Srny rodí v květnu a v červnu a svá mláďata nejraději „pokládají“ v lukách. Jenže právě květen a červen je doba, kdy do luk najíždí zemědělská technika a probíhá senoseč. V žacích lištách tak v těchto dnech nacházejí bolest a smrt tisíce srnčat. Naštěstí jsou mezi námi lidé, kteří nepřestávají bojovat s lhostejností a vyrážejí zvířatům na pomoc. Teď potřebují tu naši.
Někdy sečení luk začíná v době, kdy mláďata ani nejsou schopna sama poodejít. Situaci zhoršuje i moderní zemědělská technika, která louku poseče opravdu velmi rychle. Pokud se sejde nevhodný termín a lokalita, může zahynout až 80 procent mláďat. V zákoně mezera není, ten zemědělcům předepisuje, aby předem provozovateli honitby oznámili, kdy bude probíhat senoseč. Myslivci pak musejí lokality projít a srny vyplašit. I samotný zemědělec má používat plašící zařízení. Jenže někteří zemědělci o své povinnosti nevědí nebo ji dokonce ignorují. K zemi přikrčené srnče z kabiny traktoru nemají šanci vidět. A potíž je i s myslivci, kteří svůj úkol málokdy splní a vyhánět srnčata ani nevyrazí. I proto mezi aktivními lidmi a milovníky zvířat vznikl nápad, který se přeměnil v projekt Senoseč. Zemědělcům, myslivcům, ale i obyčejným lidem tak pomáhá jednoduše chránit srny před žacími lištami, tedy zraněními i smrtí.
Přehledná možnost pomoci v telefonu
Webová aplikace senosec.czu.cz se už roky snaží zoufalou situaci v době senoseče změnit. Díky ní se dá vyhledat místo, kde zemědělci plánují sklizeň. Tam pak zamíří dobrovolníci a ve spolupráci s myslivci zvířata plaší. K dispozici mají i mobilní verze. Jednu z nich vymysleli Jakub Podroužek a Ladislav Böhm, studenti České zemědělské univerzity. „Bude seč, zemědělec to do aplikace zadá a dobrovolníci nebo myslivci se přihlásí a pomohou vyhánět zvířata a zachránit je,“ řekl Českému rozhlasu Podroužek. „Chtěli jsme uživatelům webové aplikace poskytnout možnost zadávat údaje i z mobilu,“ doplnil ho Böhm. Díky zmíněné aplikaci a webovému portálu se podle ministerstva životního prostředí daří každoročně ochránit stovky zvířat.
Velká srdce dobrovolníků
Zkušení ochránci využívají při vyhledávání mláďat v trávě drony s termovizí, které urychlí a zefektivní práci. Mnoho srnčat se dá zachránit skutečně jednoduše a levně tím, že se před sečením loukou projde člověk. Příroda sice mláďata vybavila instinktem, který jim v případě nebezpečí velí se přikrčit, což funguje jako ochrana před liškou, ale ne před traktorem. A tak je třeba lidské pomoci. „Lásku k přírodě mám odjakživa. Už jako dítě jsem se raději toulala v lese než si hrála na hřišti,“ vzpomíná Helena Macenauerová Kučerová, zakladatelka spolku Stanice terénní ochrany přírody STOP, z. s., který už od roku 2006 neúnavně pomáhá volně žijícím zvířatům, zvláště těm nejzranitelnějším. Helena se rozhodla založit sbírku na dárcovské platformě Znesnáze, aby mohla koupit další dron, který by byl v době senoseče obrovským pomocníkem. Chce navíc motivovat myslivecké spolky, aby si pořídily dron svůj.
Spolupráce se zemědělci podle ní stále není dostatečná, byť se zlepšuje a najdou se i velmi vstřícní hospodáři. „Ti nejlepší nám volají předem a snaží se seč odkládat nebo alespoň upravit čas. Bohužel ale stále často narážíme na nezájem nebo spěch.“
Práce začíná brzy ráno a často končí až za tmy. Helena se svou skupinou prochází pole, sleduje zemědělské stroje a snaží se být vždy o krok napřed.
Srnčata, která s dobrovolníky najde, přenese v rukavicích s natrhanou trávou (aby na ně nepřenesla pach člověka) v přepravních boxech mimo pole. Nikdy však daleko, aby si je matka mohla znovu najít. Helena působí převážně v okolí Hlinska v Čechách, do její stanice ale volají i lidé z Vysočiny, Zlínska nebo Olomoucka. Na všechny tyto regiony mají dosud jen jediný dron. Proto potřebuje minimálně ještě jeden další a moc děkuje každému, kdo sbírku záchranné stanice podpoří.
Jak můžeme pomoci mláďatům v době senoseče my?
To, že najdete v louce „opuštěné“ srnče, je v pořádku. Máma ho zpovzdálí pozoruje, většinou ze vzdálenosti do 200 metrů, chce pro něj klid. Samotná srnčata bývají podle zkušenosti ochranářů ukryta tak do 100 metrů od kraje louky. Pokud se senoseč blíží, stačí se před sečením po louce jednou dvakrát projít. Není potřeba křičet ani máchat rukama. Pro srny je to jasný signál, aby si svá mláďata raději odvedla jinam. Taková akce má ovšem smysl jen maximálně dva dny před sečí. Srny časem totiž potomky opět přivedou zpátky. V každém případě je velmi důležitá opatrnost. Nikdy se nesmíte srnčete dotknout a předají mu svůj pach. V takovém případě totiž srna mládě opustí.
Budoucnost v technologiích
V Dánsku se na vyhledávání zvěře s úspěchem testovaly termovizní přístroje. Termovize byly instalovány přímo na žací lištu traktoru a cílem bylo zastavení stroje po detekci zvířete. Tyto technologie jsou nicméně stále předmětem výzkumu, stejně jako se dřív zkoušelo vyhledávat srnčata pomocí dronů. Díky nim už dnes u nás dobrovolníci pomáhají zachraňovat mláďata ve vysoké trávě před zemědělskou technikou poměrně běžně. Pokud tedy mají na ty správné přístroje dostatek financí. Když se dostanete do správné bubliny na sociálních sítích, zjistíte, že lidí, kteří chtějí pomáhat a pomáhají, je opravdu hodně. A každý z nás se může stát součástí party, která každoročně dokáže zamezit zbytečné smrti desetitisíců sotva narozených srnečků. Nebo alespoň pomoci na dálku.
