Sobota, 28 května, 2022

Královna českého šperku sbírá materiál pro svou práci na zahradě i na smetištích

Dana Bezděková krásu spatřuje ve všem. V lámajících se slunečních paprscích, v kamenech, které se v nich třpytí. Ve vesmíru, v technologiích, vidí ji ale i v zrezlých trubkách a do šperku dokáže vložit i jedovatou rtuť. Neexistuje materiál, který by nevzala do rukou a nezkusila z něj zhotovit šperk. S pokorou vnímá svět kolem sebe i lidi, které potkává. Ráda do rukou bere staré nalezené věci, zároveň ji ale fascinují futuristické přistroje a vyhlídky do budoucnosti. Její poslední kolekce Triffid se točí kolem květin, ne něžných a nevinných, ale těch nebezpečných.

Mluvit s Danou Bezděkovou o její práci je samo o sobě zážitkem, volí slova, o každém ze svých šperků přemýšlí. Své šperky také s originalitou sobě vlastní nosí. Často má až tři prsteny na jednom prstu, v každém uchu jinou náušnici. Její práce je jím vším a dala by se popsat mnoha slovy. Nejlépe ji ovšem vyjadřují dvě – originalita a preciznost.

Na loňském Designbloku jste uvedla novou kolekci Triffid, inspirovanou fiktivní rostlinou ze sci-fi románu Den triffidů. Podle toho kolekce vypadá, nenajdeme v ní něžné a líbivé květiny, ale takové, co mohou ublížit. Chystáte se na letošním Designbloku přijít s něčím novým?

Nerada bych o tom mluvila dopředu, ale ano. Na kolekci Triffid pracuji i v současnosti, myšlenku rozvíjím. Vnímám krásu přírody a považuji ji za dokonalou, proto se i to, co mě inspiruje, snažím nějakým způsobem posunout. Pouze kopírovat přírodu by byla nuda, proto jsem „sáhla“ po rostlině fiktivní, se kterou lze pracovat neomezeně. Mám ráda minimalismus a důležitý je pro mě také technický přístup ke šperku. Často a dlouze přemýšlím nad tím, jak šperk vyrobím a jaké postupy využiju. Dá se říct, že v hlavě neustále nosím nové a nové šperky. Nikdy je nekreslím, skicy nedělám. Šperky mi buď v hlavě „ožijí“ samy a nebo ne.

Triffid, foto: Adéla Havelková

Když se pozastavím nad technickým zpracováním šperku, troufám si říci, že v Česku nikdo nepoužil materiály a postupy jako vy. Na co jste ze své tvorby nejvíce pyšná?

Na antény (směje se). Nevím jestli je slovo pyšná to správné, ke všem mám vztah, ale asi nejvíce je mému srdci blízký náhrdelník, který jsem vymyslela na dovolené a to přímo, když jsem plavala v moři. Cestou na dovolenou, na kterou jsme jeli s rodinou autem, jsem pozorovala kolemjedoucí auta a antény mě jako přístroj fascinovaly. Chtěla jsem vytvořit teleskopický náhrdelník, dokonalý, který se tělu přizpůsobí. Antény jsou „tvrdé“, ale já jsem potřebovala, aby náhrdelník, ačkoli velký, s tělem splynul. A povedlo se to. Je to trojúhelník, což je sám o sobě dokonalý tvar, a do jeho rohů jsem nechala vybrousit kameny. Zajímavé na něm je i to, že z obou stran je stejný. Nemá rub a líc, nemá začátek ani konec.

Vrátíme-li se ke kolekci Triffid, mám pocit, že je přesně na hraně obou pólů vaší práce, na jednom z nich leží šperk autorský, pro běžné nošení, na druhém šperk scénický. Inklinovala jste k němu od začátku? A je pro vás větší radost tvořit volně, nebo máte ráda hranice, kterých se člověk musí držet při výrobě šperku pro denní nošení?

Ke scénickému šperku jsem směřovala od samého začátku. Ráda přeháním (směje se). Nicméně je důležité říct, že oboje má své hranice a těmi je technická stránka.

Prsteny z kolekce Triffid, foto: Tomáš Brabec

Pocházíte v podstatě z umělecké rodiny, vás otec byl operní pěvec, matka kostýmní výtvarnice. Máte pocit, že jste v jejich profesích zahlédla kus toho, co jste chtěla dělat?

