Středa, 1 února, 2023

Lidi ze štábu se pořád trochu stydí, když si domů berou zbylé jídlo, říká producentka bojující proti plýtvání

Hromady PET lahví a jednorázových plastů, zbytky jídla, létání velkých štábů přes kontinenty, náročně vyrobené kulisy, které pak už k ničemu nejsou… Odvrácenou stranou natáčení filmů a reklam je obrovské plýtvání materiálem i energií. Producentka Eva Dvořáková Pérez se rozhodla to změnit. „Bojím se, jak bude vypadat svět, ve kterém budou žít naše děti,“ říká zakladatelka nové organizace BGreen, která dokáže zařídit, aby natáčení bylo udržitelné. Vystudovala produkci na FAMU. Se spolužáky založila firmu Fresh Films, která produkovala festival studentských filmů Fresh Film Fest, celovečerní film Marta nebo  dokument Česká RAPublika. V současné době pracuje jako producentka na volné noze a je také manažerkou reklamní sekce v Asociaci producentů v audiovizi (APA), kde je jednou z hlavních průkopnic zeleného natáčení.

Už je nás víc

Prošla jsem všemi možnými natáčeními a dlouhodobě mě trápilo, jak se se vším plýtvá. V reklamě, kterou se zabývám v posledních letech především, ještě víc než u filmu. Čím velkorysejší rozpočet, tím větší plýtvání. A čím méně času, tím také větší plýtvání, protože není čas to promyslet. Na svých natáčeních se proto snažím odjakživa třídit odpad, používat věci, které se dají znovu využít, odvážet papíry do školek, dohlížet, aby se v cateringu nepoužívaly plasty, aby se nevařilo zbytečně moc jídla, místo agregátů využívat připojení do sítě… Vždycky jsem byla pro ostatní „ta otravná Eva“. Léta slýchám: „Ježišmarja, to je zase Eva, zase budeme muset všechno třídit a řešit!“ Ale díky tomu, že se o udržitelnosti začalo víc mluvit, už to není jen Eva, už je nás víc. Někdy přijde zadání i shora, přímo od klienta nebo zahraniční produkce. Lidi to pak víc dodržují, když to není jen můj výmysl, ale součást zadání. Ale celkově vnímám, že už čím dál víc lidí chápe, jak je to důležité téma a že to má smysl řešit. I na straně štábu se setkávám s pozitivními ohlasy a často i dalšími nápady na zlepšováky.

Kdo jiný, když ne já?

V Asociaci producentů v audiovizi jsem se spojila s týmem, který začal už před mým loňským nástupem do APA rozjíždět ideu zeleného natáčení. Společně jsme pak vloni uspořádali seminář pro studenty FAMU a filmové profesionály s názvem Greenfilming v praxi a vzápětí rozjeli stránky Greenfilming.cz s manuálem zeleného natáčení a různými radami, články a návody k udržitelným postupům při natáčení. Když jsme to dávali dohromady, zjistila jsem, že spoustu producentů téma opravdu zajímá a chtějí ho dělat, ale nemají na to při reálném natáčení čas a kapacitu. Začali mi volat, jestli bych nepřišla k nim do produkce a nedala jim nějaké rychlé školení. Přibližně ve stejnou dobu se mě moje kamarádka, americká producentka, zeptala: „A neexistuje v Čechách někdo, kdo by ten servis prostě uměl zařídit celý?“ Seznámila mě s americkou organizací Green The Bid a společně mě namotivovali k tomu, abych si řekla: „A co kdybych tohle dělala já?“ Pak už jsem s poměrně jasnou vizí oslovila svého dlouholetého kamaráda, producenta Honzu Hlavsu, protože vím, že i jemu a jeho rodině je ekologie blízká. Tohle musí dělat lidi, kteří tomu opravdu věří a žijí tak. Jedině tak o tom můžou přesvědčovat i ostatní. Společně teď rozjíždíme iniciativu BGreen nabízející právě konzultace a přípravu udržitelného natáčení na klíč, ve které spojujeme dvacet let našich zkušeností u filmu s tím, čemu věříme.

Eva se při natáčení reklam setkala se spoustou hvězd. Foto: poskytnuto Evou Dvořákovou Pérez

Jak funguje zelené natáčení

Každé natáčení je jiné, proto nejde sestavit univerzální návod. Každému tedy vypracujeme plán konkrétně pro jeho projekt. Spojíme se se všemi dodavateli, s jejich cateringem, basecampem, s osvětlovači, stavbou… Vymyslíme, co se bude dít se stavebním materiálem, rekvizitami i kostýmy po natáčení, protože tohle se musí vždycky naplánovat dopředu, aby to bylo funkční. A dodáme člověka, který pak během natáčení pomáhá plán dodržet a zároveň počítá spotřebu a uhlíkovou stopu, abychom na konci věděli, jak projekt dopadl a ve kterých částech máme třeba ještě rezervy. A pak je důležité o výsledcích všechny členy natáčení informovat – protože když lidi vidí, kolik se díky jejich snažení životnímu prostředí odlehčilo a že to k něčemu bylo, funguje to jako velká motivace do budoucna.

Všichni jsme v začátcích

Poprvé jsem se se zeleným natáčením u nás setkala v roce 2017. Přijela britská produkce, která trvala na tom, že musíme mít na place „green stewarda“. Ten tehdy dohlížel hlavně na třídění odpadků, ale také jsme museli např. nafotit, že odvážíme všechny zbylé kostýmy na charitu, recyklujeme, rozdáme zbytky jídla a všechno, co šlo udělat, sepsat, spočítat a vyreportovat. V Anglii jsou v tomto díky organizacím jako Greenscreen, Albert a ADGreen nejdál. Ale i v Německu mají od letošního roku všichni výrobci audiovizuálních děl povinnost mít na place zeleného koordinátora.

