šance pomoci ženám a jejich okolí, které řeší problém se závislostí na alkoholu,“ říká Dan Svátek. Na stránkách zenysodvahou.cz najdete příběhy abstinujících žen a test, který vám pomůže určit, jestli s pitím nemáte problém. „Kampaň si klade za cíl nasvítit palčivou problematiku žen, které propadají alkoholismu. Jejich počet totiž v poslední době roste a je určitě potřeba, aby se toto téma netabuizovalo. Naopak, je potřeba o něm mluvit a ukázovat, že existuje pomoc a není nic špatného na tom, si o ni říct,“ uvedl Pavel Křeček, radní Prahy 3, pod kterou patří bytový dům v Rokycanově ulici, na jehož fasádě se před pár dny objevil mural upozorňující na film a kampaň. „Jsem rád, že i my na Praze 3 jsme spojili podporu umění ve veřejném prostoru s podporou takto důležité osvětové kampani.“
Ve spojení se zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Laurenčíkovou a WHO se v rámci kampaně plánuje roadshow po regionech, která kromě projekce filmu nabídne diskuzi s adiktology a se ženami, jež se zbavily závislostí a mohou být inspirací druhým.
„Ty piješ sama?“
Film Zápisník alkoholičky, který měl ve středu slavnostní premiéru, vznikl podle autobiografické předlohy Michaely Duffkové. Pít začala krátce po narození dcery. Kvůli finanční situaci s manželem bydleli u jeho rodičů, atmosféra v domě byla napjatá a Michaela od reality utíkala k alkoholu. Pila vždy až večer, rodina si toho ale brzy všimla.
„Pamatuji si na moment, kdy přišel Ondra z práce, já měla nalitou skleničku, a on mi řekl: Ty piješ sama? Od té chvíle jsem začala alkohol schovávat. A to byla cesta do pekel,“ vzpomíná. Postupně navyšovala dávky. „Na ,vypnutí‘ už mi nestačily jedna, dvě skleničky, potřebovala jsem tři, čtyři, láhev…,“ říká. „Byla jsem schopná vypít za hodinu litr vína.“
Když se jí tchán s tchyní pokusili promluvit do duše, brala to jako útok. Měla pocit, že pro jejich syna není dost dobrá. Nakonec ji vyhodili z domu. Manžel odešel s ní, nicméně s jejich vztahem alkohol zamával – rozešli se, pak i rozvedli, nakonec se ale opět dali dohromady. To už byla Michaela čistá, k tomu ovšem vedla ještě dlouhá cesta. „Vím, že to zní hrozně, ale když pijete, dítě jde do pozadí. Na prvním místě je alkohol, pak dlouho nic, a pak teprve začínají nějaké jiné hodnoty. Závislost je v tomto ohledu děsivá. Převrátí vám život úplně naruby,“ přiznává. „Důležitou roli hrál můj vlastní faktor strachu. Velkého strachu, že mě to zabije, když budu takhle dál pít, a také děs z abstinenčních stavů.“
Během léčby začala sdílet své zkušenosti na internetu. „Když jsem šla na detox, měla jsem pocit, že jsem jediná ženská na světě, co chlastá. Ondra pak přišel s tím, abych zkusila blog na Facebooku, že tím nic nezkazím. Když se teď ohlédnu, byla to taková vlastní auto terapie, ale v tu chvíli pro mne bylo nejdůležitější sdílet vlastní zkušenosti a zážitky, aby kdokoliv, kdo bude na internetu hledat, ji našel a neměl pocit jako já, že je jediný na světě, kdo pije.“
Od blogu k filmu
Blog Zápisník alkoholičky získal v roce 2019 cenu Magnesia Litera a chystal se ke knižnímu vydání. V té době Michaelu oslovil režisér Dan Svátek, který už zfilmoval cestu z alkoholového pekla podle knihy Josefa Formánka v podobě dramatu Úsměvy smutných mužů a měl zájem natočit i Michaelin osobní příběh. Byl tak jedním z prvních, kdo si mohl přečíst ještě nevydaný rukopis knihy.
Svátek do hlavní role obsadil Terezu Ramba. „Musím říct, že jsem hodně rozmýšlela, jestli roli vzít, hlavně kvůli dětem. Když jsem dostala scénář s tím, že bych to rozhodně měla hrát, úplně jsem se vyděsila. Necítila jsem se ještě připravená na takový ponor. Dá se říct, že jsem si od prvního porodu vybírala pozitivnější témata,“ vysvětluje herečka. „Ale nakonec jsem po veliké rodinné poradě a po pečlivém uvážení zjistila, že mě to šíleně láká. Teď zpětně jsem za to rozhodnutí vzít tenhle projekt neskutečně vděčná. Je to masakr, ale občerstvilo mě to, otevřelo to ve mně spoustu témat.“ Jejího manžela hraje Miloslav König, v dalších rolích se představili Martin Finger, Oskar Hes nebo Alžběta Malá.
Natáčelo se mimo jiné v Dobřichovicích v protialkoholním centru Alkos, které Michaela Duffková založila. Vznik centra a příběhy lidí s ním spjatých popisuje ve své třetí knize Zápisník nealkoholičky: pět let na suchu, která vychází 25. července. Věnuje se v ní také dalšímu tématu, které závislí řeší. „První kniha se zabývala závislostí, druhá (Zápisník absitnentky) popisovala vše, s čím se člověk potýká po léčbě. Co ta třetí? Ta vám odkryje zase další kousek ze mě, kousek, o němž jsem si nebyla jistá, jestli je dobré ho vytáhnout na světlo. Ale když už, tak už – považuji to za důležité. Půjde o vztahy, protože vztahy po léčbě nezačnou fungovat z hodiny na hodinu, ani z měsíce na měsíc, a mnohdy ani během roku, dvou,“ píše v úvodu knihy.
