Stephanie Case minulý víkend v ženské kategorii vyhrála ultramaraton ve Walesu. Ve dvaačtyřiceti letech, půl roku po porodu dcery, kterou na trase třikrát nakojila. A to není celý příběh kanadské vytrvalostní běžkyně.
„Šla jsem do stokilometrového závodu Ultra-trail Snowdonia bez jakýchkoli očekávání, protože jsem měla šest měsíců po porodu malé Pepper a tři roky od posledního závodu – kvůli opakujícím se potratům a nevydařeným IVF,“ vysvětlovala na Instagramu své překvapení z výsledku.
Účast samozřejmě konzultovala se svojí lékařkou. „Mám to štěstí být po porodu fyzicky v pořádku, byť to vyžadovalo spoustu práce na pánevním dnu. Některé ženy takové štěstí nemají,“ uvedla. Prvotním plánem bylo „jen“ závod dokončit. Chtěla si to hlavně užít a v klidu cestou nakrmit dceru. Manžel na Stephanii čekal s miminkem na dvacátém kilometru, na padesátém a osmdesátém. „I když mi lámalo srdce opouštět Pepper na stanovištích, chtěla jsem jí – nám oběma – ukázat, jak úžasné dokážou mámy-běžkyně být.“
Cennější než medaile
Protože už vypadla z běžeckých tabulek, startovala s třicetiminutovým zpožděním oproti elitním běžcům. A s časem 16 hodin 53 minut a 22 sekund se stala nejlepší ženou závodu. Chtěla tím inspirovat další ženy, aby si věřily a nebály se výzev. Sama si prošla psychicky vypjatým obdobím a vítězství pro ni znamenalo mnohem víc než jen medaili do sbírky.
Drsný závod, který zahrnoval výstup na nejvyšší welšskou horu Snowdon, brala původně jako rozcvičku na ultramaraton Hardrock, který se poběží v červenci v Coloradu. Právě tam před třemi lety Stephanie přerušila běžeckou kariéru. Do cíle dorazila druhá. Že byla tou dobou v jiném stavu, zjistila, až když potratila. I když neměla jistotu, že příčinou byl právě extrémní sportovní výkon, v hlavě jí začaly hlodat otázky, jestli je pro ni vůbec běh dobrý. Jestli náhodou není překážkou k založení rodiny.
A tak se ho vzdala. Jenže i následující těhotenství skončilo předčasně. Vyrovnávala se se zármutkem nad ztrátou dítěte i dalšími náročnými emocemi. „Přišla jsem o běžeckou část své osobnosti, která byla klíčovým prvkem mé identity. Díky běhu jsem byla tím, kým jsem byla, jak jsem se identifikovala, jak jsem žila. A najednou to bylo pryč,“ vzpomínala v rozhovoru pro rozhlasovou stanici NPR. Když se jí pak podařilo otěhotnět díky IVF, pořád bojovala se strachem, jestli to dobře dopadne, ale začala si víc věřit a v druhém trimestru se vrátila k běhání, které jí chybělo. Malou Pepper samozřejmě vezme i za pár týdnů do Colorada.
Free To Run
Stephanie nevyhrává jen svoje osobní souboje. Profesně se zabývá lidskými právy. S OSN pracovala v místech humanitárních krizí v Jižním Súdánu, v Afghánistánu nebo v pásmu Gazy. Běh jí v těchto destinacích pomáhal vyrovávat se se stresem a emočním tlakem, který takové pracovní zkušenosti přinášejí. To ji přivedlo k nápadu založit neziskovou organizaci Free To Run, která podporuje ženy a dívky v oblastech válečných konfliktů a motivuje je k běhu a jiným sportovním aktivitám. Podílela se na dokumentárním filmu Free To Run o ženské běžecké expedici do Afghánistánu, který je k vidění na YouTube.
