Každoročně kolem Valentýna roste počet žádostí o rozvod. Nemusí to ale skončit soudním stáním. Stále více Čechů nebere návštěvu partnerské poradny jako stigma. Zjišťovali jsme, co řeší nejčastěji.
Čtrnáctý únor. Svátek lásky, tak si to přece uděláme hezké. Jenže na kytku a pozvání na večeři se zapomnělo (zase), zato se večer dostavila hádka. Kdo co udělal (a hlavně neudělal). Kdo za všechno může (a kdo nemůže za nic). Měl to být nejromantičtější večer v roce, a vy necítíte spojení, ale odcizení. Smutek. A vztek.
Společnost Avvo, Inc., americké on-line tržiště právních služeb, uvádí, že počet žádostí o informace k rozvodu vzroste v období kolem Valentýna o celých 40 procent. Poněkud nepřekvapivě tvoří 67 procent žadatelů o informace ženy, které Valentýn prožívají přece jen o něco víc. Tento skokový nárůst poptávání právních služeb má dokonce svůj vlastní termín, říká se mu valentýnský efekt, dochází k němu totiž rok co rok.
Kromě právníků se na Valentýna ve velkém googlují i manželské poradny (máme hypotéku, proboha!). Ve WHAT nás zajímalo, s jakými problémy Češi do poradny chodí, a tak jsme se vypravili za zkušenou párovou terapeutkou Radanou Rovenou Štěpánkovou.
Příběh první: Praha, nebo Uherské Hradiště?
„Lidé kolem třiceti let v poradně celkem často řeší socioekonomické faktory. Pár se typicky seznámí v Praze, ale oba jsou ‚naplaveniny‘, přišli za prací a časem mohou zažívat pocity vykořenění. A pak se jeden rozhodne, že by se rád vrátil domů, stovky kilometrů od místa, kde aktuálně společně žijí. Druhý z páru má sice možnost bydlet za nízké náklady v části zděděného domu, jenže jeho protějšek si myslí, že má přece nárok vrátit se do míst, odkud pochází. Vzít si hypotéku a splnit si sen o návratu ke kořenům. V podobných případech nejde ani tak o terapii jako spíše o poradenství. O rozlišení snu a reality,“ popisuje Radana Rovena Štěpánková.
Příběh druhý: Nevím, kde a s kým se vázat
„S mladými páry řeším i téma závazku. To je dnes hodně aktuální, vzdát se svobody a přijmout závazek je pro mnoho lidí stále těžší. Často potkávám v poradně muže, kteří na dotaz, zda chtějí dítě, odpovídají: ‚Ještě ne. Nevím.‘ Mnohdy je za tím nejistota. Partnerka by se ráda posunula dál, ale muž neví, jestli je to ta pravá. Jestli se na to cítí. Jestli jde v životě správným směrem. Když je pár spolu dlouho a bydlí spolu, většinou nakonec posun přijde. Pokud si ale jeden z partnerů dlouho nechává zadní vrátka, drží si druhý byt, lavíruje, většinou se vztah unaví a po letech dojde k rozchodu. Jindy sice na svatbu dojde, a pak slyším v poradně věty jako: ‚Už mi bylo trapné svatbu zrušit, přitom jsem se na to necítil/a,‘“ popisuje Štěpánková.
Příběh třetí: Nespíme ani spolu, ani vedle sebe
„V poradně potkávám páry, které mají třeba pěti- šestileté dítě, a za celou tu dobu spolu nikde nebyli. Nenašli si čas, aby si společně někam vyrazili, a ještě kolem toho vytvoří neprůstřelnou síť argumentace, že to dítě bez nich samo nezvládne, že není zvyklé spát u babičky a podobně. A pak si jednoho dne konečně najdou čas a dorazí do partnerské poradny.
Někdy mám pocit, že povídání v poradně supluje rande. Jen tam bohužel chybí jiskra. Protože si ti lidé kromě organizování domácnosti nic moc jiného neřeknou. A my tu pak v poradně děláme sumář, co komu vadí. Někdy stačí jen věci pojmenovat a dojde ke zlepšení. Často jde o na první pohled detaily, dost párů si třeba stěžuje, že spolu neusínají. Pokud bych se měla zamyslet nad tím, co dělají šťastné páry jinak, tak jeden z typických momentů je, že chodí spát zhruba ve stejnou dobu. Jasně, ne vždy to vyjde. Ale když to nevyjde nikdy, není tam synchronizace, je to na pováženou,“ tvrdí terapeutka.
