Ostravský podnikatel Richard Gazda má „tři neziskové děti“, jak sám říká. První byl denní stacionář pro lidi s handicapem Žebřík a k němu se později přidaly projekt Kola pro Afriku a síť prospěšných second handů Moment, která se zrovna rozrůstá o dva nové obchody.
Svůj první prospěšný second hand otvíral v roce 2010. Princip je jednoduchý – lidé darují oblečení, boty nebo třeba věci do domácnosti, které už nepotřebují, ty se v obchodě prodají, a výtěžek putuje do neziskového sektoru.
„Celý život podnikám a mám to moc rád, ale vždycky mě to táhlo k neziskovému sektoru,“ vysvětluje svoji profesní cestu Richard Gazda. Ten se v březnu stal posledním oceněným v tomto ročníku projektu Laskavec, který oceňuje dobrosrdečné lidi s pozitivním vlivem na společnost. „Už někdy před 25 lety jsem fungoval jako dobrovolník v Nadaci pro transplantaci kostní dřeně. Přišlo mi fajn, že skoro kdokoli může dát kus sebe, když nemá peníze ani čas, které by mohl do pomoci investovat. Když jsem pak měl finance z podnikání, říkal jsem si, že bych chtěl dělat něco víc než jen dávat peníze do nezisku. A tak jsem začal dělat dobrovolníka ve škole s dětmi s postižením.“
Lekce z Anglie
Když se později řešilo, co bude s handicapovanými dětmi, které vyjdou školu, založil Richard denní stacionář Žebřík poskytující sociální služby lidem nad 18 let s mentálním postižením a kombinovanými vadami. O možnosti financovat podobné neziskové projekty prostřednictvím prodávání darů ve speciálních second handech se dozvěděl ve Velké Británii, kde jsou běžné tzv. charity shops. (Organizace Oxfam otevřela první charitativní obchod už v roce 1947.) Rozhodl se rozšířit tento způsob pomoci i u nás.
„Do second handu jsem v Česku nikdy nechodil, ale fascinovalo mě, jak to fungovalo v Anglii. V městečku, které mělo 10 tisíc obyvatel, bylo podobných obchůdků třeba šest.“
Skutečný dar, nebo děravý hadr?
Na základě Richardových zkušeností z provozu jednoho obchodu vznikl koncept prodejen Moment, jichž je aktuálně šest. Pět najdete v Ostravě, jedna sídlí v Praze na Vinohradech. V polovině dubna k nim přibudou další, v ostravském nákupním centru Karolina, a taky malý krámek v Praze na I. P. Pavlova, který se zaměří na vintage a retro. V plánu je otevírat tři až pět nových obchodů ročně.
Za deset let fungování získal Moment od dárců téměř 550 tun věcí od oblečení přes bižuterii po hračky pro děti. Podařilo se prodat celkem 1 299 619 kusů, za které se utržilo 8 201 000 Kč. Ty se v současné době rozdělují do šesti neziskových projektů.
Jak můžete pomoci vy? Obchody využijí hlavně oblečení, ale i věci do domácnosti. Přinést je můžete přímo na některou z prodejen nebo zaslat zdarma přes Zásilkovnu. „Všechno, co nám lidé darují, musí být ještě prodejné. Ze začátku jsme bohužel vyhazovali 60 procent darů. Byly to opravdu hadry, děravé věci, které pak šly do sběrného dvora. I proto jsme se zbavili přídomku charitativní, v lidech totiž evokuje pocit, že si mohou vyprázdnit sklep. Není v tom špatný úmysl, jen nevědí, že na kvalitě záleží. Měřítko toho, co je a není na prodej, je velmi subjektivní. I já někdy přinesl věci, které se podle kolegyň k prodeji nehodily.“
Zajímalo nás, co přesně se pak s darovanými věcmi děje. „Pracujeme s nimi nejlíp, jak umíme. Roztřídíme je a část jde do obchodu. Máme tři typy: prémiový, výběrový a slevový. Neprodejné, ale stále nositelné věci darujeme potřebným – do azylových domů a organizací, které se starají o bezdomovce. V Ostravě jsme také provozovali krajské centrum humanitární pomoci pro Ukrajinu,“ vypočítává Richard Gazda.
Organizace stále hledá možnosti, jak se ekologicky zbavovat textilu, pro který už nenajdou využití, i proto se snaží vzdělávat zákazníky, aby takového odpadu bylo co nejméně. Udržitelnost je jedním z pilířů Momentu. Pokud jde věc znovu do oběhu, prodlužuje se její životnost. „Důležité je vůbec rozhodnutí začít darovat. Když jsme otvírali první second hand, trvalo mi půl roku, než jsem si vyklidil skříň. Pořád jsem se k tomu neměl a skrze to právě vzniká hodně odpadu. Člověk má něco ve skříni dva tři roky, nenosí to a věci zastarají. Proto když už něco mám, jednou za čas provětrám skříň a pošlu to prostě dál.“
Kola a vzdělání pro Afriku
Na podobném principu jako Moment stojí také iniciativa Kola pro Afriku, na níž Richard Gazda spolupracuje s jejím duchovním otcem Romanem Posoldou. Lidé mohou darovat kola, která se následně opravují, nebo třeba rozeberou na náhradní díly. Na opravách kol se podílejí vězni, lidé po výkonu trestu a sociálně vyloučení, kteří jinak těžko hledají uplatnění.
Bicykly v dobrém stavu putují do Gambie, kde slouží dětem na cestu do školy. Na školách jsou k dispozici mechanici a děti jsou vedeny k tomu, aby se o kolo dobře staraly. Není to pro ně jen dopravní prostředek, ale i cesta ke svobodě a třeba i zdroj budoucí obživy.
„Nevozíme do Afriky šrot. Všechna kola jsou v takovém stavu, aby přežila africký terén, byla tam opravitelná a udržitelná co nejdéle. Podobná pomoc nám dává smysl. Máme ambice tam ještě víc rozšiřovat edukaci, možná se i dobrat výroby vlastních kol na místě,“ vysvětluje. Část kol, například historické modely a městská kola nebo náhradní díly na legendární favority, které by v Gambii nenašly uplatnění, jdou u nás do prodeje a peníze se pak znovu investují do projektu.
Darovat je normální
„Někdo dává miliony, někdo je dobrovolník anebo daruje věci, které má navíc. I to je podle mě projev filantropie. Doba je taková, že všichni hodně hromadíme. Když se sám podívám pravdě do očí, říkám si, že mám ještě víc přebytků, než kolik jich opravdu dávám. Baví mě takto pomáhat a hledat hranici, kolik toho ještě můžu dát, protože sám mám dost. Zdrojů je na světě spousta. Jen s nimi moc neumíme hospodařit,“ zamýšlí se akční podnikatel. „V Anglii se mi líbilo, že tam byla dobročinnost úplně normální. Byl bych rád, kdyby se nám za dvacet let podařilo darování a dobrovolnictví normalizovat i v Česku.“
