Naše tělo je vybaveno báječnou schopností uzdravovat se samo a směřovat k harmonii. Není sice všemocné, ale někdy stačí nebránit mu v samoozdravných procesech. Jak mu v tom můžeme napomoci?
Stačí strávit pár minut brouzdáním po internetu nebo na sociálních sítích, a hned se dozvíte, že je s vámi něco v nepořádku. Nejste tak zdraví, krásní a plní energie, jak byste mohli být. Určitě vás trápí nějaký skrytý zánět, zlý toxin, záhadný virus nebo volný radikál. A hned za znepokojivou informací následuje řešení. Stačí si koupit náš doplněk stravy. Kolagenový nápoj.
Láhev na vodu se zázračným krystalem, aromaterapeutickou lampu, ájurvédskou masáž nebo detoxikační víkend v exotickém resortu.
Wellness průmysl vytáhl péči o zdraví z nepříliš atraktivního prostředí lékařských ordinací a uvedl ji do mnohem luxusnějšího světa celebrit, influencerů a životního stylu. Všechno, co se týká zdraví, se začalo prodávat v hezčích obalech a za více peněz. Má to ale také svou temnější stránku. Pokud nás wellness byznys přesvědčuje, že můžeme být ještě zdravější, připadáme si vlastně jaksi trvale nezdraví. A navíc je nám podsouvána myšlenka, že opravdové, zářící zdraví je jen pro vyvolené, pro ty opravdu bohaté a privilegované.
Přitom nic není vzdálenější pravdě. Tím nejúčinnějším nástrojem, který se dokáže vypořádat se zdravotním ohrožením zvnějšku, je totiž naše vlastní tělo. Má úžasnou schopnost sebeuzdravování, která je výsledkem milionů let evoluce. Tělo bez přestání pracuje na udržení vnitřní rovnováhy, homeostázy, a při každém jejím narušení spouští opravné procesy. Jaké nástroje k tomu používá?
Buňky v akci
Základním pilířem samoléčení je imunitní systém. Doktorka Jacqueline Larouche z University of Michigan ho popisuje jako „koordinátora uzdravování, který se aktivně snaží o znovunastolení vnitřní rovnováhy“. Můžeme si ho představit jako obranné vojsko prvního sledu, za nímž následují další jednotky, které dávají napadenou zemi do pořádku. Imunitní buňky přitom pohlcují odumřelé části a choroboplodné zárodky a startují regeneraci. Krátkodobý zánět v podobě zarudnutí a otoku kolem poranění je tedy součástí hojení; naznačuje, že imunitní buňky jsou v akci a pracují v náš prospěch.
Dalším nástrojem na obnovu těla jsou kmenové buňky, které mají schopnost proměňovat se a budovat novou tkáň, takže stojí za regeneračními schopnostmi jednotlivých orgánů. Například játra dokážou dorůst do původní velikosti, i když se odstraní tři čtvrtiny jejich objemu. Většina ostatních orgánů se umí obnovovat v menším měřítku: zlomené kosti srůstají, trhliny ve svalech se zacelují.
Kouzlo placebo efektu
Zajímavým důkazem samoléčebných schopností těla je placebo efekt, tedy situace, kdy člověk věří, že dostává účinný lék, a díky tomu se v těle spustí samoozdravné procesy. „Placebo efekt není žádný sebeklam, ale reálný a ověřitelný biopsychologický jev,“ říká americký profesor lékařské etiky Franklin G. Miller. „Nejde v něm jen o podání neúčinné pilulky. Způsob jejího podání a komunikace s pacientem mohou placebo efekt zesílit.“ Tělo totiž reaguje na pozitivní očekávání. Díky tomu klesá úroveň úzkosti a stresu a tělo si uvolňuje ruce pro samoléčení. Jestliže pacienti pocítí zlepšení při léčbě placebem, neznamená to, že si nemoc jenom namlouvali. Naopak to ukazuje, jak silně tělo ovlivňuje náš psychický stav. Stres a negativní emoce pak mohou přirozené samoléčení brzdit.
Klasickým příkladem jsou studie o hojení ran. V rámci experimentu vědci zjistili, že běžná hádka mezi manželi dokáže hojení drobného poranění prodloužit o celý den. Život v trvale konfliktním manželství pak rychlost hojení snižuje až na 60 procent ideálního stavu. Dlouhodobý psychický stres zvyšuje i náchylnost k infekcím.
