Andrea Culková je scenáristkou a režisérkou filmu Žal žen, který má 8. března premiéru v pražském Kině Pilotů. Odhaluje emoce, s nimiž vnímají klimatickou změnu ženy, často matky. Andrea vystudovala FAMU a v minulosti natočila například dokument Cukr blog o vztahu lidí a cukru nebo film Exekuce, který byl součástí cyklu Český žurnál.
Položili jsme Andree Culkové deset otázek týkajících se životního stylu a udržitelnosti, které jsou základem naší rubriky, s níž se budete na webu setkávat průběžně celý rok. Na stejné otázky budou odpovídat zajímavé osobnosti z různých oborů – módy, kultury, byznysu… Třeba vám odpovědi pomohou s motivací či inspirací, když se rozhodnete udělat letos pro planetu a ostatní lidi něco dobrého. Dotazník o tom, jak děláme svět lepší, dostal pracovní název: Upřímně, udržitelně, s úsměvem.
1. Čím jste přispěla k tomu, aby se na planetě žilo líp?
Dneska má oficiální kino premiéru film Žal žen, který jsem věnovala všem, kterým je skutečně úzko z toho, jak rychle postupuje rozvrat klimatu a biodiverzity. Hrdinkami jsou převážně ženy, často matky, které ta bolest přiměla k akci. Ačkoliv by se mohlo z názvu a tématu zdát, ten film není rozhodně depresivní. Ale jak mnozí říkají, dává naději, protože naděje přichází s tím, když se do řešení problému zapojíte. Humoru je tam spousta. Nechte se inspirovat filmem. Můžete na něj zajít do kina nebo se na něj podívat na Dafilms.cz. Pro všechny, kdo trpí klimažalem, vznikl nádherný sos web Klimazal.cz, kde najdete první pomoc, co v případě, že je vám ze světa opravdu úzko, dělat. Spolupracovala na něm skvělá psychoterapeutka Zdeňka Voštová, můj muž Miroslav Novák a vznikl v dílně Butterflies & Hurricanes.
2. Co by se od vás ostatní mohli učit?
Tak to je tedy těžká otázka. Ale jo, řeknu to. Odvaze řvát, když se věci dějí špatně, a hledat spravedlivá řešení a položit se do nich. Teď si většina z nás může doma hned omezit topení na minimum a tím snižovat rychlost klimatické změny i minimalizovat peníze, kterými přímo financujeme válku vedenou Ruskem. Přidejte se k výzvě 3 °C pro Ukrajinu #3CproUA a nahoďte svetr nebo deku. Víc najdete na Nahodsvetr.cz. Každý stupeň se počítá. Jako rodina třeba žijeme už nějakých 12 let „sugar free“ život, teď to chce „fossil free family move“. Společného to ma víc, než se zdá.
3. Jaký svůj prohřešek proti ekologii nemáte sílu nebo chuť odstranit?
Moře a kafe. Snažím se čas od času vyrazit na delší čas k moři. Jedu sice vlakem, ale stejně, kdybych seděla na prdeli, tak ta moje stopa bude menší. Ale já tu vodu a slunce miluju.
4. Co jste si zvládla opravit a nemusela to vyhazovat?
Já se snažím opravovat demokracii. Protože potřebujeme systémová řešení, studuji formy vládnutí. Často mluvíme o demokracii bez toho, že bychom za ní něco konkrétního viděli. Když se někoho zeptáte, co je to demokracie, začne většinou lapat po dechu a váhat. Ale odpověď není složitá. Demokracie znamená, že občané dělají rozhodnutí. Takhle jednoduché to je. Důležitou otázkou ale je, jak k těm rozhodnutím dojdou. Jak vypadá ten rozhodovací proces, který je demokratický, a úplně klíčovou otázkou je, jak navrhnout proces tak, aby přinášel kvalitní rozhodnutí. Jde tedy o to, aby lidé dělali kvalitní rozhodnutí, která přispějí ke zlepšení kvality života. To je demokracie. Proto mě tak fascinují občanská shromáždění (anglicky Citizens’ Assemblies) jako propracovaný nástroj, jak lidé mohou přijít ke kvalitním rozhodnutím.
5. Jakou věc jste v poslední době dala na charitu nebo poslala znovu do oběhu?
Nejlepší v tom je moje dcera, ta do oběhu posílá oblečení neustále. Jednou udělám oběhový film, vezmu už natočený materiál a sestříhám ho znovu a znovu.
6. Jakou největší zbytečnost jste si kdy pořídila?
Mám spoustu bot, protože moje máma prodává boty, tak to byl častý dárek. Jenže já kvůli bolestem nohou přešla na barefoot a uplně jsem se do nich zamilovala a nechci v ničem jiném chodit. Tak teď mám zásobu klasických bot, kterou musím za každou cenu poslat dál.
7. Kdy jste jela naposled hromadnou dopravou?
Nevlastním auto. Jezdím hromadkou nebo na kole pořád. Jako rodina jsme členy carsharingu. Doporučuju všemi deseti! Prostě se vám o auto stará někdo jiný, sdílíte ho s mnoha dalšími lidmi, auto je vždy servisované, čisté a připravené. Neřešíte, kdy přijedou čistit ulice, každé carsharingové auto má parkovací karty pro všechny městské části. Díky tomu, že je sdílené mnoha dalšími lidmi, snižujete počet aut v Praze. Navíc je to komunitní projekt.
8. Jaká osobnost, kniha nebo třeba film podle vás stojí za pozornost a může být pro ostatní inspirací?
Mě nejvíc inspirují odvážní lidé, kteří jdou a něco dělají. To jsou všechny hrdinky a hrdinové filmu Žal žen!
9. Kdybyste se stala prezidentkou zeměkoule, jaké nařízení nebo zákon byste vyhlásila?
Zrušila bych volby, zavedla plnou participativní demokracii a přešla na Waldenia model, jak ho navrhuje Marcin Gerwin (Citizensassemblies.org). Tím by se demokraticky odšpuntovaly rychlé a sociálně spravedlivé změny směrem ke klimatické neutralitě, řešila by se biodiverzita, školství, kultura, zemědělství, průmysl, finanční systémy by prošly samozřejmě též radikální proměnou, protože dobrý život se jaksi neslučuje s oligarchizací všeho. Prostě není možné, aby jedno procento světové populace vlastnilo tolik co 3,5 miliardy lidí dohromady. Tím vším bych ukončila fosilní patriarchát a nastoupila cestu k tolik vzývanému míru, o kterém jsem si všichni už zas uvědomili, jak moc křehký je. Vzhledem ke stále se snižujícímu množství času, co na řešení klimatického rozvratu máme, nevidím jinou cestu. Je třeba jednat hned.
10. Co vám v nedávné době udělalo radost?
Zorganizovali jsme workshop Marcina Gerwina v Praze v Campu o občanských shromážděních. Bylo plno a bylo to skvělé. Na stránkách Campu nebo FB Občanské shromáždění si ho můžete přehrát. Když vidím, jak jsou lidé připraveni a schopni pomáhat, dává mi to víru, že všechny ty výzvy zvládneme, protože poučená rozhodnutí vedená srdcem nás dovedou ke spravedlivé transformaci celé naší společnosti, kterou tak moc potřebujeme. Jen k tomu potřebujeme dobré demokratické nástroje a zmíněné občanské shromáždění jím určitě je!