Příběh čtvrtý: Neviditelné břemeno
„Dělba práce a neviditelná mentální zátěž jsou další obrovská témata, která v poradně řeším. Ženy se dnes cítí zavalené domácností. Zatímco dřív byly kolem rodiny osoby, které byly ženě nápomocny, měla tetičky, babičky a nebyla vyhozená ze sociálního prostředí, dnes je hodně sama. Zvlášť když jsou s partnerem třeba z různých konců republiky a žijí v Praze. Nejde jen o domácí práce, ale i o všechny termíny u lékařů a podobně, které je třeba nosit v hlavě. Občas se řekne – jsou to jen dva telefony, ale už není vidět, že tím v pracovním dni přijdete třeba o půl hodiny.
V podobných případech s páry mimo jiné krok po kroku řešíme, co má kdo na starosti, jak dlouho jednotlivé věci trvají apod. Je to boj, teď tu třeba mám pána, který se více ponořil do domácích prací, vše si eviduje a vysílené manželce argumentuje, že si všechno špatně organizuje a podobně. Tento typ diskuzí není snadný, ale bývá tam znát posun,“ vypráví terapeutka.
Příběh pátý: Když pláčou milenci i manželé
„Kdybych si vedla soukromou statistiku nejkrizovějších bodů dlouholetého vztahu, na jedné z předních pozic by byl návrat žen po mateřské dovolené do práce. Žena v zaměstnání pookřeje: konečně má důvod se zase hezky oblékat, konečně někdo pochválí její inteligenci. Když jí doma chybí láska a cítí se nedoceněná, zamiluje se. A já pak v poradně slyším: ‚My si s kolegou na duševní úrovni tak dobře rozumíme. Nemusíme si nic vysvětlovat.‘ Jenže kolega bývá velmi často také ženatý. A někdy třeba zrovna čeká třetí dítě, podobný případ teď řeším.
Miroslav Plzák je aktuálně velmi často kritizován, ne ve všem má pravdu, ale v jednom se myslím nemýlil. Ze své praxe opravdu vidím, že se nevěrné ženy snáze zamilují a mnohem častěji pálí mosty. Muži víc drží nevěru pod pokličkou. Ale i nevěru lze ustát. Třeba ten příběh, který jsem zmínila výše, bude mít, věřím, šťastný konec. Manžel udělal citovou revizi, došlo mu, že pár věcí ve vztahu hodně zanedbal, že si nese svůj díl viny. Samozřejmě je otázkou, jak dlouho mu to vydrží. A žena, která se zamilovala do kolegy, zase nechce rozbít dvě rodiny. Ví, že je na manžela spolehnutí, byť citově je stále trochu vázaná jinde. Ale věřím, že to zvládnou, na vztahu jim záleží a oba se hodně snaží,“ vypráví Radana Rovina Štěpánková.
Příběh šestý: Ty už se zase s někým vypisuješ!
„Jeden z nejvýraznějších fenoménů posledních let? Muži a psaní na internetu. Ženy mi často volají, že si ten jejich ‚už zase s někým vypisuje‘. A muž pak ženě v poradně vysvětluje, že si sice s někým píše, ale ‚že to vůbec nic neznamená‘. Že se přece rozvádět nechce. Za podobné chování může nuda, muž si posíláním srdíček na Instagramu nebo chatováním na seznamce potřebuje něco dokazovat. Samozřejmě za to může i nedostatek intimity doma.
S dnešními domácnostmi mám hluboký soucit. V práci a na cestách za prací trávíme zhruba 10 hodin denně, kde je čas na život? Na sex? Mikrorodiny bez nápomocných osob kolem to mají opravdu těžké. Obecně je ale u nevěr nejzrádnější lhaní. Ztráta důvěry je stejně bolestivá jako nevěra samotná. Lhaní vztah hodně poškozuje, zvlášť když jde o odpovědi na tak zásadní otázku, zda paralelní vztah skončil. Když muž řekne, že už si s nikým nepíše, a žena zjistí, že to není pravda, je to hodně bolestivé. Může se pak zaseknout v ublíženosti a přestane partnerovi úplně věřit. Nevěru ale odpustíte, jen když ji přijmete jako životní zkušenost. Musíte důvěru znova nahodit, znovu se otevřít, bez toho to nejde. A pokud se ještě vrátím k tomu, co dělají šťastné páry jinak, tak nepředpokládají, že mají na spoustu věcí automaticky nárok. Třeba na soukromí v telefonu, zvlášť když si jeden s někým psal a ten druhý na to přišel. Šťastné páry nemají problém, když jeden vezme telefon druhého do ruky (samozřejmě se to nesmí zneužívat), ale je v tom otevřenost,“ zdůrazňuje odbornice.
