Naše planeta je jako obrovský organický počítač – o tom už byla řeč ve Stopařově průvodci po galaxii a podobná myšlenka byla i hlavním tématem filmu Avatar. Stromy nám ukazují, že to tak skutečně je. Samy se mezi sebou dorozumívají pomocí sofistikovaného symbiotického systému kořenových vláken a speciálních hub. Skrze tenhle lesní internet si posílají zprávy o nebezpečí a zdravotním stavu.
S životy lidí jsou stromy propletené úplně stejně. Předávají nám moudré informace, kterým ale často bohužel neumíme naslouchat. Jedny z nejstarších živých organismů jsme v průběhu času přestali dostatečně respektovat, i když jsou pro nás zdrojem potravy, fungují jako slunečníky, jsou čističkami vzduchu, producenty přírodního antibiotika fytoncidu, výrobci léčivých vůní, psychoterapeuty a hlavně aktivními ekology, regulátory teploty a vlhkosti, kteří se umějí postarat o blaho planety. Tedy, dokázaly by, kdybychom se jim do toho nezačali montovat víc, než bylo v rámci našeho přežití nutné. Dobrá zpráva je, že ač jim to všechno nesmírně komplikujeme a stále jim dost ubližujeme, stromy dál dělají svoji práci, jak nejlépe umí. Druhou dobrou zprávou je, že je v tom chce čím dál tím víc lidí podpořit.
Jeden bilion stromů!
Tolik jich podle vědců potřebujeme na celém světě vysadit, abychom zabránili klimatickému průšvihu. Pustit se rovnou do akce je jistě skvělé, ale samotné nadšení nestačí. Jinak bychom mohli úplně zbytečně promarnit šanci a naložit ekosystému ještě víc, jak nedávno ukázal kritizovaný vládní projekt v Austrálii. Naopak Etiopie to vzala pod vedením osvíceného premiéra za správný konec a v rámci odborně koordinovaného projektu Zelené dědictví od května vysázela už 2,6 miliardy stromů. Na tom, kolik srážek spadne v období dešťů a jak je následně krajina zpracuje, závisí tamním obyvatelům doslova život. A některé predikce říkají, že takhle kriticky na tom jednou budeme možná i my.
Jak tedy na to?
Pokud přistoupíme k přírodě jako k inteligentnímu super organismu, dávalo by smysl všechny opravy na cestě za rovnováhou nechat na ní. Jenže aby tohle zafungovalo, museli bychom jí dát hodně času (takový středoevropský les se sám dokáže kompletně uzdravit za 500 let), a ten my podle všeho nemáme. Obzvlášť za situace, kdy nestojíme všichni na jedné straně bitevního pole a zatímco jedni se starají a sázejí, druzí bezohledně pěstují a kácejí. Takže ano, stromy nás teď svým způsobem potřebují a pravdou je, že my jsme tohoto obřího organismu součástí. Absolutně nejdůležitější je ochrana všech stromů, které už na Zemi máme. Ve městech, za nimi a hlavně (!) ve volné přírodě. Starý divoký les v sobě totiž ukrývá skutečný poklad v podobě genů, mykorhizních sítí a mateřských stromů, které jsou důležité pro zdravý vývoj dalších generací. Nezapomínejme, že stromy jsou extrémně citlivé na prostředí a veškeré změny, a dá se přepokládat, že pro vlastní život i regeneraci planety budou muset vynakládat stále více sil.
