„Starám se obecně o vizuální a estetickou stránku celých Jatek78, aby tu vše mělo nějakou formu, ve které se hezky žije, a nebyl to neřízený chaos,“ říká Kristina Nováková Záveská, která tvoří kostýmy, make-up a účesy pro akrobaty souboru Cirk La Putyka. K němu už se přidal i Matyáš, prostřední ze tří synů, které má Kristina s principálem Rosťou Novákem. Co získala od olympioniků, kdy při představeních zavírá oči a proč mají herci každou botu jinou?
Přesně před rokem mělo premiéru představení St.art, které se teď v září v nové sezoně vrací na Jatka78. Název St.art jde vyslovovat dvěma způsoby. Já to čtu jako Start, Rosťa Novák říká Saint art (svaté umění). Jak to vyslovujete vy a co v tom názvu vidíte?
Vzhledem ke svému uměleckému zaměření, a protože nejsem sportovec, je mi bližší a používám Saint art.
Je podle vás St.art víc pro fanoušky sportu? Nejsou diváci, zvyklí na jiná představení nového cirkusu, překvapení?
Je to umělecky a vizuálně zpracované představení o sportu. Snažili jsme se přenést sport do divadla způsobem, které divadlo nabízí, a zároveň co nejvíc autenticky. Tomu napomohla hlavně spolupráce se skutečnými sportovci, kteří se na něm podíleli. Věřím, že v St.artu si něco najde umělecky zaměřený divák stejně jako sportovec.
V čem pro vás jako kostýmní výtvarnici byla práce na St.artu jiná?
Každé představení je jiné, ale v tomhle případě jsme si museli zjišťovat opravdu hodně informací o jednotlivých sportech. Kostýmy jsou okleštěné od všech kudrlinek, aby neupozadily téma představení. Nejdůležitější zůstalo tělo.
Akrobaté a tanečníci vystupují ve sportovních dresech a kombinézách, včetně původních kusů, ve kterých se soutěžilo na olympiádách. Jaké poklady se vám podařilo dát dohromady?
Největší výzvou bylo sehnat originály dresů nebo se co nejvíc přiblížit tomu, jak originál vypadal. Přenést historický kostým do současné doby. To je další autentický rozměr St.artu.
Tam, kde to bylo možné, mají herci na sobě skutečné olympijské dresy. Odkoupili jsme například závodní oblečení snowboardistů z letošních olympijských her, na jevišti se objevuje kajak, helma a dres, se kterými Vavřinec Hradilek vybojoval na olympiádě v Londýně stříbrnou medaili, šermířská výstroj Jiřího Berana z olympijských her v Paříži i snowboard a dres Evy Adamczykové. Reprezentační kimono zapůjčila dvojnásobná mistryně Evropy v judu Renata Zachová, tenisovou raketu zase Tereza Martincová. V představení diváci uvidí také dres a helmu žokeje Josefa Bartoše, trojnásobného vítěze Velké pardubické steeplechase, nebo dres bývalého sprintera Jana Veleby. Cenná je helma a kombinéza Lando Norrise z McLarenu, které se v St.artu objevují díky partnerství skupiny Allwyn, jejíž součástí je Sazka, s týmem McLaren a Formulí 1.
U dalších, které jsme si vyrobili sami, jsme vycházeli z dobových kostýmů konkrétních sportovců. Na dresu Věry Čáslavské jsme spolupracovali se značkou Preciosa, která ho zdobila, nechávali jsme si vyrobit originál cyklistický závodní dres a kolo. Postava trenéra má na sobě plášť inspirovaný Gladiátorem, který jako symbol moci a bohatství obsahuje zlatá vlákna. Na těch jsem si trvala.
Jste ze vztahu s principálem Cirku La Putyka a dlouhých let v prostředí nového cirkusu vytrénovaná a berete riziko při sportu s nadhledem, nebo máte o členy rodiny přece jen strach, když se pouštějí do nějakých nebezpečnějších kousků? Především o syna Matyáše, který účinkuje ve St.artu?
Obecně mám strach o všechny lidi z Cirku La Putyka, když trénují něco nového nebo dělají nějaký nebezpečný prvek. Vím, že je to jejich život a nemůžou se bát tak, aby to ovlivňovalo jejich výkon, ale já se určité scény záměrně nedívám.
