Taky kupujete vánoční dárky na Lemarketu? Lokální značky tady prodají až 80 procent svého ročního objemu. Desátý ročník nabídne navíc i celé patro věnované designu. Pořadatelky Elena Janota a Michaela Juřenčáková mluví o tom, jak těžko se designéři dostávají k zákazníkům. „V Čechách máme kvalitní tvůrce, ale jen malá část se dostane dál, pokud jim někdo nepomůže.“
K rozhovoru jsme se sešly ve Ones Concept Design storu na pražském Újezdě. Kamennou prodejnu Elena s Michaelou otevíraly loni na jaře jen o dveře vedle a teď na podzim se přesunuly do vysněného prosvětleného prostoru na rohu domu na pomezí Smíchova a Malé Strany. Vedle stálic domácí umělecké scény, jako jsou Studio Dechem nebo Galerie Křehký, uvnitř najdete pečlivý osobní výběr dalších domácích značek od módy přes kosmetiku po nábytek. Řada z nich se představí letos na Lemarketu, který bude mít poprvé Ones zónu zaměřenou na design a módu. Oblíbená předvánoční prodejní akce se koná už podesáté a o víkendu 9. až 10. prosince v prostorách Národního domu na Smíchově nabídne bohatý doprovodný program a nejvíc značek v historii akce – téměř dvě stovky.
Co z toho, co tu prodáváte, byste rády měly doma?
Elena: Pravidelně tu nakupuju dárky, oblečení, šperky… Už se mi ani nechce chodit někam jinam.
Michaela: Máme tu opravdu jen značky, za kterými si stojíme, a nejradši bychom měly doma úplně všechno. Mým favoritem je třeba nábytkové studio Teak Peak. A velkou radost mám z naší nové spolupráce se studiem Plastic guys. Vyrábějí produkty na míru z recyklovaného plastu a společně teď vytváříme limitovanou kolekci repasovaných vintage kousků. Připravujeme například regál, který je vyroben ze zbytků z jejich produkce.
Jak často sem zařazujete něco nového?
Michaela: Značky se obměňují neustále. Nově prezentujeme třeba kolekci vynikající návrhářky z Ostravy Nikoly Zezulové. Konečně si pražské publikum může vyzkoušet produkty, které Nikola přiváží jednou do roka na Lemarket, kde má vždy během půl dne vyprodáno. Také tu teď máme Ateliér Tlustý s koženými doplňky. Konečně jsme tím rozšířily portfolio o pánské produkty.
Elena: Věcí pro muže bývá obecně málo. Většina designérů a tvůrců myslí hlavně na ženy nebo jsou to produkty z kategorie nábytek a dekor. Pokud se někdo chystá zakládat značku, radím zaměřit se na muže.
Prodejna Ones a trh Lemarket mají trošku odlišné cílové skupiny. Co vás vedlo k jejich propojení v rámci jednoho eventu?
Elena: Dlouhá léta řešíme, že se nám na Lemarket hlásí designovější značky, které jsou většinou o dost dražší. Dle našich zkušeností to ale dohromady moc nefungovalo. Proto jsme se rozhodly udělat to jinak. V prvním patře Národního domu najdete Lemarket, jak jste na něj zvyklí, a celé přízemí bude věnované pop-upu Ones s výběrovými, více sběratelskými kousky z designu a fashion. Když je jich víc spolu, může to fungovat, protože přitáhnou na jedno místo víc podobných zákazníků.
Michaela: Pop-up Ones pod patronací Lemarketu je zaměřený na předvánoční prodej stejně jako tradiční Lemarket.
Máte v plánu jít touto cestou i v dalších letech?
Michaela: Doufáme, že se portfolio Lemarketu do budoucna rozšíří o etablované designéry, kteří se budou prezentovat ve Ones zóně. Vnímáme to jako nezbytný doplněk provozu naší prodejny. Původně jsme v adventním čase každý víkend pop-upově hostily za účasti autorů pár značek, které na prodejně běžně nemáme. Zájem byl extrémní a nás mrzelo, že jsme mohly během adventu takto pohostit všehovšudy jen dvacet značek. Potvrdilo to naši domněnku, že by takový model měl ohlas jak u značek, tak u návštěvníků, kteří ocení, když mohou potkat autory a poznat jejich tvorbu komplexně.
Elena: Dřív tuto možnost nabízel DesignSUPERMARKET, kde vystavovali například lidé z UMPRUM. Ten ale před lety skončil a pro nás to byl spíš problém než výhoda. Nešlo o konkurenci. Nám se na Lemarket hlásí asi šestkrát víc tvůrců, než jsme schopní vzít. A samozřejmě se těžce odmítají autoři, kteří jsou top. Kurátorsky nedává smysl je odmítnout, jenže oni jsou vlastně až moc dobří v kontrastu s trhovci a řemeslníky, kteří na Lemarketu běžně prodávají. Lemarket ale potřebuje řemesla, hrníčky a svíčky. To je Lemarket. Design nemůže být všude.
