Středa, 1 února, 2023

Jinak než lokálně a udržitelně to ani nešlo, říkají tvůrci značky youngprimitive

Možná máte doma jejich legíny. Byli jedni z prvních, kteří u nás vyráběli kvalitní legíny s originálním designem. Dnes sázejí na přírodní materiály a minimalismus, ale i na umělou inteligenci.

V showroomu v brněnských Řečkovicích najdete kromě skladových zásob roláků z bambusu, jednoduchých šatů a kalhot v zemitých odstínech taky automat s videohrou Street Fighter nebo sbírku historických modelů iMacu od prvního MacIntoshe. Hezky to ilustruje spojení dvou světů, které reprezentují Filip a Jitka Urbanovi, manželé stojící za módní značkou youngprimitive. Za těch téměř dvacet let, co je na trhu, rostla a proměňovala se podle toho, jak se měnili oni sami. Prostě dělají to, čím žijí a co sami chtějí nosit.

Začátky na křídlech

Název youngprimitive a motiv letadla, který se tu a tam objevuje, jsou připomínkou začátků značky, které se nesly v odlišné atmosféře, než jak to funguje dnes. Na počátku milénia to byla komunita kreativních tvůrců a přátel kolem blogu Filipa Urbana, toho času na civilce, posléze studenta grafického designu. Tehdejší doba „mladých primitivů“ byla plná zábavy a mejdanů a z toho v roce 2004 vzešly první produkty – trička s vtipnými obrázky a nápisy. Maskotem party se stal Venca, neznámý mladík s modelem letadla v ruce ze staré rozostřené černobílé fotografie, která pocházela bůhví odkud. Letos se jeho podobizna objevila poprvé i na tričku, a to jen díky umělé inteligenci. K tomu se ještě dostaneme.

Legrační barevná trička už stojí na okraji zájmu značky, která se teď zaměřuje hlavně na dámskou módu, přírodní materiály a jednobarevné modely propracovaných střihů. „Vlastně je to divný mít dámskou oděvní značku a jmenovat se youngprimitive,“ směje se Filip. „Ale jsme pořád duchem mladí a taky je to unikátní, lehce dohledatelný název.“

Za vším hledej ženu

Proměnu konceptu značky nastartoval příchod Jitky. „Pánským věcem nerozumím a trička mě nebaví. Vždycky vycházím z toho, co chci nosit já, nebo jaká látka se mi líbí a co by z ní šlo udělat,“ komentuje Jitka pozvolný přerod sortimentu.

Když se s Filipem poznali, studovala na oděvní průmyslovce, nechystala se však zůstat v oboru. „Oděvní průmyslovka v Prostějově nás připravovala na práci pro OP Prostějov, ale to v tu dobu krachovalo. Neviděla jsem v tom budoucnost a ani mě nenapadlo hned po maturitě začít podnikat. Potřebovala jsem si vyzkoušet i něco jiného a nechtěla jsem do toho Filipovi zasahovat. On to tehdy ani nebyl byznys, spíš takový sranda byznys. A pak to organicky vyplynulo. Seriozní to podle mě začalo být, až když nás pozvali na první Code:mode v Karlíně. Tehdy jsme zjistili, že bychom se tím mohli živit,“ připomíná Jitka první z řady nezávislých trhů pro lokální tvůrce. Fashion markety pořád berou jako jednu z možností, jak se setkat se zákazníky. Do konce roku stihnou ještě jeden – Lemarket, který se koná nadcházející víkend v Pražské tržnici v Holešovicích.

Kreativní střety

Jednotlivé kousky jim šije sehraný tým tří zkušených švadlen, jinak si vše obstarají sami. Jitka má na starosti produkci oblečení, látky, návrhy a střihy. Filip fotí, řeší propagaci, sociální sítě a marketing. „I když marketingové strategie u nás nevedeme. Pořád je to takovej punk,“ směje se zakladatel značky. Kreativním střetům se jako pár nevyhnou. „Zrovna dneska jsme se přeli kvůli focení, ale naučili jsme se nenosit si spory domů. To je asi zásadní. Každý má svou oblast, které se věnuje, a nemůže úplně zasahovat do oblasti toho druhého. Jinak to nebude fungovat,“ vysvětluje Jitka. „Rozhodně nejsme na stejné vlně, vidíte, že já jsem béžová a on je barevnej,“ ukazuje na svoje oblečení. „A to, co se střetne, to je náš produkt.“

Dnes je značka živí asi z 80 % a víc ani cílem nebylo. „Nechtěl jsem být závislý na jednom příjmu. Když děláš jen jednu věc, za chvilku z toho zblbneš,“ zmiňuje Filip. I díky tomu se jim daří vyvažovat práci s rodinným životem a péčí o dva syny. „Vždycky jsme chodili do práce s radostí a máme to tak doteď,“ říká Jitka.

Dřevěné zbraně

Narození dětí bylo dalším milníkem, který mírně pootočil kurz značky. Do portfolia před pár lety přidali třeba dětské softshellové bundy a kalhoty. Důvodem byla nespokojenost s jednotvárnou nabídkou softshellek s množstvím barev, autíček, bagrů a dalších motivů. „Chtěli jsme udělat něco střídmějšího, elegantnějšího, co nebude jednostranně zaměřené a bude to moct dědit syn i dcera, kdokoli. Tím můžeme prodloužit životnost oblečení. Víc se do toho ale pouštět nebudeme. V Čechách už je dost hezkých dětských značek,“ myslí si Jitka. „Vyrobit dětskou věc ani není levné a nemůžete ji draze prodávat, protože taková věc prohučí jednu sezónu a jde z domu,“ doplňuje Filip.

