Podzim nás zahání zpět domů a k obrazovkám. WHAT vybral seriály, které budete chtít zkouknout na jeden zátah. Spojující linka? Výrazné ženské postavy a chytrý scénář.
Oblíbené seriály dnes konzumujeme jinak než dřív. Zřejmý je posun od lineárního sledování („v úterý v osm dávají můj oblíbený seriál, musím to stihnout“) k hypertextuální konzumaci obsahu. Jako diváci rozhodujeme o kvantitě zhlédnutého, fenoménem je binge watching, několik řad sjetých na jeden zátah. Sami si také určujeme i místo a zdroj sledování.
Aktuální seriálové trendy nabízejí příklon k problematice mentálního zdraví, neplodnosti a náhradního mateřství, genderové identity, a také nejrůznější formy vyjádření vzteku, vzdoru, odporu. Podle Phoebe Waller-Bridge, autorky britského seriálu Potvora (Fleabag), se velmi často objevuje motiv „artikulovaného hněvu“ a jistá míra nepředvídatelnosti, dříve vnímaná spíše jako mužský projev. Setkáváme se také s nejrůznějšími podobami solidarity, jak ukazují irské Bad Sisters (Špatné sestry, AppleTV) při plánování vraždy brutálního manžela/švagra. Janice Loreck, autorka knihy Violent Women in Contemporary Cinema, podotýká, „že diváci jsou ve filmové a seriálové tvorbě častěji konfrontováni s motivy žen, které jsou vystaveny extrémním podmínkám.“ Máme tak možnost blíže proniknout k jejich motivům a zkoumat komplikovanou psychologii postav.
Následující seriálové tipy WHAT nabízejí současným multitaskujícím ženám možné ztotožnění a inspiraci. Zároveň jsou výkladní skříní streamovacích portálů, sondou, kam se v posledních letech současné psaní pro malou obrazovku ubírá.
S nervama v koncích (On the Verge, Netflix)
Dvanáctidílný seriál francouzské herečky, režisérky a scenáristky Julie Delpy, střídavě žijící ve Francii a v USA, vás zavede do světa čtyř přítelkyň – manželek a matek. Nečekejte žádnou povrchní přehlídku kalifornských botoxem vytuněných tváří a uměle vytvářených pseudoproblémů. Kuchařka, svobodná matka, bohatá dědička a uchazečka o práci, všechny ve věkové kategorii 40+, bilancují manželství i limity své mateřské (ne)schopnosti. Kolik času s potomky je dost? Jak nebýt matkou helikoptérou? Jaké hodnoty předávat dál a co je přežitý model? Kde začíná stereotypní vidění reality? Ústřední linkou je pevné přátelství protagonistek. Nikdy se navzájem nesoudí, jakkoliv absurdní kroky a řešení volí. Silným prvkem je i vcelku nenápadná zmínka covidové pandemie a její dopad právě na ženy („Nezáleží na tom, co doopravdy děláme, nakonec jsme pro vás jen banda žen v domácnosti“).
Julie Delpy coby scenáristka často čerpá ze své životní zkušenosti umělkyně pendlující mezi rodnou Francií a USA. Její střízlivý pohled na vzájemné soužití v euroamerickém prostoru je velmi osvěžující. Delpy má schopnost vidět na Francii i USA to pozitivní, vnímá možnosti vzájemného obohacení, zároveň si ale neodpustí ironický tón. Hluboká znalost obou kultur jí dovoluje možnost srovnání i prezentaci méně pozitivních jevů. Vnímá odlišný vztah ke stárnutí, jídlu, vaření či profesní realizaci, i rozdílná společenská očekávání, to vše s typickým, lehce neurotickým nádechem.
A jak to bylo dál… (And Just Like That…, HBO)
Seriál, na který netrpělivě čekali všichni fanoušci Sexu ve městě, od června pokračuje další řadou. Opět se setkáte s oblíbenými postavami, i když vlivem odlišných pohledů na projekt už bohužel ne se všemi. Nicméně ty hlavní zůstávají v téměř kompletní sestavě a chybějící Samantha je vlastně docela organicky zapojena do děje prostřednictvím esemesek a chatovacích zpráv.
Místo Samanthy se ale objevuje celá řada postav nových. Slouží jako přirozený most k motivům a tématům, která se řeší napříč USA i celou západní Evropou. Jak komunikovat s dítětem, které se cítí genderově nevyhraněné? Jak přistupovat k menopauze? Mohou si dospělé holky skutečně na rovinu říct, jak se doopravdy cítí? Kde hledat jiskry v manželství po dvaceti letech? Opravdu budu někdy litovat toho, že nemám děti? Jsem obětí řetězce mikroagresí na pracovišti kvůli svému etnickému původu? Jak mě bude vnímat společnost, pokud se nikdy nevdám?