Když zmiňujete DesignSUPERMARKET, říkám si, že lidem se asi všechny ty markety, kterých vznikala celá řada, pletou.
Elena: Je to až zábavné. Během Lemarketu nám třeba píší: „A jak se dostaneme na ten Design market?“ Prostě jdou na nějaký designový market a ani nevědí, jak se jmenuje.
Michaela: Nemají třeba představu, jakou úroveň značek tam mohou očekávat. Pro veřejnost je to matoucí.
V čem je Lemarket jiný? Mimo zmíněné letošní spojení s Ones.
Elena: Výhodou je, že nemáme v názvu slovo design. Lidé si nás oblíbili, naučili se k nám chodit a každoročně jich přijde osm tisíc. Doufáme, že letos to bude ještě víc. Máme už svoji skupinu příznivců, kteří chodí pravidelně, i během covidu jich přišly čtyři tisíce. Na Lemarketu mohou spojit příjemný nákup s kulturním nebo gastro zážitkem. Bývá tam hezká atmosféra, návštěvníci se potkávají s kamarády a tráví tam v podstatě celý víkend.
Při čem kromě nákupů budou moct trávit čas tentokrát?
Elena: Každoročně se těší oblibě vystoupení sboru babiček z Elpidy. Letos zazpívá i dětský sbor Hlásek Karoliny Ruppert a možná si zazpívají společně. Elpida dostane k dispozici celou jednu místnost, kde budou babičky učit zájemce plést ponožky, jaké pletou v rámci své charity Ponožky od babičky.
Michaela: Na programu jsou menší koncerty nebo divadlo pro děti a budeme mít Hlídárnu. Rodiče mohou nechat děti v hlídaném koutku a projít si market.
Elena: Jediný problém je v tom, že budova Národního domu není bezbariérová. Na místě budeme mít úschovnu kočárků, pro rodiče ale bude lepší vzít menší děti třeba do nosítka. Prostory jsou ten největší problém, jaký každý rok řešíme. Pokud potřebujeme plochu větší než 1000 metrů2, tak v Praze kromě Holešovické tržnice nic není. Národní dům byl spontánní rozhodnutí. Chtěly jsme něco výjimečného, když slavíme deset let. Všude jsou schody, ale je to velkorysý, nádherný secesní dům.
S doprovodným programem prý myslíte i na vystavující designéry.
Michaela: Ano, součástí Ones zóny bude expozice kreativního hubu Kumst z Brna, který bude celý víkend nabízet konzultace pro vystavující. Poskytují business consulting, věnují se právní nebo finanční podpoře. S designéry ochotně proberou jakékoliv téma, které je pro ně aktuální.
Elena: Podpoře podnikání se věnuje spousta institucí, ale Kumst Brno se zaměřuje speciálně na umělce. S těmi se totiž musí mluvit jinak. Marketingové nebo právní workshopy Kumstu jsou připravené na míru kreativcům, ať už grafikům, fotografům nebo designérům. V Brně fungují už asi rok a teď chtějí ukázat, co dělají, i v Praze.
V Praze se tomu nikdo nevěnuje?
Elena: Podobná akademie je tu potřeba a už dlouho přemýšlíme o tom, že bychom takové poradenství v Praze poskytovaly. Během pořádání Lemarketu jsme to neřešily, protože tamní prodejci potřebují hlavně trhy, aby měli kde prodávat. Poté, co jsme otevřely Ones s dražším sortimentem, teprve zjišťujeme, jak je pro designéry situace složitá. Všímáme si, že čím víc jsou lepší designérsky, tím hůř se orientují v byznysu. A to je škoda. V Čechách máme kvalitní tvůrce, ale jen malá část má šanci se dostat dál, pokud jim někdo nepomůže.
Jak se vůbec propojují se zákazníky, pokud nemají vlastní showroom?
Elena: Řada designérů nemá moc možností, kde svoji tvorbu prodávat. Designblok bývá na vánoční nákupy příliš brzo a ne všichni návštěvníci se tam zatím naučili nakupovat. Dražší produkty se v onlinu neprodávají snadno, pokud si je nemůžete prohlédnout naživo. Online prezentace musí být velmi dobře připravená a pro toho, kdo to sám neumí, je to nákladné. Když se to někomu daří, je to většinou díky tomu, že má třeba partnera fotografa nebo ještě lépe marketéra, který se stará o prezentaci. Jinak jsou tvůrci odkázaní na svoji cílovou skupinu, kterou si budují na výstavách nebo marketech.
Byl od začátku váš záměr nabídnout designérům v tomto pomocnou ruku?
