Zlaté pruty, vintage kabelka a vlastních padesát metrů čtverečních? Obrazy od neznámého mistra a apartmán na známém pobřeží? Nebo energie vložená do vztahů namísto bankovek na spořicí účet? Co si opravdu představujeme pod pojmem „nejlepší investice v životě“ a jak se realita liší od toho, co nám do hlavy vtloukají finanční poradci?
Možná, stejně jako já, jste opravdu nebyli ten typ dítěte, které přijelo z tábora s ušetřenou padesátikorunou. Možná, stejně jako já, jste měli peníze od rodičů rozpočítané tak, abyste přijeli domů bez koruny, ale s malým dárkem pro každého, úsměvem na rtu a posledními třemi bonbony v kapse. A s plyšovým medvědem s duhovým břichem, jehož koupi jste si sice rozmýšleli dlouhé minuty, protože penězi se nemá plýtvat na blbosti, ale nakonec se stal součástí vašeho psacího stolu až do dospělosti, takže kdykoliv jste se na něj po těžkém dni podívali, zahřála vás vzpomínka na to, jak jako šťastné dítě stepujete v prohřátém prázdninovém dni u stánku se suvenýry a vaší jedinou starostí je opatrovat svého nového chlupatého přítele. A podělit se s kamarády o sáček bonbonů, na které vám zbylo pár posledních drobných.
Investiční lekce pro chudé (a šťastné)
Jednu část svého dětství jsem vyrůstala na ubytovně pro svobodné matky. Malý pokoj, záchod na chodbě a společná sprcha denně ledová tak, až mi současná móda sportovního otužování přijde jako vysoce úsměvná záležitost. I přesto to bylo dobré a barevné místo, které mě mimo jiné poučilo o tom, co je dobrá investice. Všechny ženy, které tam bydlely, před něčím nebo někým utíkaly, a při tom útěku si ještě na zádech nesly různě velké batohy plné potíží, které by asi nezahnala jakákoliv finanční injekce. Ani za peníze vám totiž někdo jen tak nevtluče do hlavy, že nechat se tlouct (do hlavy) od chlapa jen proto, že vám potom dva dny zpívá omluvné ódy pod oknem, není dobrý nápad.
Pozorování obyvatelek našeho domu mě naučilo hodně i o investiční mikroekonomice. Došlo mi, že drhnete-li nahou zadnicí o štěrk, nemáte prostor pro velké a uvážené ekonomické machinace. S příjmem sotva průměrným se jen tak tak stíháte točit v zacykleném kole každodenního boje o přežití. Z poslední pětikoruny nemá smysl šetřit dvacet procent, abyste z pár halířů uškudlených každý týden jen díky tomu, že si kupujete to nejhorší kafe na světě, měla na konci roku pytlík drobných naspořených na laciné lodičky. Je lepší si koupit to druhé nejhorší, protože je aspoň trochu pitelné, a vyzunknout ho s kamarádkami na zápraží. Boty na to jedno rande si od nich půjčíte. Základní investiční strategie pochycená v domě 1042/B jasně prokázala účinnost alternativních druhů investic. Do vztahů, v rámci nichž půjčíte kamarádce těsně před výplatou poslední hrnek mouky. Do dětí, i když je to „jen“ formou celovečerního hraní pexesa. Do sebe, i když to bude nákupem té nejlevnější sukně na rande, které sice zase nevyjde, ale po jehož skončení si konečně uvědomíte, kde děláte chybu.
Žebříček nejlepších investic
Když jsem se zeptala duší ve svém okolí, co pro ně byla ta nejlepší životní investice, dočkala jsem se velice různorodých odpovědí. Ani jednou z nich nebyly akcie ČEZu. Byl to čas investovaný do dětí. Vzdělání v zahraničí na půjčku, kterou dotázaný ještě pořád splácí. Rozvod, který kamarádce ušetřil spoustu peněz investovaných do muže, který nestál ani za zlámaný bitcoin. Vlastní byt malý jako dlaň, splacený pár dní před důchodem jako pojistka svobody a bezpečí až do konce pěny dní. Cesta na druhý konec světa, kde moje známá našla samu sebe i životní lásku. Kůň koupený doslova hned vedle regálu se salámy, který poté své majitelce kdesi v lesích zachránil život. Operace toulavého psa, který v konečném důsledku adoptivní rodině pomohl víc než léta placené psychoterapie. Letenky do úplného neznáma koupené těsně před svítáním v těžké koupelnové chvilce po příchodu z večírku. A samozřejmě, pořádný kávovar.