Naše tělo a mysl tedy nejsou dvě oddělené nádoby, jsou to součásti jediného propojeného systému. Jak ho můžeme podpořit?
Zdraví přichází ve spánku
Zásadním, i když možná podceňovaným samoléčebným nástrojem je spánek. Během hlubokého spánku tělo vstupuje do „režimu oprav“. Hladina růstového hormonu stoupá, zatímco stresové hormony jako adrenalin a kortizol klesají. Tím se posiluje imunitní reakce, ale funguje to i naopak. „Spánek a imunita se ovlivňují oběma směry,“ říká americký spánkový výzkumník Mark R. Opp. „Nedostatek spánku zhoršuje fungování imunity, a pokud organismus čelí nějakým imunitním výzvám, zvyšuje to potřebu spánku.“ Studie ukázaly, že když se člověk po očkování dobře vyspí, vytvoří si více protilátek a jeho imunitní paměť je silnější než po probdělé noci.
Různá lidová rčení označují kvalitní spánek za nejlepšího lékaře smutků, stresu a duševních bolestí, ale platí to i pro tělesná onemocnění. Naopak chronický spánkový deficit může vést k rozvoji dlouhodobého mírného zánětu v těle a oslabení imunity.
V jezeře nebo pod sprchou
Otužování není jenom módní trend posledních let, ale také vědecky podložený způsob, jak podpořit imunitu. Krátkodobý intenzivní stres z chladu, ať už se namočíte v jezeru, ve vlnách Atlantiku, nebo doma přetočíte kohoutek sprchy na studenou, může, zejména v kombinaci s hlubokým dýcháním, skvěle trénovat nervový a imunitní systém.
Skupina dobrovolníků v rámci studie, provedené v Nizozemsku, absolvovala desetidenní trénink kombinující meditaci, dechová cvičení a opakované ponořování do ledové vody. Na konci tréninkového období dostali injekci s látkou, napodobující virovou infekci. Trénovaní dobrovolníci vykazovali minimální chřipkové příznaky, kdežto většina členů kontrolní skupiny, která trénink neabsolvovala, měla zvýšenou teplotu a lehce onemocněla.
Otužování můžeme, zejména teď na jaře, praktikovat i v domácích podmínkách. Ideální je začít postupně, s vlažnější vodou, a intervaly postupně prodlužovat. Jde o formu hormeze, vystavení těla mírnému stresu v podobě studené vody, na který si organismus postupně zvykne a reaguje pak efektivněji.
Sauna jako trénink
Ozdravné mechanismy můžeme ale podpořit i přesně naopak, totiž prohříváním v sauně. I to představuje pro tělo určitý stres, protože se zvyšuje tělesná teplota, zrychluje se tep, ale následně dochází k uvolnění cév, lepšímu prokrvení tkání a aktivaci takzvaných heat shock proteinů – bílkovin, které chrání buňky před poškozením. Pravidelné saunování funguje jako jakýsi trénink pro buňky, který je učí snášet určitou zátěž. Kromě toho návštěva sauny zvyšuje počet bílých krvinek v oběhu, což svědčí o stimulaci imunitního systému.
Jednorázová návštěva sauny ale takový význam nemá, dlouhodobé posílení imunitního systému přináší až pravidelné saunování po dobu alespoň tří měsíců. Podle studií může přinést až padesátiprocentní snížení rizika nachlazení a infekcí dýchacích cest.
Sauna má i další příznivé vlivy. Finové, kteří ji navštěvují pravidelně, méně často trpí kardiovaskulárními chorobami, mají nižší krevní tlak a cévy v lepší kondici. Ideální je kombinovat saunu s otužováním. Střídání tepla a ochlazení totiž podporuje cirkulaci krve a lymfy, díky čemuž jsou tkáně lépe zásobené kyslíkem a snadněji se zbavují odpadních látek.
Mikrobiom, domov imunity
Až 70 procent imunitních buněk našeho těla sídlí v trávicím traktu a jsou v neustálém kontaktu s mikrobiomem, společenstvím přátelských bakterií a dalších organismů, které žijí ve střevech. Složení střevní mikroflóry tak vytváří pro naše imunitní buňky jakýsi „domov“ a zároveň i „školu“. Buňky se zde učí tolerovat neškodné podněty a naopak účinně reagovat na patogeny. Zdravý mikrobiom je tak dobrým základem větší odolnosti.