Nepochybně. A to se asi týká především scénického šperku, který je mému srdci drahý. Jednou jsem přemýšlela nad tím, že největší rozkoš musí při své práci zažívat zpěváci při koncertech. Hudbou předávají kus sebe a odezva přichází naprosto spontánně v reálném čase.

Stalo se vám někdy něco podobného?

Stalo a tehdy jsem pochopila, jaká je to radost. Při projektu ŠACH MAT, na kterém jsem spolupracovala s Olou Křížovou a Zuzanou Kubíčkovou. Šperky, které jsem vyráběla rok, mě napadaly na nejroztodivnějších místech. Řešila jsem tehdy složitější životní situaci a práce mě doslova zachránila. Projekt jsme představily jako scénickou performanci na Designbloku a musím říct, že sklidila velký úspěch. Stejným způsobem mě pohltila práce na kolekci Autobizarre.

Při pohledu na vaši práci vidím, že stejnou měrou využíváte extravaganci i strohost. Co je vám bližší v životě?

Samozřejmě, že strohost. Odjakživa mám ráda minimalistické a strohé šperky, ale se zajímavými detaily. To je asi to nejpodstatnější, co v práci často řeším. Technický přístup, tak aby byl i minimalistický šperk zajímavý. A druhá poloha? Jak jsem říkala, já ráda přeháním, takže extravagance je mi blízká také.

Náhrdelník Triangle, foto: Gabriel Urbánek

Radíte se s někým, když vás napadne nový šperk, nebo rovnou sedáte do dílny a začínáte pracovat?

Své šperky nosím ve své hlavě. Neradím se nikdy s nikým.

Testujete pohodlí při nošení šperků na sobě nebo na někom jiném?

Na sobě. To především. Ale s testováním mi velmi ráda pomáhá dcera, téhle úlohy se zhostila dokonale.

Jako jedna z mála českých designérek vyrábíte i prsteny a šperky pro muže, respektive vytváříte šperky unisexové. Líbí se vám muži, kteří nosí šperky?

Samozřejmě že líbí, a moc. Tedy, když je umí nosit, ale v tom není rozdíl mezi muži a ženami. Existují i ženy, které neumí nosit šperky.

Prsteny Printi, foto: Tomáš Brabec, Patrik Borecký

Vrátím se ještě k vaší, troufám si si říci, nejúspěšnější kolekci Printi, prsteny s otisky rzi či reproduktorů doplňují i náušnice, které jsou odlitkem šnečích ulit. Kolik materiálu jste nasbírala, než jste se pustila do práce?

Na kolekci jsme pracovala skoro tři roky a nasbírala toho mraky. Šnečí ulity jsem sbírala na zahradě, ale nejen tam, zrezlé trubky a staré reproduktory na smetištích a sběrných dvorech. A bylo zapotřebí opravdu hodně materiálu, sháněla jsem trubky různých velikostí. A nebylo to vždy jednoduché. V kolekci jsou ještě odlitky hřebíků – jako náušnice.

Pracovala jste ale i se rtutí, jak náročné to bylo?

Neuvěřitelně. Rtuť jako pohyblivý kov musí být umístěna ve vzduchoprázdnu, vyřešit technicky tenhle „problém“ byl nejzásadnější moment, ale takových nastalo více. Tehdy mě fascinovaly kovové husí krky. Je to velmi flexibilní materiál, ale jak na jeho konec umístit „zkumavku“ se rtutí byl docela oříšek.

Jak jste prožila pandemii a jak ovlivnila vaši práci?

Pandemie mě ovlivnila hodně, neustále jsem sledovala, co se děje, ale tím, že jsem vždycky pracovala v dílně sama, jsem nepocítila izolaci jako někteří lidé. Pracovala jsem na kolekci Triffid, což abych tak řekla, je v mé práci zlom. Květinám, ani těm fiktivním, jsem se nikdy nevěnovala, takže to vnímám jako takový předěl. Vše, co se ve společnosti děje, mě i moje šperky ovlivňuje.

Z kolekce Autobizarre, foto: Pavel Hejný

Inspiroval vás někdy k výrobě šperku konkrétní člověk?