Největším lákadlem nové série je staronová romance Carrie a Aidena. Dress code, místy až bezbřeze kreativní, je ukázkou toho, jak to vypadá, když máte na nákupy dost peněz (a dost odvahy). Řetězce nekonečně dlouhých obědů jsou pak jen nedostižnou třešničkou pro všechny tuzemské rozlítané ženy.
Propletenec příběhů ze současného New Yorku je bohužel místy trochu nedotažený, a i když zlehka načrtne spoustu otázek, které si pravděpodobně kladete i vy sami(y), k odpovědím se moc nemá. Na druhou stranu, jde primárně o zábavu, takže čekat hlubší ponor by v tomto případě bylo trochu naivní.
Vedoucí katedry (The Chair, Netflix)
Že seriály prezentují nejrůznější profese, je nasnadě. Všichni jsme prostřednictvím filmových postav navštívili nemocnici, letiště nebo advokátní kancelář. Jak běží život na katedře anglistiky americké univerzity? To se dozvíte v šestidílném seriálu The Chair se Sandrou Oh v hlavní roli.
David Benioff a D. B. Weiss, výkonní producenti seriálu, se proslavili jako autoři seriálové verze Hry o trůny. The Chair je krok jinam. Hlavní hrdinkou je první žena, která to dotáhla na šéfku ústavu, i když není běloška. Na slavné univerzitě se snaží splnit závratně vysoké nároky kladené na neúspěšnou katedru anglistiky. Seriál poodkrývá aktuální témata současného akademického prostředí. Kdo je považován za úspěšného učitele? Je to bílý muž středního vyššího věku, přistupující k výkladu monotónním způsobem, což jej automaticky předurčuje k nejvyššímu platu v týmu? Slouží vyšší věk jako automatická vstupenka k nedotknutelnosti? Jsou mladší ženy neustále vystavovány tlaku nadřízených? A kde jsou meze akademické svobody?
Vedoucí katedry zároveň citlivě popisuje nazírání různých etnických skupin, velmi příjemným bonusem je stále ještě poměrně novátorská a osvěžující prezentace žen ve věku 50+. Zaujme i vcelku realistický, ale šmrncovní šatník protagonistek.
Vláda (Borgen: Power & Glory, Netflix)
Čtvrtá řada dánského televizního seriálu přichází téměř deset let po skončení třetí řady. Fiktivní premiérka Birgitte Nyborg (Sidse Babett Knudsen) vás v prvních sériích zavede do soukolí dánské vlády, ve čtvrté řadě Moc a sláva už je ale „jen“ v křesle ministryně zahraničních věcí. Hutných osm dílů stihne probrat vše, od vztahů ke Grónsku přes klimatickou krizi až k objektivitě mediální scény.
Ženská podoba workholismu je prezentována spíše jako čirá a upřímná radost z práce, kdy po rozvodu netříštíme pozornost a netrpíme výčitkami, že ne všem doma věnujeme dostatek pozornosti. Seriál se nebojí přijít ani s tématem menopauzy. Reflektuje také geopolitické proměny a vztah demokratického světa k invazivnímu Rusku.
Tenkrát poprvé (Never Have I Ever, Netflix)
Existuje politicky korektní humor? Ale jistě. Přesvědčují o tom čtyři řady komediálního seriálu talentované scenáristky Mindy Kaling. Hlavní hrdinkou Tenkrát poprvé je patnáctiletá tamilská hinduistická dívka z Los Angeles. Poté, co její otec Mohan náhle zemře, ztratí v důsledku psychického traumatu cit v nohou a tři měsíce nemůže chodit. Po společensky příšerném prvním ročníku si přeje změnit své společenské postavení, ale přátelé, rodina a city jí to neusnadňují. Scénář vychází z autorčiny osobní zkušenosti dítěte indických imigrantů v USA a přivede vás na kalifornskou střední školu.
Humor občas zbytečně jede na vlně stereotypů a sem tam trochu drhne, v žádném případě však nejde o oddychovku pro teenagery. V Tenkrát poprvé se zcela jistě trochu poznají i ambiciózní matky, které mají vysoké požadavky na potomky i na sebe. Příběh dívky, která se musí vypořádat s náhlým úmrtím otce, plyne ve velmi svižném tempu a kromě eskapád středoškolské mládeže stihne pokrýt mezigenerační rozdíly v přístupu k randění nebo v odlišném pohledu na technologie. Otevírá ale i temnější témata, jako jsou problematika úzkosti, deprese či ztráty blízkého člověka. Uštěpačný průvodní komentář tenisové legendy Johna McEnroa je zajímavý popkulturní detail.
