Autor: Stephan Drescher

Když mi bylo asi patnáct let, viděl jsem poprvé mobilní telefon. Byl velký, těžký a měl vysouvací anténu – Motorola. Dodnes si pamatuji, co mě tehdy napadlo: K čemu něco takového vůbec člověk potřebuje? Pokud se chtěl člověk s někým sejít, jednoduše se domluvili. A pak na sebe na domluveném místě počkali. Telefonní budky přece fungovaly také. Nikdo neměl pocit, že musí být neustále dostupný. Dnes už ten svět působí téměř neuvěřitelně vzdáleně. Když jsem kolem roku 2008 začal pracovat jako učitel, měl na mé tehdejší škole s přibližně 800 žáky moderní smartphone přesně jeden chlapec. Většina dětí měla –…

Přečtěte si více

Znáte rodiče, kteří neustále „krouží“ kolem svých dětí, všechno za ně dělají a především je chrání? Z dětí se stávají dospělí. A dospělí, kteří vyrůstali s takzvanými helikoptérovými rodiči, to mají často těžké. Nikdy se nenaučili postavit se sami za sebe, zvládat náročné situace nebo si poradit s nepříjemnými chvílemi. A věda říká, že to zdaleka není všechno. Kdo vlastně helikoptéroví rodiče jsou? Nejsme snad všichni vedeni snahou poskytnout svým dětem bezpečí a ochranu? A ano – neděláme někdy věci raději za své potomky sami, protože je to prostě rychlejší? Není každý z nás tak trochu „helikoptérou“? Přehnaná ochrana má…

Přečtěte si více

Přijímací zkoušky se blíží a z našeho obýváku se najednou stává něco mezi studijním centrem, nervovým uzlem a lehce přehnaně motivovaným koučovacím studiem. Přistihnu se, jak říkám věci typu: „Sedni si ještě jednou, teď to uděláme pořádně.“ A vlastně ani nevím, co přesně to „pořádně“ v tu chvíli znamená. Samozřejmě chceme jako rodiče pro své děti jen to nejlepší. A tak přemýšlíme v typických kategoriích: víc úloh, víc procvičování, možná ještě přípravný kurz – těch je dnes opravdu hodně. Ne zřídka za ceny, u kterých člověka napadne, jestli by si ty přijímačky neměl zkusit napsat znovu sám. A pak přijde myšlenka,…

Přečtěte si více

Stephan Drescher není jen učitelem a inovátorem v oblasti vzdělávání, ale také otcem čtyř dětí. Tím spíš ho vždy zajímalo, proč naše školy pořád staví na systému známek a trestů, nejdou s dobou a neřeší, jestli to, co se v nich učí, opravdu v životě k něčemu bude. „Velká část škol stále funguje ve strukturách, které vznikly před více než sto lety. Kdyby se stejným způsobem vyvíjel průmysl, vyráběli bychom dnes auta stejně jako v 19. století,“ říká. Pro WHAT připravil sérii textů o smysluplném učení a vzdělávání v 21. století. Už během studia na pedagogické fakultě jsem pochopil jednu zásadní…

Přečtěte si více