Když stromy vyrůstají v blízkosti svých matek a jejich tvrdé výchovy, vyvíjejí se mnohem pomaleji, o to delší a kvalitnější budoucnost je pak čeká. Když jsou napojené na přirozený lesní “internet” a kooperují s houbami, komunikují a chrání se navzájem, dostávají do sebe i mnohem více vody a živin, díky čemuž dokážou nepříznivá období, kdy jiní kolabují, ustát. Navíc autentická lesní půda (bohatá na výživu, zkypřená, vlhká, drobnozrnná) je nenahraditelná. Pro celý ekosystém je pak nesmírně blahodárné, když stromy přirozeně zestárnou a umřou. Mrtvé dřevo, na které je odkázáno až 6000 druhů živých organismů, podporuje biodiverzitu. Při pohledu na tuhle lesní hru je nám asi jasné, že jakékoliv uměle vyšlechtěné a člověkem vysazené stromy mají prostě o několik řádů horší startovací pozici.
Mimochodem, šance, že z malé bukvice vyroste krásný zdravý buk je v ideálním přirozeném prostředí 1 : 2,8 milionu. Smrky nemají rádi vodu, buky v parku zase ořezávání větví, bříza je soběstačná a nevadí jí samota, listnáče jsou dvojnásobně lepší ekologové než jehličnany, ideální český les je třídruhový. Ať už chceme kupovat právě les anebo sázet stromy na zahradě, na políčku, ve městě či v krajině, hluboké porozumění stromům je pro jejich šťastný život zásadní. Můžeme se pustit do spolupráce s některou z přírodních organizací. Anebo se obrátit na permakulturu. To je systém udržitelného designu zaměřený na vytváření produktivní krajiny, především (ale nejen) zahrad a farem.
Permakultura nás učí přemýšlet
A také pracovat v souvislostech. Jeden z jejích principů říká, že každý prvek by měl plnit více funkcí – našemu stromu se tedy snažíme vytvořit takové životní podmínky, aby si jednak vesele rostl, měl tedy sílu správně zacházet s vodou a zlepšovat klima, a k tomu byl například ještě větrolamem, stínem a nakrmil nás. „V permakultuře potraviny pěstujeme způsobem, který krajinu neničí, ale regeneruje. Běžně naše jídelníčky stojí z velké části na obilovinách, což ale z hlediska přirozeného vzorce naší krajiny, jež “chce být lesem“, není ideální. V nějakém utopickém světě by tedy byla strava v našem podnebném pásu založená hlavně na produktech stromů a keřů, což jsou ořechy, kaštany, žaludy, různé ovoce a bobuloviny. Polí bychom měli minimum,“ vysvětluje Denisa Tomášková, jedna z největších odbornic na permakulturu u nás. Velmi zajímavý je v tomhle kontextu koncept jedlého lesa, typický pro permakulturní zahrady. „Je to další vzorec vyskytující se přirozeně v přírodě. Takovou část zahrady osazujeme sedmi až osmi patry rostlin, z nichž každá plní specifickou funkci – jsou tam byliny plnící různé ekosystémové funkce, nižší a vyšší keře, nižší a vyšší stromy a liány. Napodobujeme tím přirozeně rostoucí les, rozdíl je v tom, že v našem jedlém lese je toho mnoho ke sklizení a k jídlu,” dodává Denisa. Jestli nás něco napojí na přírodu a pomůže nám pochopit ten obrovský organický počítač, mohlo to být právě tohle. Nemyslíte?
Tipy WHAT
Zasadit strom…
Používejte webový vyhledávač Ecosia.org a sázejte stromy! Ecosia spolupracuje se Světovým fondem pralesů, kterému odvádí 80 procent svých příjmů z reklam. Berlínský start-up už takhle investoval přes 9 milionů eur a zasadil skoro 65 milionů stromů.
Co musíte vidět
Profesorka lesní ekologie Suzanne Simard a lesník a spisovatel Peter Wohlleben spojili své vědomosti a pohled na přírodu v působivém filmu Intelligent Trees – The Documentary. Must see.
Dvě pozoruhodné knihy
Pokud byste si měli přečíst jen jednu jedinou knížku, tak je to Tajný život stromů. Peter Wohllebem jich na toto téma ale napsal mnohem víc a všechny jsou skvělé. A druhá knížka? No přece Jean Giono: Muž, který sázel stromy.