Všichni jsme ale v začátcích. S americkou organizací Green the Bid jsem nadále v úzkém spojení a ti koncem loňského roku oslavili teprve první narozeniny. První kalkulačky ADGreen a Albert počítající uhlíkovou stopu na natáčení byly představeny teprve v říjnu loňského roku. Všechno se vyvíjí. Všude po světě vznikají re-use centra, kam je možné odvézt po natáčení materiál či věci k dalšímu použití. O alternativní energii ani nemluvím, to je téma samo o sobě. Ale novinkou jsou třeba také offsetové programy na kompenzaci uhlíkové stopy. V Čechách toto zatím nabízí jediná firma, ale věřím, že i ty budou brzy přibývat.

Líbání u kontejnerů

Audiovizuální průmysl má velkou moc, měl by ukazovat cesty a motivovat. Když lidi uvidí udržitelné chování na obrazovkách, vezmou to jako inspiraci a začnou ho vnímat jako samozřejmost. Říká se tomu planet placement. To znamená, že se umísťuje téma udržitelnosti už do scénářů. Nemusí to být nic násilného, na semináři jsem jako vtip říkala, že se například dvojice líbá u popelnic s tříděným odpadem. Jsou to drobnosti, jako že herci chodí nakupovat se síťovkou, že doma mají koše na tříděný odpad… Je to jen v pozadí, ale dostane se to lidem pod kůži. Je to stejné jako s reklamou. Nekupujete si značku, kterou jste si vědomě oblíbili z reklamy, ale automaticky po ní v regálu sáhnete, protože jste to už hodněkrát slyšeli. Když to lidé čím dál častěji uvidí, začne se jim to zdát přirozené. Planet placement nejsem ale já jako producent na volné noze ani jako konzultant na natáčení bohužel moc schopná ovlivnit, to je spíš apel na velké broadcastery. Televize Nova už s tím ve výrobě nových pořadů ale počítá a myslím si, že ostatní televize budou brzy v závěsu.

Vemte si chlebíček!

Je důležité změnit uvažování lidí. Když si jdou vzít domů po natáčení jídlo, které zbylo, neznamená to, že nemají na to koupit si vlastní. Ničím bychom neměli zbytečně plýtvat, měli bychom se snažit všechno do posledního kousíčku spotřebovat, nejen jídlo. Na každém natáčení říkám: „Prosím vás, vezměte si to, je to skvělý jídlo, který vám rádi zabalíme, vaše žena bude mít zítra o hodinu víc volna a tohle neskončí na smeťáku…“ Obcházíme štáb, oni se uchechtávají, ale už si pro to i chodí a říkají: „No tak když Eva říkala…“ Aby měli omluvu, protože mám pocit, že se pořád trochu stydí za to, že si berou zbytky… Ale třeba si pak doma řeknou, že je vážně fajn, že nemuseli nakupovat a vařit něco, co už bylo hotové. A to je taky energie, která se tím ušetří. Nejen ta elektrická, ale i lidská.

Nejhorší je létání

V koláči uhlíkové stopy zabírají největší část letenky. Neměla bych to říkat, ale když se jeden natáčecí den vykašlete na třídění odpadu, zas tolik se s uhlíkovou stopou nestane. Ale když poletí o dva lidi méně, stane se hodně. Všechno spojené s dopravou může udělat opravdu velký rozdíl: jezdit samotní autem, vozit herce po jednom…

Epidemie covidu nám trochu pomohla v tom, že  se všichni naučili pracovat na dálku a využívat víc lokální zdroje ‒ nejenom surovin, ale i lidí. Daleko víc se angažují lokální pracovníci i v kreativních funkcích, kteří se sem dřív vozili. Zahraniční produkce už vědí, že tu máme dobré kameramany, architekty… To se tedy ví už dlouho, ale teď je využívají ještě více. A když točíme pro amerického zadavatele, hodně lidí je připojených online a méně sem lítá. A to je super jak pro uhlíkovou stopu, tak pro lokální byznys.

 

 

Vychází 31. ledna

S výukou finanční gramotnosti je třeba začít od útlého věku, tvrdí...

Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní,...

Adéla Elbel: Po svých a po svém

Šíří humor a moudrost, kudy chodí. A teď chodí hodně. Zakladatelka kapely Čokovoko, zpěvačka, textařka, moderátorka, feministka, aktivistka, komička a dramatička je taky autorkou...

Foodstylistka Denisa Bartošová: Blogeři zkazili ceny na trhu

 Denisa Bartošová je jednou z žen, které pozvedávají jídlo na umělecký zážitek. Nejprve působila jako dekor stylistka pro časopisy...

V době největší krize mě podpořila Ewa Farná, říká zakladatelka projektu Za Normální Holky Kristýna Dolejšová

Na Instagramu ji sleduje téměř sto padesát tisíc lidí, vydala knihu a její projekt #ZaNormálníHolky pomáhá dívkám řešit především...

Kolekce líčidel ve stylu Hry o trůny boduje. Už máte svůj štětec ve tvaru meče?

Dost možná nejoblíbenější seriál současnosti s názvem Hra o trůny je jedním z největších témat posledních dní. Závěrečná série...
Zavří­t reklamu