Pro mě osobně byl v osmnácti mojí nejlepší životní investicí nákup pořádných bot do hor. Začínala jsem studovat přírodní vědy a boty od tehdy nejlepší rakouské značky vydržely dvě dekády pochodů na třech kontinentech. V pětadvaceti pro mě byly tou nejlepší investicí letenky a jízdenky, díky kterým jsem si ze světa přivezla spoustu duševního vlastnictví a námětů na knihy a články, jejichž prodej mi v dalších letech zajistil zaplacení pražského nájmu. Ve třiceti to bylo silniční kolo a s ním spojené pochopení, že chcete-li se něčemu pořádně věnovat, potřebujete na to pořádné vybavení. V pětatřiceti mi bylo jasné, že nejlepší investicí jsou červené lodičky Chanel a zjištění, že investice do podobně luxusních kousků vás nejen zvedne o pomyslné patro výš, ale ještě vaše paty ochrání před puchýři, které mívám z bot z konfekce. Ve čtyřiceti jsem si řekla, že nejlepší investicí bude pilotní průkaz. Vzala jsem všechny úspory, vyměnila je za stovku hodin ve vzduchu a poznání, že umím být odvážnější, šikovnější a silnější, než bych kdy do sebe řekla.
Mojí nejlepší investicí v životě je… život
Když se teď vrátím k investičním lekcím na ubytovně pro svobodné dámy, musím prohlásit, že jsem sice obdivovala děti, které vydávaly každou desetikorunu s rozmyslem bankovního ředitele, ale osobně jsem to díky pozorování svého okolí nikdy dělat nechtěla. Plnila jsem si své sny. Chtěla jsem panenku z dovozu? Sbírala jsem tři měsíce vratné lahve, až jsem si na ni ušetřila. Odměnou mi byla nejen ta vysněná věc, ale taky cesta, díky které jsem si ji mohla dopřát. Při usilování o každé vysněné „něco“ jsem se totiž taky něco nového naučila. Takže nabízí-li mi dnes někdo investici do fondů nebo moderního umění, zklamu ho. Myslím si, že tohle jsou věci pro ty, kteří mají o trochu silnější finanční polštář a o trochu nudnější životní zkušenost než já. Chápu, že z dividend se vysněná letenka na Barbados platí snáze než z pětikorun ušetřených každotýdenním vytřepáním kapes, ale dávám přednost drobným životním radostem konzumovaným průběžně, i když samozřejmě ne za cenu osobního bankrotu.
Nedokážu teď říct, co pro mě bude nejlepší životní investicí v padesáti, šedesáti nebo devadesáti. Třeba to bude facelift. Třeba soukromý útulek pro psy. Třeba plachetnice. Vím ale, že nikdy nebudu schopná určit, která z těch všech investic byla ta vůbec nejlepší. Nejlepší byly všechny, včetně těch nejmizernějších. Nesouhlasím s ekonomy, kteří tvrdí, že někdy je nejlepší investice ta, kterou neuděláte. Každá je součást vaší cesty. Proto je podle mě nejlepší životní investicí nebát se dělat investice. Do života. A až se jednou, třeba u brány nebeské, bude moje duše vracet z toho dětského tábora tady dole domů, moje kapsy budou prázdné. Ale k tomu budu mít úsměv na rtu, dobrý pocit z toho, že jsem se tu rozdělila o poslední bonbony, a v ruce si budu držet plyšového medvěda s duhovým břichem plným vzpomínek na to, jak je život krásný.