Příběh sedmý: Puberťák jako rozbuška
„Neshody ve výchově jsou velmi častým důvodem, proč i velmi stabilní páry končí v poradně. A tak u mě v poradně nesedí jen páry, ale i rodiče se sedmnáctiletými dětmi. Někdy jde veškerá pozornost jednoho rodiče jen na problémové dítě, nevnímá partnera/partnerku. Jeden drží otěže, ‚aby dítě aspoň udělalo střední školu‘, a druhý se cítí zcela ignorován. V podobných případech je zásadní otázka, co můžeme a nemůžeme ohlídat? Ženy bývají měkčí, když si dítě něco zapomene, řeší to klidně i na poslední chvíli ráno, zatímco muž si častěji řekne, že dítě už by si mělo své věci hlídat samo. A psycholog lavíruje v diskuzích, co by dítě ve dvanácti mělo zvládnout a co ne…
Aktuálně mám třeba v poradně pár, který se shoduje na tom, že má hezké manželství. Všechno spolu dřív ustáli, uměli si najít čas na společné rande, na společnou dovolenou, vztah jim vlastně narušila až puberta. Problematické dítě pohltilo pozornost ženy, jejího muže to mrzelo. Je ale znát, že jim oběma hodně záleží na vztahu, věřím, že to dají. V podobných chvílích je klíčové si uvědomit, že jsme všichni členové jedné rodiny, máme na ni vliv a náročné situace musíme vybalancovat spolu,“ popisuje Štěpánková.
Příběh osmý: A jsme sami
„Když děti vylétnou z hnízda, nastane čas velké citové revize. Občas totiž rodičovství překryje partnerství a odchodem dětí se toto téma otevře. Baví nás ještě společně trávit čas, nebo jsme se už úplně odcizili? Občas se muž uzavře u telefonu, počítače nebo v dílně, žena vyráží za kamarádkami, doma se večer protnou a přesně tak jim to vyhovuje. Ale pak jsou i páry, kdy by si jeden ještě rád užíval života, druhý chce být jenom zalezlý doma. Měla jsem tu třeba pár, kdy chtěl muž, hudebník, po odchodu dítěte z domova víc hrát. A víc cestovat. Jeho partnerku ale zajímala jen skalka, chtěla se držet kolem domu. Nakonec to neustáli, rozešli se. Když chce jeden něco podnikat, a druhý chce být doma na gauči, bývá to pro vztah hodně těžká zkouška. Takzvaně zdědkovatět nebo zbabkovatět můžete už pár let po čtyřicítce.
Ale obecně si páry, co jsou spolu desítky let, chodí do poradny jen obrousit určité téma neshod – třeba vztahy se širší rodinou. Podobné případy mám skoro nejradši. Je na nich krásně vidět, jak se jeden druhému snaží vyjít vstříc. Po letech je mezi nimi silné pouto, o které nechtějí přijít,“ uzavírá terapeutka.
Knižní tipy pro lepší vztahy
Jan Vojtko: Vztahy a pasti
Kolik vztahových pastí si vlastně nastražíme sami? A jak vypadají? Můžeme třeba sami sebe přesvědčit, že nuda je ve vztazích obecně nevyhnutelná. Respektovaný terapeut poutavě popisuje českou vztahovou realitu tady a teď.
Gary Chapman: 5 jazyků lásky
Gary Chapman je slavný americký manželský poradce a ředitel poradenské organizace Marriage and Family Life Consultants. Tato kniha je jeho „masterpiece“, provází čtenáře pěti základními jazyky lásky, které jsou klíčové k tomu, aby byl partnerský vztah harmoničtější.
P. Kopřiva a J. Nováčková: Respektovat a být respektován
Populární kniha se sice primárně věnuje výchově dětí, ale modří vědí, že pravidla respektující komunikace jsou skvělé i v partnerském vztahu. Respektovat a být respektován je publikace určená všem, kteří se snaží o partnerský, respektující přístup v mezilidských vztazích.
