Seznam technik „jak bojovat se stresem a být víc spoko“ je snad nekonečný. Mnohé z nich jsou opravdu boží a fungují skvěle. Některé jdou z duše do těla, některé z těla do duše. Vybere si každý. Ale… I tak je OK, že nás někdy nebaví pořád něco vědomě zvládat. Jsou chvíle, a je jich celkem dost, kdy jediné, co opravdu chci, a vím, že to stejně nejvíc pomůže, je buď brečet jako želva, nebo se pořádně hurónsky zasmát, třeba i úplně pokleslému humoru. Znáte to taky?
Při každodenních radostech a starostech si mnohdy vystačíme se dvěma úplně jednoduchými vymoženostmi lidstva ze standardní přírodní výbavy, a těmi jsou smích a pláč. Někdy na ně dojde spíš v opačném pořadí, někdy uleví každá zvlášť a trochu jinak, někdy jedno volně přechází do druhého.
Osobně jsem se na ně začala spoléhat daleko víc, když jsem v podstatě náhodou z pár článků zjistila, jak moc geniální – a unikátní – oba mechanismy vlastně jsou. Třeba to podobně zafunguje i na vás a začnete s nimi taky víc počítat. Obojí je čirá minimalistická fyziologie. Tělo si řekne. A je dobré mu naslouchat.
Slzy musí ven
Pláč je neuvěřitelně úlevný a konejšivý. Když pláču, mám pocit, jako bych myla duši. A že to občas hodně potřebuje, chudinka. Tělo jako by přesně vědělo, kdy už je to potřeba. Napětí se hromadí a hromadí… Ze zadržovaného pláče klidně rozbolí i hlava. Pláč je senzační regulační prostředek. Pomáhá nám zvládat celou paletu vypjatých situací a emocí – zranění, bolest, pocity zoufalství nebo zmatku (tzv. emoční slzy), ale i intenzivní radost a dojetí (tzv. reflexní slzy).
A slzy pak mají podle své primární funkce dokonce i různé složení. Jak vysvětluje dr. William Frey z USA, slavný biochemik a „odborník na slzy“, ty emoční slzy (na rozdíl od těch reflexních) z těla vyplavují stresové hormony a toxiny, které se v něm během emočního stresu kumulují. Takže to mytí duše vlastně není tak úplně mimo. Další funkcí pláče je stimulace tvorby oxytocinu a endorfinů, našich milých vnitřních opiátů. Proto se po pláči dostaví pocity hluboké úlevy.
Ačkoliv benefity pláče jsou jasné a vlastně je všichni dobře z vlastní zkušenosti známe, je až s podivem, proč se mu tolik bráníme. Jasně, pláč není úplně sexy. Je to evidentní nával emocí, důkaz ztráty kontroly. To nemáme moc rádi a nevíme, co si s tím počít.
Když pláčeme před ostatními na veřejnosti, bereme to kolikrát vyloženě jako trapas. A rozpaky v nás pláč budí i v roli svědků. Nakonec slzy všichni více či méně úspěšně skrýváme. I v rámci blízkých vztahů má toleranční limit hodně z nás proklatě nízko, a to dokonce i v případě bezbranných dětí. Jak někdo pláče, máme tendenci ho hned spěchat tišit.
Kdysi mě překvapila jedna kamarádka tím, jak moc jsem překvapila já ji. Když jí umřela milovaná babička, volala mi a bylo jí smutno. Mluvily jsme spolu chvilku, snažila jsem se ji podpořit a než jsme to ukončily, řekla jsem jí: „Tak se pořádně vyplakej.“ Po mnoha letech jsme se potkaly a úplně mě dostala tím, že na to prý dodnes vzpomíná. Že to moje „vyplač se“ jí obrovsky pomohlo. Protože od všech ostatních slyšela jenom: „A tak už neplač, vždyť babička byla stará, měla naplněný život…“
Myslím, že je dobré se v pláči vzájemně podporovat. Netišit ho za každou cenu. Naopak nastavit rameno na vyplakání. Tím budeme i svoji toleranci vůči pláči obecně trochu zvedat. Kolikrát v životě člověk slyšel radu „neplač“, tolikrát a ještě mnohem víckrát měl naopak slyšet radu „vyplač se“. Bylo by nám všem líp.
Smích místo posilovny
K pláči máme ve výbavě hezky do tandemu smích. Rozjasňující, povzbuzující, příjemný. Tlačítko radosti a živosti. Tomu se naštěstí bráníme míň, hurá!
Tak si jen tak letmo projdeme jeho krátkodobé i dlouhodobé pozitivní účinky na zdraví, které čerpám z výzkumů slavné Mayo Clinic. Smích mocně zlepšuje náladu. (Překvapení!) Expresně stimuluje samé radostné hormony z party endorfinů a spol. Přispívá tím celkově k intenzivnějším pocitům štěstí a podporuje sebevědomí. Je nám prostě celkově na světě líp.
Pro tělo je smích navíc i velmi zdravá gymnastika – promasírujete vnitřní orgány, zapojíte a zpevníte mnoho svalů, včetně všech vrstev „core“ břišáků. (Tak mě napadá, nedalo by se k pekáči buchet prosmát?) Smíchem se do těla dostane víc kyslíku, zdravě se nastartuje a následně zklidní kardiovaskulární systém, proběhne přirozená regulace stresové reakce. To má na organismus v důsledku příjemné, relaxační účinky. Z dlouhodobého hlediska podporují časté dávky smíchu imunitní systém, zvyšují odolnost vůči stresu, a dokonce i mírně ulevují od chronických bolestí.
A na rozdíl od pláče je smích dokonce vyloženě sexy. (Neplést s vysmíváním…) Je dokázáno, že s úsměvem působíme na druhé atraktivněji.Takže společné večery u komedií a vtipů jsou jasná volba. Navíc je nakažlivý – smějte se a svět se bude smát s vámi.
Krásný volný průběh
Ještě bych se ráda na skok vrátila k té zmínce o ztrátě kontroly. To je podle mě v souvislosti se smíchem a pláčem velmi cenná dimenze. Přestaňme se kontrolovat a nechme procesům v sobě volný průběh. Aspoň na chvíli. Většina technik na zvládání stresu nás vede pořád stejným směrem: „kontroluj se“. Ovládej svůj dech, svoje myšlenky, udrž pozornost tady a teď… Když popustíme uzdu pláči nebo smíchu, prostě se to děje. A vyjadřujeme svoje skutečné pocity. To je úplný balzám.
Život se stejně nedá pořád kontrolovat, to je marný boj. Někdy je k pláči, někdy k smíchu, tak to je.