Co se týče Matyáše, byla jsem jen na dvou jeho závodech ve skocích na trampolíně a rovnou jsem viděla, jak si zlomil ruku. Vzhledem k tomu, že byl divoké dítě, často jsem byla u toho, kdy se mu něco stalo. Strach o něj provází můj život. Kdysi zvažoval, že bude jezdec Formule 1, tak to bych asi nepřežila. Někdy je těžké podpořit někoho, aby se nebál, když vidíte, že je to nebezpečné.
Máte tři syny. Jak se cítíte v této koncentraci divoké mužské energie?
Moc mě to s klukama baví. Mám ráda, jak uvažují a jak je každý z nich jiný. Vyhovuje mi a imponuje jejich přímočarý svět a odlišný pohled na něj od toho ženského. Baví mě sledovat jejich kroky, kam směřují a kudy jdou, vzhlížet k nim a navzájem se obohacovat. Líbí se mi, jak dnešní generace přemýšlí jinak. Je zajímavé a inspirativní vnímat svět víc jejich očima.
Všichni tři mají pohybové, herecké nebo umělecké nadání. Který z nich je nejvíc po vás?
Každý v něčem. Matyáš je sportovec, s Kryštofem si povídáme o hudbě a o módě, se Šimonem máme tohle taky hodně propojené. Ale ani Matyáš v téhle oblasti rozhodně nezůstává pozadu. S každým máme něco jiného, co nás spojuje a víc si spolu užíváme. Jsem ráda, že oni tři spolu skvěle fungují a hledají cesty k sobě, které je spojují. Jsou si vnitřně hodně nablízku.
Jezdíte se souborem, když vyráží hrát do světa? Bavil by vás kočovný způsob života, nebo dáváte přednost pohodlí a klidu pevného zázemí?
Nejezdím na všechna představení. My nejsme kočovníci, jak byl tradiční cirkus dřív. Nejezdíme s maringotkou, akrobaté si nestaví sami šapitó, nestarají se o kostýmy, jak to dřív bylo obvyklé. Máme tu velký tým a support technického zázemí. Nejsme o nic kočovnější než jakýkoliv jiný soubor, který jezdí na zájezdy.
V šapitó Azyl78 diváci v říjnu a listopadu uvidí představení Okamžik, na Jatkách78 bude mít v prosinci premiéru nová inscenace FoolMoon. Jak jste pracovala s kostýmy v těchto případech?
Okamžik je retrospektivou Cirku La Putyka za posledních 15 let fungování. A tomu odpovídají i kostýmy – vybrali jsme z každého představení ty nejvýraznější a v závěru představení ukazujeme kostýmy budoucnosti. Také u FoolMoon jsme se inspirovali kostýmy z předchozích představení, ze kterých vycházíme a rozvíjíme celou scénu. Hodně věcí dělám dohromady se scénografkou Pavlou Kamanovou. Chodíme společně vybírat látky, radíme se o scéně i kostýmech, aby spolu vytvářely hezký celek. Snažím se s kostýmem pracovat dramaturgicky v rámci každého představení, aby to mělo vývoj, začátek a konec.
Je pro vás důležité hledisko udržitelnosti? Ať už právě opakovaným využíváním kostýmů, nebo při výběru materiálů, dodavatelů a při zpracování, aby se zbytečně nic nevyhodilo?
Být stoprocentně udržitelný není možné u každého představení. Snažíme se zpracovávat to, co máme. Využíváme showroomové oblečení, které by jinak přišlo na zmar. Naše „signature“ je například používání nepárových bot Melissa, kdy mají herci každou botu jinou. Snažíme se spotřebovávat materiály, které máme nakoupené, aby nám tu nevisely ve skříni. Ráda bych používala víc materiálů, které se vyrábí v ČR, ale nemůžeme si zatím dovolit kontrolovat, odkud jaká látka pochází, protože naše požadavky jsou specifické, ať se to týká struktury materiálu nebo požadavku, aby se v něm dalo hýbat.
Užíváte si pestrost oblečení, kterou jste obklopená v práci, i v civilu?
Ano, baví mě to. To, jak se člověk obléká, odráží jeho náladu, jestli chce být ve své bublině nebo je zrovna sdílný. To, jak vypadají naše představení, vychází z toho, co mně se líbí, co mě baví a chtěla bych vidět na jevišti, co by mě samotnou upoutalo a překvapilo.
