Dle svých slov chytil druhou mízu a začal dělat něco, co ho baví. Jiří Nechvátal před několika lety opustil místo vrcholového manažera a šel dělat burgery. Koupil starý Airstream z roku 1969, který v Česku jen tak k vidění není, a za pět let ho opravil a předělal na funkční foodtruck. Dnes už má dva a plánuje také pojízdnou cukrárnu. „Pandemie, válka na Ukrajině a inflace nám komplikují život, ale držíme se a chceme dělat lidem radost dobrým jídlem,“ říká v rozhovoru.
Proč jste se před lety rozhodl opustit místo vrcholového manažera a pustil se do burgerů?
To je hrozně jednoduchý. Prostě mi táhlo na 40, byl jsem už vyhořelej manager a protivnej dědek. Tak jsem si řekl, že je lepší to zabalit, vypadnout z korporátu a jít dělat něco úplně jiného, co mi vrátí tu správnou energii.
Jezdíte po festivalech, ale i po Praze a střídáte místa. Jak váš byznys poznamenala pandemie?
Tak jako pro všechny lidi a nejen z gastro byznysu byl covid slušný zářez do podnikání. Dva roky nebyly hudební festivaly, konalo se málo svateb nebo skoro spíš žádné. A těch pár foodfestivalů to moc nevytrhlo. My jsme přežili jen díky tomu, že jsme měli výdejní okénko a mohli jsme vařit obědy pro office centra. I tak to ale nebyla žádná sláva, protože lidé zůstávali doma na home office. U nás byl propad tržeb kolem 40 % a to už bolelo. Padly na to hlavně moje soukromé úspory. Jinak bych firmu neudržel na nohou.
Po covidu přišla inflance, zdražují se energie, jak tohle zvládáte?
Upřímně? Dělá mi to těžkou hlavu. Člověk měl radost, že je covid za námi a byznys se rozjede, což se vlastně na chvilku stalo. Hned se to poznalo na počtu akcí, které jsme tento rok odjeli. Pak bohužel přišla válka na Ukrajině a všichni víme, jaké konsekvence to mělo. Nás třeba hodně drtí cena nafty, protože jsme mobilní bistro. Když jste na jiném místě, tak se to tankování hodně prodraží. Ale říkám si, že na Ukrajině jsou na tom lidi daleko hůř než my tady v Česku, takže přestávám remcat a nějak se s tím zas popereme.
Není podnikání stejně stresové jako práce manažera?
Je to stejné. Jen vás v každém oboru stresuje něco jiného. Jediné, na co se netěším, je, že za chvíli začne takové to protivné podzimní počasí a člověk bude někde v dešti instalovat cedule s obědovou nabídkou, to si pak vzpomenu na vyhřátou kancelář.
Co se změnilo od té doby, co jste začínal? Jedí lidé burgery stále stejně náruživě?
Změnila se cena za oběd, to zaregistroval každý. Museli jsme v tomto roce třikrát zdražovat, vždy o deset korun. Realita je prostě taková, že slušné a kvalitní obědové menu se bude motat někde kolem dvou stovek a více. Při cenách vstupních surovin to jinak nejde. Musím ale zaklepat, že „burgroví žrouti“ stále jsou a stále se k nám každý týden na oběd vracejí. To vždycky hrozně potěší, když vám někdo pochválí jídlo. Je to sice taková prkotina, ale nakopne vás to v tom pokračovat.
A máte také nabídku pro vegetariány?
Jasně, že máme. Máme vege i vegan burger. Vegetariánská verze je velká prasárnička, ale fakt bodne. Je to smažák v housce a říkáme mu Discoland burger retro à la 90. léta. Veganský burger je z červené řepy. K tomu patří domácí vegan houska, co peče moje maminka.
Kde vás lidé mohou v téhle době nejčastěji najít?
Na našich stránkách máme každý den aktuální rozpis, kde budeme. Teď o víkendu třeba na motodromu v Mostě, další víkend na Svatomartinských slavnostech v Poděbradech a potom například na Brumlovce při rozsvícení vánočního stromku.
Před třemi lety jste plánoval, že si pořídíte ještě jeden Airstream. Jak to vypadá?
Druhý Airstream už je v provozu a už si odjel i pár akcí. Je to takový univerzální foodtruck, buď může sloužit jako bar s posezením pro deset lidí, nebo v něm děláme tortilly s trhaným vepřovým, když už to náš první Airstream nestíhá.
Máte foodtruck Airstream z roku 1969, to je v Česku celkem rarita. Jak dlouho vám trvalo přestavět ho do dnešní podoby?
Trvalo to skoro pět let, ale to bylo tím, že jsme to ještě moc neuměli a všechno nám trvalo. Ten druhý z roku 1947 už se zvládnul předělat za tři roky. A teď už makáme na dalším, opět je to stará plechovka, tentokrát z roku 1963.
A jak vidíte rok 2023 z pohledu gastro kočovníka. Co Circus Burger chystá?
Bude to asi hodně zajímavý rok. Starost mi dělají velké hudební festivaly a to, jak se staví ke stánkovému prodeji. Hodně se budou rozšiřovat NFC platby. Což je dobrá věc, že nemusíte na fesťáku tahat drobný a máte na ruce jen náramek. Bohužel pořadatelé po prodejcích chtějí pak 20-30 % z tržby. Kdyby to bylo 10-15 %, neřeknu ani slovo. Takhle vás nutí nepřímo zdražit o stejná procenta, abyste nepřišli o svůj zisk. Lidé zaplatí za drahé vstupenky a pak ještě budou platit za předražené jídlo a pití. A tohle mi hodně vadí. Už tento rok jsme nejeli na jeden velký festival, protože jsme odmítli takové podmínky akceptovat. Uvidíme, kolik festivalů bude tenhle model následovat. Jinak si Circus Burger pořád pojede to svoje, co umíme nejlépe: burgery, tortilly s trhaným a nově příští rok otvíráme malou pojízdnou cukrárnu. Koncept je připravený a vymyšlený, teď po večerech v garáži vyrábím stánek. Bude to zase něco nového, co tu ještě nebylo. Takže přijďte ochutnat.