To se děje právě teď. Spolupracuji s dívkou, která má naprosto odlišný vkus od mého. A mě to moc baví a baví mě, jak umí kombinovat různé styly a typy šperků, ačkoli bych si to dříve nemyslela. A ráda nosí kruhové náušnice. To je něco, co jsem nikdy nedělala, i když ctím, že je to klasika. Kruh v uších mě nikdy nezajímal a neměla jsem potřebu nad ním přemýšlet. To se nyní změnilo. Dělám tedy náušnice pouze pro ni. Ve tvaru kruhu, ale po svém. Už teď jsem zvědavá, jestli se jí budou líbit, nebo ne.

Pozorujete na ulicích, jaké šperky lidé nejčastěji nosí? Inspiruje vás to, nebo dáte pouze na svou intuici?

Dívám se, lidé mě zajímají, někdy o nich i ráda přemýšlím. Ale spoléhám se jen na svou hlavu. Šperky jako takové mě neinspirují, mě inspirují nalezené předměty, dokonalé tvary, budoucnost a svět. A samozřejmě to, co se v něm děje, dělo a dít bude. Přes všechny hrůzy je totiž život nádherný.

Dana Bezděková, foto poskytnuto Danou Bezděkovou

Kdo je Dana Bezděková

Je stálicí na české šperkařské scéně. Věnuje se zejména scénickému a ateliérovému šperku, v posledních letech také originálním a příjemně nositelným kolekcím. Vystudovala umělecko-průmyslovou školu v Turnově. Její práce je kombinací dokonalého technického provedení a originální myšlenky. Šperky často vidí tam, kde by je ostatní nehledali. Pracuje se všemi materiály, ale jejímu srdci je nejdražší stříbro.

SmetanaQ Fashion Cross

SmetanaQ Fashion Cross je součástí doprovodného programu letošního Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, který se uskuteční od 9. do 15. dubna v areálu Pražské tržnice v Holešovicích v hale č. 13 a na několika dalších lokacích v Praze. SmetanaQ pro tuto příležitost připravil čtyři akce, jež spojuje téma spolupráce. Pro módní nadšence proběhne také POP-UP na Smetaně, jenž nabídne aktuální produkty designérů, kteří sídlí a tvoří ve SmetanaQ Showroomu, mimo jiné právě Dany Bezděkové. POP-UP na Smetaně letos přivítá také designérské duo Basement sisters. Za značkou stojí ukrajinské undergroundové módní návrhářky a sestry Sasha Gamaliy a Ira Stovbun, které musely v březnu opustit svou zemi kvůli ruské invazi. Svůj nový domov našly v Praze.

Roční předplatné + dárek

Předplaťte si WHAT a my vám darujeme kousek té nejčistší přírody. Díky biOrganica.cz si užijete hýčkání aktivizující super-food maskou nebo pečující čokoládovou maskou z dílny britské 100% bio značky Inlight.

Pánské košile od Jijibaba

Od designu nábytku k oblečení

Jaká je kolekce pánského oblečení, kterou navrhli dva věhlasní produktoví designéři Jasper Morrison a Jaime Hayon? Elegantní, odvážná i hravá. K nebývalému kroku se přiměli...

Štědrý mecenáš i problematický alkoholik. Jaké jsou všechny tváře herce Johnnyho...

Hned tři velké hvězdy letos přijedou na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Michael Caine i Ethan Hawke jsou bezesporu zvučná jména, ale zaručeně největší...

Zkuste to pomalu

Jaký vztah máte s tričkem, které dnes nosíte? Čím lépe a déle se znáte, tím by měla být vaše láska...

Cestování je už dnes určitý status, kterým se lidé potřebují chlubit na sociálních sítích, říká zpěvák Albert Černý

 Talentovaný zpěvák Albert Černý, který už za svou kariéru posbíral několik Cen Anděl i srdcí fanynek, nám prozradil, co...

Tereza Lochmann boří představy o tom, co je to grafika. V Karolinu vystavuje oživlé židle

Žije mezi Prahou a Paříží, pracuje se dřevem, ráda experimentuje a oslavuje přirozenost života. Minulý týden převzala Cenu Vladimíra...
Zavří­t reklamu