Jak naboostovat samoléčení skrze mikrobiom? Především složením jídelníčku. Prospívá mu pestrá strava bohatá na vlákninu, která je pro střevní bakterie největší pochoutkou. Naopak mu vůbec nedělá dobře menu složené z průmyslově zpracovaných potravin, cukru a bílé mouky. Kromě vlákniny svědčí mikrobiomu i fermentované potraviny jako kysané zelí, jogurty, kefír nebo kombucha, které tělu přímo dodávají probiotika, tedy ony prospěšné bakterie.
Nádech, výdech
Jak už bylo řečeno, schopnost těla se uzdravovat zásadně ovlivňuje náš psychický stav. Pomáhá mu tedy všechno, co redukuje chronický stres a napomáhá stavu uvolnění, kdy se aktivuje parasympatický nervový systém. „Ten přebírá vládu v době odpočinku, trávení, spánku nebo mazlení a je klíčový pro obnovu a relaxaci,“ uvádí doktorka Kristina Höschlová v knize Lékařem jste i vy. Aktivovat ho mohou nejrůznější techniky jako hluboké dýchání, cvičení jógy nebo tai-chi, ale také pravidelná mindfulness meditace, která prokazatelně snižuje výskyt zánětlivých ložisek v těle. Aktuální výzkumy naznačují, že cvičení jógy a meditace mohou mít jistý efekt pro léčbu revmatoidní artritidy nebo chronických střevních zánětů, ale také se ukázaly jako účinné pro snížení rizika nákazy covidem-19.
Zajímavý je fenomén takzvaného vagového dýchání – pomalých hlubokých nádechů a dlouhých výdechů, které aktivují bloudivý nerv (nervus vagus). Jde o součást parasympatického nervového systému, který propojuje informace z vnitřních orgánů s mozkem, a tím ovlivňuje produkci protizánětlivých látek. Přirozeně ho můžeme stimulovat hlubokým dýcháním, ale i zpěvem nebo studenou sprchou.
Lesní koupele
Pobyt v přírodě nemá na naše tělo a mysl příznivý vliv jen proto, že dýcháme „čerstvý vzduch“, má i měřitelné fyziologické přínosy pro imunitu. Světový ohlas získal japonský koncept šinrin-joku neboli lesních koupelích. Nejde vlastně o nic jiného než relaxační procházky lesem, ale výsledky jsou fascinující. Podle výzkumů univerzity v Kjótu lidé, kteří strávili tři dny a dvě noci v lese pod širým nebem, mají výrazně zvýšený počet i aktivitu NK buněk, k jejichž schopnostem patří vyhledávat a ničit zárodky nádorového bujení. Tento efekt přetrval i měsíc po návratu z lesa. Vědci to přičítají vdechování fytonicidů, éterických olejů ze dřeva a jehličí, ale také utlumení stresu. Už dvouhodinová procházka po lese snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu (výrazně více než stejně dlouhá procházka po městě).
Pozitivní vliv má dokonce i samotný pohled na přírodu. Známá studie prokázala, že pacienti po operaci žlučníku, kteří měli z nemocničního pokoje výhled do zeleně, se zotavovali rychleji než ti, kteří se z okna dívali jen na cihlovou zeď. Výhled z okna do parku vedl ke zkrácení doby
hospitalizace.
Smích, který léčí
„Veselá mysl, půl zdraví,“ říká jedna lidová moudrost, která má reálný fyziologický podklad. Smích vyvolává v těle celou kaskádu příznivých změn – snižuje produkci stresových hormonů, zvyšuje hladinu endorfinů a dopaminu, což samo o sobě zlepšuje imunitní funkce, dále rozšiřuje cévy, což prospívá kardiovaskulárnímu systému, a prokázaně tlumí bolest. Podobně mohou působit i další pozitivní emoce, například pocity vděčnosti, lásky a naděje.
Naše tělo a mysl skutečně nejsou dva oddělené systémy, ale jeden jediný orchestr. Možná nad ním nemáme plnou kontrolu jako dirigent s taktovkou v ruce, ale můžeme mu pomoci sladit se natolik, aby hudba našich dnů byla co nejharmoničtější.