Elena: Když jsme s Lucií Vaňkovou před deseti lety uspořádaly první vlastní trhy, chtěly jsme spíš nabídnout to, co nám samotným chybělo. Když jsme totiž chodily po ostatních marketech, zdály se nám příliš alternativní a připadalo nám škoda, že to nikdo nedělá trochu víc kurátorovaně. Až z dotazníků, které jsme po dalších ročnících posílaly prodejcům, jsme se dozvěděly, že během jednoho předvánočního víkendu prodají 80 % ročního objemu. To je pro nás sice super, ale vyplývá z toho, že pro většinu z nich, zvlášť pokud začínají, je velmi těžké dostat se k zákazníkovi. Mnozí prodejci začínali třeba na online tržišti Fler, ale tam už je těžké najít něco kvalitního, proto už tam někteří přestali prodávat, aby si „nekazili brand“.
Michaela: V kamenné prodejně Ones se designérům snažíme nabídnout maximální možný servis, co se týče třeba marketingu, PR i online a offline eventů. Myslím si, že si velmi dobře uvědomují, co všechno by pro zlepšení prodeje mohli dělat, je to pro ně ale nákladné. Právě sdílené showroomy jsou cesta, jak se o tyto náklady rozdělit.
Elena: Někdy se mezi sebou domluví třeba deset designérů a udělají si sdílený showroom. Pak to ale znamená, že se těch deset lidí dělí i o starosti kolem obchodu. My jim ve Ones nabídneme prostor pro instalaci a umožníme jejich cílovým skupinám, aby se tady vzájemně propojovaly. O všechno se postaráme a designér už nemusí řešit věci, které si třeba ani neuvědomuje: účetnictví, pojistku, právníka, daně, povolení na ceduli venku… Velká část z nich navíc nemá tvorbu jako hlavní zaměstnání. Nemají prostor pro to vyrábět věci dopředu a tvoří jen v malém množství až za utržené peníze z toho, co prodají. Spousta z nich nám řekne, že nemůžou dát své zboží do obchodu, kterému by dávali marži, protože na tom sami nemají ani 20 procent. Když ale nevědí, jak si nastavit cenu, nemohou se tím uživit. V ceně má být schovaný marketing, fotky, DPH atd.
Jaký je vlastně váš background? Šly jste od studijních let spíš cestou byznysu nebo umění?
Micheala: Já jsem šla obchodně, ale celá moje praxe se odehrávala v oblasti designu. Vystudovala jsem ekonomii na VŠE a během studia jsem působila v Czech designu na pozici projektové manažerky. Pak jsem nastoupila jako projektová manažerka na Designblok a po pauze s dětmi jsem navázala vlastním projektem Ones.
Elena: U mě je to ještě zábavnější. Chodila jsem na gymnázium s výtvarnou větví, kam mě ale nevzali – prý jsem nebyla dost nadaná. Proto jsem chodila na klasickou větev. Když jsem se nedostala na medicínu, hledala jsem práci jenom na rok, ale dostala jsem se na zajímavou pozici v PPF, díky které jsem začala cestovat po světě, a ke studiu už jsem se nevrátila. Hodně rychle jsem ale pochopila, že nechci pracovat v korporátu, a začala jsem se sama učit grafiku a dělat vlastní projekty. Vymýšlela jsem eventy a vytvářela jejich kreativní podobu a vizuál. Na profi akcích pro tisíce lidí jsem se toho dost naučila a čerpám z toho dodnes. Tehdy jsem třeba taky vyráběla náramky z korálků, to byl můj první „design“. (směje se)
Vy jste taky něco vyráběla?
Michaela: Samozřejmě taky náramky. Obecně jsem měla ráda všechny rukodělné práce.
Elena: Jo? To bychom spolu mohly založit brand. Já jsem šila i polštáře. (směje se)
Michaela: Mě bavilo všechno, vyšívání, sukování bavlnek… Můj původní plán před ekonomkou bylo zubařství, protože jsem milovala tu titěrnou ruční práci. Ale to nakonec neklaplo a na klasickou medicínu jsem jít nechtěla, ačkoli jsem z lékařské rodiny.
Tak třeba nás na některém dalším Lemarketu ještě překvapíte. U jakých prodejců letos nakoupíte dárky?
Michaela: Moc se těším na prezentaci 100Classu Venduly Stoklasové. Mám ráda její tvorbu a na minulém Lemarketu jsem si pár kousků pořídila.
Elena: Letos tam máme třeba novou skvělou značku, která se jmenuje Když Kristián usne. Maminka, když syn usne, s babičkou plete čepice, svetry nebo šály a mají moc hezké střihy a barvy.
Michaela: Budeme rádi, když si lidé přijdou s námi užít vánoční atmosféru, ať už přijdou na kulturu, na nákup nebo na gastroprůzkum.
Elena: Vánoční atmosféru plánujeme protáhnout do pondělí, kdy plánujeme uspořádat večeři, abychom lidem ulevili od předvánočního stresu. Můžou přijít na raut all you can eat ve spolupráci s Ambiente, kde se můžou potkat s kamarády a předat si tam dárky, které na Lemarketu nakoupili.
