Začátkem roku jsem se ponořila do mapování globálních změn – do hledání trendů, které nejsou jen na obzoru, ale už pevně formují náš svět. Výsledkem je globální trend report Culture Connectors, komunita i konzultační nástroj, který má za cíl přinést do trendspottingu pohled z každého koutu světa.
Pro každou kategorii nabízí report hned několik příběhů a tendencí. Ty jsou pro mě těstem na dort, ze kterého budeme v letošním roce péct trendy a mikrotrendy. Jedním takovým pro Česko je Bezčasí – koncept zakořeněný tak hluboko, že ho globální trendy neobjevují, ale spíš znovu potvrzují.
Česko se v posledních letech nachází na časové křižovatce, kde se střetávají dvě protichůdné síly.
Na jedné straně tu máme kult produktivity. Knihy o efektivitě dominují žebříčkům bestsellerů, devadesátiminutové doručení Rohlíku je standardem střední třídy. A kdo nemá vlastní startup, jako by ani nebyl. Jen v posledních deseti letech bylo registrováno více než tři tisíce startupů.
Na druhé straně se ale těší nebývalému zájmu místa a rituály, které čas zastavují. Jsou to hospody, přírodní stezky nebo víkendové chaty. A zvyky s nimi spojené. Fermentování, nakládání okurek, houbaření, klimbání. Jít na pivo, nebo na tři, jen tak se zaseknout u sousedů, vyšívat, sázet a budovat vztahy.
Bezčasí není jen koncept, je to tichý podtón českého života, vetkaný do lesních pěšin, do zvuku cinkajících půllitrů, do víkendových úniků na hory. Přečkalo změny režimů i technologické revoluce, odolává tempu moderního světa a stále nabízí svůj vlastní rytmus – pomalejší, zakotvený, pevně zakódovaný v naší národní DNA.
Nově v něm generace, které naoko upřednostňují rychlost, lajky, trendy a nikdy nekončící pracovní dobu, znovu nacházejí hodnotu.
A s nimi je objevuje i zbytek světa. Globální trendy nyní oslavují to, co Češi dělají už dlouho. Gorpcore, tedy outdoorové oblečení nošené do města, houbaření, fermentace, dlouho vnímané jako zvyky našich rodičů, dnes září na sociálních sítích jako nalezené poklady. Dua Lipa na Instagramu jí kyselé okurky, módní značka Ganni nebo Stella McCartney oslavují houby a mezi GenZ jsou populární kombucha i kimchi.
Bezčasí je odpovědí na otázky, které nás teď trápí. O samotě, která vzniká uprostřed města. O zhoršujícím se duševním zdraví a konstantním ataku obrazovek. O úzkostech, tíhou deadlinů. O absenci komunity.
A tak v roce 2025 budeme svědky ještě hlubšího návratu k tradicím – nejen jako nostalgického úniku nebo komické interpretace v podobě trad wives (hospodyněk s vírou v klasickou dělbu rolí), ale jako přirozené součásti moderního života. A jako protikladu vůči technologické akceleraci, kterou s sebou přináší umělá inteligence.
Svět se bude dál točit rychle, my v tom však máme jasno: tempo nemusí být lineární. Můžete dopoledne běžet na schůzku, ale večer jděte na pivo. Můžete o víkendu vypnout telefon a zabořit ruce do mechu v lese. Můžete sbírat jahody a přitom sledovat nejnovější trendy na TikToku.
Čas totiž neplyne v přímkách, ale v kruzích – v opakujících se rituálech, v návratech k tomu, co obstálo ve zkoušce staletí. Možná je to právě ten klíč – nevolit mezi dvěma světy, ale naučit se v nich plynule přecházet. A naučit se, že někdy je nejlepší inovací prostě zpomalit.