Pod značkou youngprimitive se kdysi objevila i dřevěná hračka – samozřejmě letadlo. A s čím si hrají jejich děti? „U prvního syna to šlo jednodušejí, žádné zbraně, žádné plasty. Dařilo se to udržet docela dlouho, bohužel teď už nás trochu semlely babičky, kamarádi… Ale pořád se snažíme,“ říká Jitka, které je blízký udržitelný způsob života. „Hodně třídím, hodně dědíme, posílám věci dál, ale to je asi přirozené. Nemáme nafukovací prostor a nechceme se zahlcovat věcmi. Sama mám ráda přírodní věci, dřevo, hlínu, kámen, tak dám dětem raději dřevěnou pistoli než plastovou.“

Na správné vlně

Udržitelnost a lokálnost jsou další atributy, k nimž značka dospěla přirozeně. A spěla k nim dřív, než to bylo velké téma. „Ono to ani jinak nešlo, než to dělat lokálně a v malém. Nemohli jsme nakoupit dvacet rolí látky z Číny, protože bychom je nevyužili. Proto jsme paběrkovali tady na skladech, co kde bylo,“ vysvětluje Filip. „Teď se tomu říká deadstock,“ přidává se Jitka. „Využívali jsme zbytky z velkých výrob, protože jsme si netroufali koupit toho víc. Byli jsme malí. Bavilo nás dělat lokálně ponožky tady za rohem, protože jsme si to dokázali v malém nákladu ohlídat od začátku až do konce.“ A Filip doplňuje: „Když jste malí, tak jste udržitelní. Máte české švadleny tady v baráku, máte sítotisk vedle u paní Bartůňkové… Chytli jsme správnou vlnu. Lidi jsou naklonění tomu řešit, co nosí a co jí.“ Jitka to shrnuje: „Trendy se pak začaly obracet směrem k farmářským trhům, lokálním potravinám a výrobě a nám to bylo sympatické, proto si za tím teď jdeme a daří se to.“

Už nejsou závislí na přebytcích látek a nechávají si u českých dodavatelů vyrábět materiály s parametry dle přání. Šijí z biobavlny s certifikací GOTS, využívají bambus, vlnu, modal. Ale třeba taky zbytkový recyklovaný polyester na bundy. „Letos jsme si dali docela velké cíle. Ušili jsme u nás technické bundy nebo kabát ze 100% vlny, teplý, hezký, vyladěný. Před patnácti lety se mi ani nesnilo, že jednou budeme dělat takové věci. Postupně si plním cíle. Ráda i lidem ukazuju postup, aby viděli, že je za tím třeba půl roku vývoje. Příští rok se třeba zase posuneme dál. Vidím ještě spoustu met, které můžeme překonat,“ říká Jitka.

Technologie ve službách módy

Loni se pustili do svetrů z merina, vyrábějí bambusové spodní prádlo, hitem jsou pořád legíny, byť už spíš jednobarevné. Před tím byli skoro deset let známí coby tvůrci originálních legín s potiskem. Zpočátku u nás prakticky neměli konkurenci. „Možná jsme byli i první,“ přemýšlí Filip, který na legíny přenášel vlastní návrhy a fotky z cest, z Beskyd i z Barcelony. K legínám je tehdy přivedlo nadšení pro techniku sublimačního tisku.

Aktuálně značku (nebo aspoň její polovinu) ovlivňuje nadšení z jiné technologie. Tentokrát je to umělá inteligence. Filip se ponořil do experimentů s platformami Midjourney a Dall-E 2, které na základě klíčových slov generují obrazy. Nechal si pomocí nich „zrekonstruovat“ podobu tajemného muže z fotky, kterého kdysi pojmenoval Venca. A taky nechal umělou inteligenci navrhnout úplně nový design trička. „Sám už nevím, co bych na trička dával, tak jsem si řekl, ať to za mě vymyslí umělá inteligence,“ říká s nadsázkou. „Pořád je to na začátku, ale během pár let nepoznáte rozdíl od fotky. Z fixního záběru už se to posunulo i do videa. Řeknete si, že chcete vidět film, jak roboti útočí na Brno, a AI to live vygeneruje. Dejte tomu pět let a bude to tady,“ neskrývá nadšení. „A pak přijdu já,“ vstupuje do toho Jitka. „Jsem velký kritik. Filip se vždycky pro něco nadchne a já ho musím trochu uzemnit. Ale jenom se tak škádlíme.“

Nezastírám, že mě využití umělé inteligence u značky, která se v posledních letech profiluje spíš směrem k přírodě, celkem překvapilo. „A to je přesně spojení nás dvou,“ uzavírá Jitka. A funguje to dobře.

Vychází 31. ledna

S výukou finanční gramotnosti je třeba začít od útlého věku, tvrdí...

Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní,...

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová: Riziko svého povolání už jsem pocítila

Co prozradí v rozhovoru vrchní státní zástupkyně, která z titulu své funkce může říkat jen velmi málo, spíš nic? Lenka Bradáčová se rozpovídala! Třeba...

„Když vidím, jak si někteří z nás neváží přírody, tak mi je z toho smutno.“

Adriana Šoltésová se dřív pohybovala ve světě médií, nyní se ale naplno věnuje ruční výrobě přírodní kosmetiky, kterou prodává pod značkou Puaree. Vytváří šetrné produkty pro lidi, ale také pro psy.

Zpěvačka Lenny vás v novém dokumentu vtáhne do muzikantského života v centru Londýna

Kudrnaté vlasy, silný hlas a charisma, které na tuzemské hudební scéně nemá obdoby. To je Lenny. Zpěvačka, která už...

Z děcáku k trénování celebrit: Radek Laci se vzepřel osudu

Už jako šestiletý kluk vnímal sport jako útěk ze systému, radost, která ho drží v přítomném okamžiku a chvíli,...
Zavří­t reklamu